Perikardiocentéza

Z WikiSkript

Perikardiocentéza

Jedná se o punkci perikardu za účelem evakuace perikardiální tekutiny.

  • V nemocničních podmínkách se provádí pod echokardiografickou kontrolou, což minimalizuje komplikace a umožňuje následné zavedení tenkého drénu.[1]
  • V terénu se perikard punktuje tzv. naslepo.
    • Pacient zaujme polohu v polosedě.
    • Epidurální jehlu zavádíme vlevo od processus xiphoideus pod úhlem cca 45° pod žebra směrem k levé prsní bradavce.
    • Za neustálé aspirace se přibližujeme k srdci.
    • Čekáme na slabé lupnutí signalizující průnik perikardem a následnou aspiraci krve/serózní tekutiny/vzduchu.
    • Po aspiraci krve, malé množství krve vystříkneme a sledujeme, zda-li se sráží. Krev pocházející z perikardiálního prostoru neobsahuje fibrin, a tudíž se nesrazí.
    • Výkon s sebou nese riziko lacerace perikardu a srdce, poranění koronární arterie nebo plíce.
    • Letalita perikardiocentézy naslepo je kolem 20 %.[2]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. VANĚK, Ivan, et al. Kardiovaskulární chirurgie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 236 s. ISBN 8024605236.
  2. VAVRUŠOVÁ, B, P DOČKALOVÁ a J PUDIL. Tupá poranění srdce [online]. ©2006. [cit. 2010-09-20]. <http://www.zachranarivlockari.wz.cz/download/tupe_srdce.pdf>.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • VANĚK, Ivan, et al. Kardiovaskulární chirurgie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 236 s. ISBN 8024605236.