Mikroskopie pro dopadající světlo

Z WikiSkript
Změněno.png


V zásadě existují 4 způsoby osvětlení pozorovaného předmětu

1. Osvětlení v prochádzejícím světle - světlo preparátem prochází

a. Ve světlém poli
b. V temném poli


2. Osvětlení v dopadajícím světle - světlo se od preparátu odráží

a. Ve světlém poli
b. V temném poli

Osvětlení v dopadajícím světle ve světlém poli (2a)

        - Jde o soustavu osvětlující neprůhledný předmět, který je pozorován ze stejné strany, z níž je osvětlován.
        - Obraz vzniká na struktuře změn odrazivosti předmětu.
        - Neporušený předmět bez struktury odrážející difúzně poskytne pole s nerovnoměrně rozloženým jasem.

Osvětlení v dopadajícím světle v tmavém poli (2b)

        - Světlo dopadá na svazek šikmo, svazek se odráží mimo objektiv.
        - Dokonale zrcadlící předmět bez struktury vytvoří rovnoměrné temné pole.

Osvětlovací soustava v dopadajícím světle ve světlém poli

Je použita v případě osvětlení neprůhledných preparátů. Neprůhlednost je způsobena buď vysokou absorpcí, nebo nemožností připravit dostatečně tenký řez. V případě osvětlovacích soustav ve světlém poli je vždy vzorek osvětlován z téže strany, ze které je pozorován, tj. ze které se světlo odráží do mikroskopu.


Typy osvětlovacích soustav


1. Přímé osvětlení
- Preparát je osvětlován přímo zdrojem.
- Soustava vykazuje značné světelné ztráty.
2. Kondenzor
- Zdroj zobrazován kondenzorem na předmět.
- Osvětlení preparátu nerovnoměrné.
3. Vertikální iluminátor
- Světlo ze zdroje osvětluje preparát shora přes objektiv za pomoci v tubusu excentricky umístěného polopropustného zrcátka nebo reflektujícího hranolu.
- Používá se pro větší zvětšení.
4. Köhlerovo zobrazení
- Předmět není osvětlován přímo zdrojem, ale jeho obrazem ležícím v rovině kondenzorové clonky. Tedy zdroj je zobrazován kolektorem na předmětovou hlavní rovinu kondenzoru.
- Obraz zdroje vytvořený kolektorem je zobrazen kondenzorem na předmět.
- Obraz zdroje musí vyplňovat celou clonku kondenzoru.
- Výhodou je vysoká kvalita osvětlení preparátu.


Osvětlovací soustava v dopadajícím světle v temném poli

Metoda temného pole

Používá se v případě pozorování drobných struktur, jejichž velikost je pod hranicí rozlišovací schopnosti mikroskopu, pracujícího ve světlém poli. Přítomnost těchto struktur je možné prokázat zvýšením kontrastu při pozorování v temném poli. Princip metody temného pole spočívá ve využití rozptýleného světelného záření na nehomogenitách struktury preparátu. Vhodnou clonou odcloníme centrální paprsky a využíváme jen paprsky okrajové, které však do objektivu nevstupují přímo. Proto je zorné pole temné, není-li preparát vložen do mikroskopu. Po vložení preparátu v důsledku odrazu, lomu, rozptylu nebo difrakce se světlo dostává do objektivu a vytváří obraz preparátu jako zářící struktury na světlém pozadí - tím je zvýšen |kontrast obrazu.


Typy osvětlovacích soustav

Úpravy osvětlení pro metodu temného pole v dopadajícím světle dosáhneme pomocí

a. přistrojů osvětlujících jednostranně

1. Lampičky
- světelné paprsky zdroje koncentrují kolektorem
- vhodné při užití slabších objektivů
2. Iluminátory pro šikmé osvětlení
- světlo je ze zdroje iluminátorem koncentrováno odrazy od zrcadlících ploch
- vhodné při užití silnějších objektivů
b. přístrojů osvětlujících ze všech stran
1. Lieberkühnovo zrcadlo
- Skloněné zrcadlo obklopuje prstencovitě objektiv.
- Preparát je umístěn na kovové podložce skleněné destičky, která leží na otvoru křížového stolku mikroskopu.
- Paprsek přechází přes otvor stolku, rovnoběžně s objektivem, následně je pomocí skloněného zrcadla odráženo na preparát.
2. Hauserova konstrukce
- Podobný princip.
- Odstraňuje však nutnost velkého otvoru ve stolku mikroskopu.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HEJTMÁNEK, Milan. Úvod do světelné mikroskopie :  Určeno pro posl. lékařské fak. Univ. Palackého. 3. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého, 1993. ISBN 80-7067-308-7.
  • Navrátil, Rosina a kol.: Medicínská biofyzika. GRADA Publishing, 2010