Pohyby v kloubu a jeho druhy
Kloub (Articulatio synovialis)[upravit | editovat zdroj]
Kloub je pohyblivé spojení dvou, případně i více kostí, které se dotýkají plochami povlečenými chrupavkou uvnitř kloubního pouzdra. Tyto plochy (facies articulares) jsou z pravidla utvořeny tak, že jedna má tvar konkávní – jamka kloubní a druhá tvar konvexní – hlavice kloubní.
Pohyby v kloubu[upravit | editovat zdroj]
Pohyby v kloubu dělíme na pohyb aktivní, prováděný svalovým aparátem, a pohyb pasivní, prováděný terapeutem či gravitací. Toto nám může pomoci rozlišit, zda se jedná o poruchu převážně kloubní nebo svalovou během kloubního vyšetření.
Jedním druhem pasivního pohybu je "joint play" (kloubní vůle). Vůle v kloubu je vymezena elasticitou kloubního pouzdra a tahem krátkých periartikulárních svalů. Kloubní vůli vyšetřujeme do distrakce, anterioposteriorního posunu, laterolatelárního posunu, rotačních pohybů a zaúhlení.
Klasifikace pohybů v kloubech[upravit | editovat zdroj]
Pro klasifikaci kloubních pohybů vycházíme z geometrického tvaru styčných ploch a jakým směrem se pohybují.
Popisujeme tři základní pohyby mezi styčnými plochami kloubu:
- pohyb valivý
- pohyb smykový
- rotace
Dále pohyb závisí na počtu os, ve kterých se pohyb děje, a na počtu kostí, které jsou součástí kloubu.
- pohyb okolo osy X (rovina frontální) – abdukce, addukce
- rotační pohyb okolo osy Y (rovina sagitální) – flexe, extenze
- pohyb okolo osy Z (rovina transverzální) – vnitřní, zevní rotace
kombinací těchto pohybů vzniká cirkumdukce
Druhy kloubů dle počtu os a tvaru styčných ploch[upravit | editovat zdroj]
Klouby rozlišujeme dle os, ve kterých se pohybují, na klouby tříosé (mnohoosé), dvojosé, jednoosé či jiné.
Klouby tříosé[upravit | editovat zdroj]
Pohyb se děje ve všech třech osách. Příkladem takového kloubu je kloub kulovitý, kdy má jamka tvar koule. Kloub kulovitý bychom dále mohli rozdělit na kloub kulovitý volný (např. ramenní kloub) a kloub kulovitý omezený neboli ořechový (např. kyčelní kloub), který má hlubokou jamku.
Klouby dvojoosé[upravit | editovat zdroj]
Pohyb se děje podle os flexe-extenze a abdukce-addukce. Kloub elipsovitý má plochy podobné rotačnímu elipsoidu, příkladem je radiokarpální skloubení. Dalším dvouosým kloubem je kloub sedlovitý. Příkladem je karpometakarpální kloub palce.
Klouby jednoosé[upravit | editovat zdroj]
Pohyb se odehrává pouze podle jedné osy flexe-extenze. Do této kategorie patří kloub válcový, který má styčné plochy ve tvaru válce. Rozlišujeme u něj další podtypy:
- kloub šarnýrový (ginglymus)- osa pohybu kolmá na podélnou osu kosti
- kloub kolový – osa otáčení shodná s podélnou osou kosti (radioulnární kloub)
- kloub kladkový – válcový kloub zapadající do rýhy na druhé kosti (humeroulnární skloubení)
Jiné typy kloubů[upravit | editovat zdroj]
Kloub plochý – rovné styčné plochy, umožňuje klouzání všemi směry (meziobratlové ploténky).
Kloub tuhý – podobný jako kloub plochý, ale s nerovnými styčnými plochami, které omezují v pohybu (kloub křížokyčelní).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související literatura[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, R, et al. Anatomie 1. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1987. 456 s. s. 88. ISBN 08-102-87.
- KOLÁŘ, Pavel, et al. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vydání. Praha : Galén, 2010. 713 s. s. 124-126. ISBN 978-80-7262-657-1.
