Otoakustické emise
Transientně evokované otoakustické emise (TEOAE, OAE) patří mezi objektivní vyšetření sluchu. Tato metoda je neinvazivní, rychlá a jednoduchá, používá se ke screeningu sluchu u novorozenců, obvykle od 3. až 4. dne života, kdy ze středouší vymizí plodová voda. Pokud jsou otoakustické emise výbavné, pak lze předpokládat normální sluch. Při nevýbavnosti otoakustických emisí lze předpokládat sluchovou poruchu nebo vadu různého stupně a je nutné následné vyšetření kmenových potenciálů (BERA) nebo ustálených evokovaných potenciálů (SSEP).[1][2]
Princip[upravit | editovat zdroj]
Vyšetření vychází z poznatku, že zdravé ucho při podráždění zvukovým stimulem generuje periodickým kmitáním zevních řad vláskových buněk zvuky (emise), které jsou mj. emitovány středouším ven a je možné je zaznamenat a analyzovat. Otoakustické emise jsou produkovány výhradně preneurálně a neukazují schopnost přenášet zvuk dále. Emise jsou tvořeny spontánně nebo jako ozvěna na zvukový podnět, může je pohltit porucha v převodním systému.[3]
Provedení[upravit | editovat zdroj]
Do zevního zvukovodu vyšetřovaného se vloží malá sonda, která vysílá zvuky a zároveň zaznamenává emise. Přístroj zobrazí výsledek pass (OAE výbavné) či refer.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ↑ KABELKA, Z. Screening sluchu [online]. [cit. 2012-01-30]. <http://www.fnmotol.cz/screening-sluchu.html/?pracoviste=6>.
- ↑ MYŠKA, P. Postižení sluchu v dětském věku. Pediatrie pro praxi [online]. 2007, roč. -, vol. 2, s. 92-94, dostupné také z <http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2007/02/06.pdf>.
- ↑ KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.
