Předškolák

From WikiSkripta

Předškolákem rozumíme dítě od 3 do 6 let věku (tj. 3 kalendářní roky). V závěru tohoto období je většina dětí schopna nastoupit do školy.[1]

Vývoj motoriky[edit | edit source]

  • dochází k dalšímu zdokonalování, zlepšení pohybové koordinace, větší hbitosti a eleganci pohybu;
  • čtyřleté dítě dobře utíká, seběhne hbitě ze schodů, skáče, hopsá, leze po žebříku, seskočí z nízké lavičky, stojí déle na 1 noze, umí hodit míč;
  • samostatně jí, samo se svléká a obléká, obuje si botičky a zkouší si zavázat tkaničky; při toaletě potřebuje jen malou pomoc; umí si dobře umýt ruce a může se pod dohledem samo koupat; rádo „pomáhá“ s jednoduššími domácími pracemi a plní drobné uložené úkoly;
  • kresba: tříleté dítě dokáže napodobit různý směr čáry (vertikální, horizontální, kruhový) podle předlohy, nakreslí křížek; pětileté dítě napodobí čtverec, šestileté trojúhelník;
  • kresba člověka: nejprve hrubě znázorňuje hlavu, nohy a hlavní části obličeje (ústa, oči) – „hlavonožec“, pětileté dítě nakreslí i trup s končetinami, ale tělesné proporce jsou ještě nahodilé.[2]

Vývoj řeči[edit | edit source]

  • zdokonaluje se řeč, slovní zásoba i větná stavba;
  • ve 4 letech užívá přibližně 1500 slov a srozumitelné věty o 5 slovech;
  • v 6 letech používá asi 2500 slov a srozumitelné věty o 6–7 slovech;[3]
  • nejprve používá souřadná souvětí a před koncem 3. roku i souvětí podřadná;
  • roste zájem o mluvenou řeč – tříleté a čtyřleté děti už vydrží delší dobu poslouchat krátké povídky;
  • tříleté dítě obvykle umí nějaké říkanky;
  • vývoj řeči umožňuje rozvoj znalostí o sobě a o okolním světě – tříleté dítě obvykle zná celé své jméno, na dotaz udá své pohlaví, správně označuje hlavní barvy a kolem 5 let podá jednoduchou definici známých věcí (většinou účel, materiál a tvar);
  • umí odříkat (ačkoli někdy s přeskakování) početní řadu asi do deseti a přiřazuje názvy čísel k počítaným předmětům; před 5. rokem chápe, co znamená počet (tj. ví, že počet je určen posledním číslem, ke kterému při počítání došlo); v 6 letech správně určí počet předmětů (do cca 10), pokud má názorný materiál.[2]

Psychosociální vývoj[edit | edit source]

  • kolem 4 let přechází vývoj inteligence z předpojmového (symbolického) na názorové (intuitivní) myšlení, uvažuje v celostních pojmech;
  • už sice umí vyvozovat závěry (např. posoudit čeho je méně a čeho více), ale tyto úsudky jsou zcela závislé na názoru, zpravidla na vizuálním tvaru; myšlení zatím nepostupuje podle logických operací – je prelogické, předoperační (např. ve 2 totožných sklenicích je stejné množství korálků, po přesypání všech korálků z 1 sklenice do sklenice jiného tvaru dítě ukazuje, že ve sklenici s užším dnem je „více korálků, protože je to vyšší“);
  • Jean Piaget nazývá období mezi 2. a 6. rokem jako preoperativní';
  • Sigmund Freud nazývá období mezi 3 a 6 lety oidipovskou fází, protože dominuje vazba na rodiče opačného pohlaví, poté se naopak posiluje vazba na rodiče téhož pohlaví;
  • myšlení je stále ještě vázáno na vlastní činnost dítěte – je egocentrické (např. dítě si zakryje oči, aby ho ostatní neviděli), antropomorfické (všechno polidšťuje – „Hrníčky zlobí!“, neživým předmětům přisuzuje lidské pocity), magické (dovoluje měnit fakta podle vlastního přání) a artificialistické (všechno se „dělá)“; myslí si, že lidé ovládají všechny přírodní děje;
  • vnímá svět egocentricky, nechápe vztah mezi příčinou a následkem a často jej mylně egocentricky interpretuje („Táta nás opustil, protože jsem zlobil.“) – dítěti je proto potřeba vše důkladně vysvětlovat, aby netrpěl neoprávněnými pocity viny;
  • předškolák se učí manipulovat se symbolickým světem – nedokáže ještě dobře oddělit skutečnost od fantazie; jde o období nočních děsů a strachu ze strašidel;
  • nereálné myšlení vrcholí mezi 3–5 lety;
  • již ve 4 letech částečně chápe smrt (lidí, zvířat a rostlin), kolem 6 let pak chápe smrt plně s její univerzálností, nezvratností, konečností a kauzalitou;
  • předškolní věk je obdobím hry: nejprve převažuje hra společná – asociativní, poté přichází hra kooperativní – organizovaná ve spolupráci a s rozdělením rolí; často založena na fantazii;
  • kolem 3–4 let se výrazně projevuje soupeřivost mezi dětmi.[2][3]

Dětské růstové období[edit | edit source]

  • období stabilního růstu mezi dynamickými obdobími růstu infantilního a pubertálního;
  • mezi 2. a 11. rokem života je růstová křivka téměř lineární a neliší se výrazně mezi chlapci a dívkami;
  • uplatňuje se působení růstového hormonu;
  • dítě roste podél percentilu, který je předurčen růstovým potenciálem po rodičích, a to minimálně 5 cm za rok.[3]
  • ročně přibere 1,5 kg.[4]

Odkazy[edit | edit source]

Související hesla[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. LEBL, Jan, Kamil PROVAZNÍK a Ludmila HEJCMANOVÁ, et al. Preklinická pediatrie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. s. 3-5. ISBN 978-80-7262-438-6.
  2. a b c LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2006. 368 s. s. 87-103. ISBN 978-80-247-1284-0.
  3. a b c LEBL, Jan, Kamil PROVAZNÍK a Ludmila HEJCMANOVÁ, et al. Preklinická pediatrie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. s. 48-71. ISBN 978-80-7262-438-6.
  4. BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://www.jirben.wz.cz/>.