Portál:Otázky z biofyziky (1. LF UK, VL)/20. Otázka

			20. Otázka
			Spirometrie a její využití v diagnostice
			Otázky z biofyziky (1. LF UK, VL)
			Předchozí • Další

Spirometrie

Spirometrie je metoda používaná v plicním lékařství, která mimo jiné napomáhá rozpoznat obstrukční a restrikční choroby plic.

Rozdíl mezi obstrukcí a restrikcí

Rozdělení

Spirometrii používáme k měření ventilace. Je to vyšetření plicních objemů, kapacit a průtoků. Výsledné parametry dělíme na:

• statické – neboli objemy a kapacity respiračního systému (dechový objem, vitální kapacita...)
• dynamické – neboli průtoky či objemy při maximálně usilovném dýchání (minutová ventilace, maximální minutová ventilace...)

 Podrobnější informace naleznete na stránce Plicní objemy.

Statická spirometrie

Statické testy plicních funkcí měří absolutní objem plic a další plicní objemy. Na grafu níže jsou jednotlivé objemy znázorněny.

Plicní objemy

Spirometry

Schéma nejjednoduššího spirometru

Schéma moderního spirometrického vyšetření

Přístroj měřící ventilační parametry se nazývá spirometr. Pacient do něj dýchá. V něm je vložena turbínka, kterou vzduch roztáčí. Může být přítomna také síťka, na kterou vzduch vytváří tlak. Ten je úměrný objemu vzduchu. Zároveň měří čas, a tak můžeme zjistit rychlost proudu vzduchu či průtoky. Záznam se většinou dnes vyhodnocuje digitálně.

Plicní onemocnění

typicky můžeme dělit na:

• Restrikční při kterých jsou sníženy plicní objemy. Důvodem může být utisknutá plíce (nádor), uzávěr bronchu, omezená poddajnost a další. Měříme statickými parametry.
• Obstrukční neboli zúžení cest dýchacích. Zhorší se průtok a následně i ventilace. Patří sem astma, chronická bronchitida a obstrukční choroby plic.

Srovnání fyziologických plicních parametrů s plícemi s obstrukční/restrikční chorobou (u restrikce nemusí být vždy sníženy všechny parametry).