Punkce

Z WikiSkript

Punkce je nabodnutí tělní dutiny, kloubu, orgánu nebo patologického útvaru za účelem diagnostickým nebo terapeutickým.

Dělení punkcí[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Podle účelu:
    1. Diagnostická – odběr tekutiny (transsudát, exsudát – nejčastěji hnis, krev) nebo tkáňového vzorku na vyšetření histologické, cytologické, mikrobiální (kultivace) či biochemické.
    2. Terapeutická:
      1. evakuace tekutiny nebo plynu (odstranění útlaku – hemoperikard, hemotorax, PNO, ascites, atd.),
      2. instilace léků,
      3. drenáž, popřípadě laváž navazující na punkci.
  2. Podle provedení:
    1. přímočará,
    2. schodovitá (specifický absces, kloub) – ochrana před infekcí.
  3. Podle znalostí o punktovaném útvaru:
    1. cílená,
    2. probatorní.

Punktované útvary[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Přirozené dutiny (pleurální, perikardová, peritoneální, klouby, močový měchýř, paranasální sinusy, atd.).
  • Parenchymatózní orgány (játra, ledviny, slezina, atd.) a kostní dřeň (aspirační biopsie nebo trepanobiopsie).
  • Patologické útvary (cysta, absces, nádor, hematom, atd.).

Provedení punkce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Povrchově uložené útvary je možno punktovat naslepo;
  • u hluboko uložených útvarů a orgánů se punkce provádějí pod kontrolou ultrazvuku nebo CT;
  • nutností je zachování pravidel asepse a použití odpovídající anestezie.
  • Punkční jehly:
    • mají různý průsvit a délku;
    • někdy mají mandrén, aby se neucpávaly (velmi široké jehly s mandrénem se označují jako trokary);
    • nověji se užívá Chiba-jehla délky 15 až 20 cm, vnitřního průměru od 0,5 mm, která je jemná a ohebná a minimalizuje riziko poranění okolních struktur.

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Punkce tělních dutin[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Punkce pleurální dutiny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Punkce pleurální dutiny.
  • Podle indikace (plyn, tekutina) se užívají dva přístupy:
  1. dle Monaldiho – punkce při pneumotoraxu – ve 2. nebo 3. mezižebří v medioklavikulární čáře, poloha v polosedě;
  2. dle Bullaua – při fluidotoraxu – v 6. mezižebří v přední axiální čáře, poloha vsedě.
  • Na punkci může navazovat drenáž, tu je možné provést:
  1. s použitím trokaru (včetně modifikace Seldingerovou technikou: jehla – vodič – dilatátory – drain);
  2. tupou disekcí peánem.

Punkce perikardiální dutiny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Přes levostrannou Larreyovu štěrbinu.
    • zavedení jehly těsně vlevo od mečíku pod úhlem 45° – hrot směřuje ke středu levé klíční kosti;
    • na jehlu je možné napojit EKG elektrodu.
  • Při nutnosti intrakardiálního podání léku (resuscitace) punktujeme levou komoru šikmo v 5. mezižebří v medioklavikulární čáře.

Punkce peritoneální dutiny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Je indikována především u ascitu jako odlehčující výkon a pro vyšetření punktátu;
  • provádí se zevně od středu levé umbilikospinální čáry v Monroově bodu;
  • punkce Douglasova prostoru se u žen provádí přes zadní klenbu poševní, při abscesu v Douglasově prostoru je možný přístup transrektální;
  • diagnostická peritoneální laváž (dnes se dává přednost ultrazvuku břicha) u traumat se provádí pomocí vpichů do všech 4 břišních kvadrantů.

Biopsie kostní dřeně[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Aspirační biopsie – sternální punkce, punkce lopaty kosti kyčelní nebo tibie.
  2. Trepanobiopsie – lopata kosti kyčelní;
  • místa odběru leží povrchově pod kůží a kostní dřeň si zde uchovává krvetvorbu až do vysokého věku.

Sternální punkce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Provádí se z těla kosti hrudní v úrovni 2. nebo 3. mezižebří ve střední čáře (u dětí spíše manubrium nebo tibie);
  • používá se Hynkova jehla;
  • po dezinfekci kůže se v lokálním znecitlivění (mesocain) nabodne dřeň a asi 0,5–1 ml dřeně se aspiruje do stříkačky;
  • udává se, že vlastní punkce není při správném znecitlivění bolestivá, jen při aspiraci cítí nemocný nepříjemný tlak (nepříjemný je také zvukový fenomén v okamžiku, kdy proniká jehla do kosti).

Trepanobiopsie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Získává se vzorek spongiózy se dření ve formě válečku vysokého 15–20 mm (kromě dřeně se zjišťuje také složení kosti);
  • provádí se Jamshidiho jehlou.

Lumbální punkce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Punkce se provádí v subarachnoidálním prostoru (mezi arachnoideou a pia mater spinalis).
  • Hlavní indikace:
    • diagnosticky při podezření na meningitidu (v likvoru se naleznou bakterie a leukocyty);
    • krvácení do mozku (v likvoru se naleznou erythrocyty);
    • terapeuticky při aplikaci některých léků do CNS (cytostatika u tumorů CNS, subarachnoidální anestézie).
  • Provádí se pod úrovní obratle L2 kde končí mícha a dále kaudálně pokračuje jako míšní kořeny – tzv. cauda equina:
    • mezi obratli L3 – L4 nebo L4 – L5;
    • pacient je v předklonu (vsedě nebo vleže na boku), aby se od sebe obratlové oblouky co nejvíce oddálily;
    • jehla pak proniká kůží a podkožím k páteři, mezi oblouky sousedních obratlů, jež spojují ligamenta flava se dostává do páteřního kanálu: nejprve do epidurálního prostoru→ přes dura matersubdurální prostorarachnoideu → do subarachnoidálního prostoru;
    • pro průnik do subarachnoidálního prostoru svědčí odkapávání likvoru ze zavedené jehly.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Osacká Petronela: Punkcie. Multimediálna podpora výučby klinických a zdravotníckych disciplín :: Portál Jesseniovej lekárskej fakulty Univerzity Komenského [online] 2.12.2011, posledná aktualizácia 15.12.2011 [cit. 2011-12-23] Dostupný z WWW: <https://portal.jfmed.uniba.sk/clanky.php?aid=169>. ISSN 1337-7396