Plíce, stavba a funkce

Z WikiSkript

Plíce jsou uloženy v dutině hrudní, kterou z vnitřní strany pokrývá serózní membránou pleura parietalis. Ta u kořene plic přechází na plíce a nazývá se pleura visceralis. Prostor mezi parietální a viscerální pleurou je vyplněn serózní tekutinou, která zamezuje tření při pohybu plic. Makroskopicky na plicích rozlišujeme 3 laloky na pravé a 2 laloky na levé plíci.

Vzduch proudí do plic pomocí dýchacích cest. Ty rozlišujeme na extrapulmonální (nosní dutina, hltan, hrtan, průdušnice, průdušky) a intrapulmonální, kam patří bronchy a bronchioly, které tvoří bronchiální strom.

Bronchioly[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jejich průsvit je 1–0,5 mm. Větví se na bronchiolus terminalis (o průsvitu 0,5 mm), který potom zásobuje plicní lalůček. Terminální bronchioly se dále větví na 1–3 respirační bronchioly, z nichž se dále rozdělí 2–11 alveolárních chodbiček. Dochází k postupné změně epitelu na jednovrstevný cylindrický (řasinky postupně mizí, pohárkové buňky už před nimi). Sliznice respiračních bronchiolů je zvlhčována Clarovými buňkami, které produkují sekret, jež vyplňuje prostor mezi řasinkami. V propria mucosae nejsou žlázky, vymizela zde i chrupavka (zůstala pouze hladká svalovina). Plynule přechází v epitel alveolů.

Plicní lalůček (lobulus pulmonalis)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Měří kolem 1–2 cm, má pyramidový tvar a jeho baze je orientovaná k povrchu plic. Je jich asi 30–60 v jednom bronchopulmonálním segmentu. Jsou ohraničeny vazivovými septy.

Alveolární chodbičky (ductus alveolares)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jedná se o dlouhé, tenkostěnné trubice osázené alveoly, které obsahují hladkou svalovinu. Jsou vystlány respiračním epitelem. Z atria odstupuje z alveolů 2–5 plicních váčků.

Alveoly[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V plicích se nachází až 300 milionů alveolů o povrchu 70–80 m2. Stěnu mají složenou z retikuloelastické blanky, která je součástí interalveolárního septa. Jsou v nich póry, jež zajišťují cirkulaci vzduchu => infekce. Obsahují kapiláry a jsou vystlány souvislým respiračním epitelem. Jsou bez řasinek nebo žlázových buněk.

Alveolo-kapilární membrána

Buňky:

Membránové pneumocyty

Membránový pneumocyt, je plochá epitelová buňka vystýlající alveolární výběžky, má čočkovité jádro a její tělo je uložené mezi kapilárami nebo vstupuje do alveolu.

Granulární pneumocyty

Mají kulovitý tvar a spočívají na basální membráně. Jejich důležitou funkcí je, že tvoří surfaktant. Mají volný povrch s mikroklky. Jsou také známé pod názvem pneumocyty II. typu.


Kartáčkové buňky

Mají volný povrch s hustými mikroklky a na jejich epitelu se nachází surfaktant, který napomáhá zmenšení povrchového napětí (aby nezkolaboval alveol).

V lumen prachové buňky = koniofágy (makrofágy):
  • četné pseudopodie,
  • bohatý lyzosomální aparát,
  • vakuoly s fagocytovaným materiálem (většinou antrakotický pigment),
  • do uzlin v mediastinu => antrakotické uzliny.

Bariéra krev-vzduch Tato bariéra má 3 vrstvy:

  • respirační epitel s basální membránou,
  • vazivo,
  • basální membrána a endotel nefenestrovaných kapilár.

Její rozměry jsou 0,3–0,7 μm.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • JARKOVSKÁ, Daniela. Dýchací systém [přednáška k předmětu Histologie a embryologie, obor Zubní lékařství, Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 2011-11-09. 
  • KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.
  • LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. ISBN 978-80-247-3729-4.