Nemoc Canavanové

Z WikiSkript

Nemoc Canavanové je autozomálně recesivně dědičná neurologická porucha dětského věku spojena s genem umístněným na lidském chromozomu 17 (17p13). Patří mezi leukodystrofie a primárně postihuje oligodendrocyty.

Statistiky Canavanové choroby

Patofyziologie[upravit | editovat zdroj]

Nemoc Canavanové (PD) je způsobena mutací genu ASPA pro enzym aspartoacyláza 2.

Snížená aktivita aspartoacylázy brání normálnímu rozkladu N-acetylaspartátu. Gliální buňky oligodendrocyty zabezpečují správnou obrannou a výživnou funkci myelinové pochvy. Kumulací N-acetylaspartátu dochází k jejich zániku, čímž je vrstva porušena. Poškozením myelinové vrstvy dochází k odhalení axonu, stává se zranitelným a dysfunkčním. O zabránění kumulace N-acetylaspartátu při Canavanově chorobě se opírá i experimentální terapie.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Příznaky se obvykle projevují v prvních 3-6 měsících života a rychle progredují.

Poškození axonů vede k poruchám motoriky a intelektu (dítě ztrácí nabyté schopnosti nebo má opožděný vývoj, objevují se potíže s krmením z důvodu dysfagie), abnormální svalový tonus (hypotonus, tzv. floppy child syndrome s postupným přechodem do spasticity) a makrocefalie.

Méně často se vyskytuje paralýza nebo decerebrační rigidita, reflux, zvracení, atrofie optiku (slepota) nebo velmi vzácně ztráta sluchu. Typicky je dítě tiché a apatické.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diagnostika bývá spojena s neprospíváním dítěte nebo rozvojem příznaků (makrocefalie, hypotonus, poruchy motoriky).

Bývá založená na podrobné anamnéze, neurologickém vyšetření a specializovaných testech, založených na měření hladiny N-acetylaspartátu. Jeho zvýšená hladina je detekovatelná v moči, likvoru a krvi. Vyšetření leukocytů a kultivovaných fibroblastů z kůže dokáže odhalit snížené hladiny enzymu aspartoacylázy.

Prenatální diagnostika Canavanové choroby se vykonává prostřednictvím aminocentézy měřením hladiny N-acetylaspartátu v plodové vodě v 16.–18. týdnu těhotenství. Pokud oba rodiče nesou mutaci genu ASPA, je k dispozici prenatální diagnostika pomocí odběru choriových klků (CVS), při kterém se vzorek placentárních buněk odebere v průběhu 10–12. týdně těhotenství pro účely mutační analýzy. Pokud jsou oba rodiče nositeli defektního genu, existuje 25% riziko, že jejich dítě bude Canavanovou chorobou postiženo.

Výskyt a frekvence[upravit | editovat zdroj]

Canavanova choroba postihuje muže a ženy ve stejném počtu. Ovlivňuje všechny etnické skupiny, ale vyskytuje se s vyšší frekvencí u jedinců aškenázského židovského původu. V této populaci se odhaduje nosná frekvence až na jednoho ze 40–58 lidí. Frekvence přenosu v jiných populacích není známa, ale je pravděpodobně mnohem nižší. Ve Slovenské a České republice bylo popsaných několik případů výskytu tohoto onemocnění.

Prognóza a léčba[upravit | editovat zdroj]

Běžná forma onemocnění a přidružené komplikace způsobují smrt většinou do 10. roku života.

Jako experimentální genová terapie se testuje terapie modifikovaným adeno-asociovaným virusem, který po aplikaci do mozku nahradí enzym aspartoacylázy. Děti do teď léčené vykázaly po terapii výrazné zlepšení. Výzkum byl pro nedostatek pacientů pozastavený, po diagnostikovaní onemocnění slovenské dvou leté pacientky byl však znovu obnovený. Léčba je finančně náročná.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Play.pngLeukodystrophy

Play.pngNeuroradiology

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ARYAN M.A. NAMBOODIRI,. Canavan disease and the role of N-acetylaspartate in myelin synthesis. Molecular and Cellular Endocrinology [online]. [cit. 2020-08-31]. <https://doi.org/10.1016/j.mce.2006.03.016>.