Prokaryota

From WikiSkripta

(Redirected from Prokaryotické organismy)

Prokaryota tvoří nadříši prvojaderných organismů. Řadíme sem domény:

Obecná stavba prokaryotické buňky

Nebuněčné organismy (Subcellulata) – s oddělením protoorganismů (Eobionta) a virů

Prvobuněčné organismy (Protocellulata) – s oddělením bakterie, sinice (Cyanophyta) a prochlorofyta

Metabolicky pestrá skupina:

  • heterotrofní
    • dekompozitoři - živí se produkty rozpadu a mrtvou organickou hmotou
    • parazité - vyvolávají infekční onemocnění rostlin a živočichů
  • autotrofní
    • schopné získávat energii fotosyntézou nebo oxidací anorganických látek

Prokaryotní buňka[edit | edit source]

  • netvoří tkáně, jen sklony ke sdružování.
  • jaderný ekvivalent = nukleoid (neoddělen membránou od cytoplazmy + ribozomy + cytoplazmatické membrána + cytoplazma + buněčná stěna)
  • nukleoid obsahuje jednu kruhovou dsDNAprokaryotní chromozom
    • neobsahuje introny
    • na mRNA již v průběhu transkripce nasedají ribozomy
    • translace začíná formylmethioninem (iniciační triplet AUG)
  • buněčná stěna z peptidoglykanových polymerů (mureinu)
    • dlouhých disacharidových a kratších peptidových řetězců - tvořící mřížku
    • zajišťuje tvar bakterií a umožňuje jim přežití v hypotonickém prostředí  
    • umožňuje výměnu látek s okolím
  • buňka může být chráněna také kapsulou – pouzdro, často slizové (z polysacharidů)
  • plazmid = útvar tvořený DNA nesoucí doplňující genetické informace
    • může přecházet do jiných bakterií (přenos resistence proti antibiotikům)
  • pohyb = jednoduchý prokaryotní bičík nebo příchytná vlákna
  • rozmnožují se nepohlavně prostým buněčným dělením (20-30min)

Bakterie[edit | edit source]

Bakterie jsou nejjednoduššími organismy, které lze podle buněčné teorie a definice života považovat za živé. Jsou rozšířené kosmopolitně. Dnes je jich známo ohromné množství druhů. Z medicínského hlediska je důležitá jen velmi malá část, která může být pro člověka původcem infekčních onemocnění.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Bakterie.
  • všudypřítomné - popsáno více než 2000 druhů bakterií
  • nemají vytvořenou jadernou membránu ani jadérko, transkripce i translace probíhají prakticky současně
  • obrovskou úloha v ekosystémech: degradují organické látky, recyklují živiny, fermentují potraviny, jsou schopné fotosyntézy, ale způsobují i onemocnění rostlin a živočichů
  • rychle se množí
  • neobyčejně přizpůsobivé
  • obrovská diverzita metabolismu a schopností využívat různé zdroje energie
  • velikost: 1 – 10 mikrom
  • v cytoplazmě: ribosomy a jaderný ekvivalent (nukleoid – oblast uložení chromosomu)
  • mají jeden hlavní kruhový chromosom
    • mnohonásobně spiralizovaná dvoušroubovice DNA (cca 3Mbp o délce asi 1–2mm) - stupeň spiralizace závisí na transkripční aktivitě genů
    • velikost genomu bakterií je druhově specifická
    • množství proteinů je nekonstantní a závisí na intenzitě proteosyntézy
    • zastoupení RNA v chromosomu závisí na počtu aktuálně transkribovaných genů
    • jádro není morfologicky ohraničeno  
  • v cytoplazmě několik plazmidů
    • genetickou informaci k určité selekční výhodě
    • využívají se pro svou velkou replikační schopnost jako vektory v genetickém inženýrství
  • cytoplazmatická membrána zesílena buněčnou stěnou
    • informace o struktuře bakteriální stěny jsou podstatné pro volbu antibiotik v léčbě bakteriálních infekcí
  • rozdílu ve struktuře bakteriální stěny využívá Gramovo diferenciální barvení:
    • Gram- - opouzdřené bakterie s lipopolysacharidy
    • Gram+ - bakterie se stěnou pouze z peptidoglykanů
  • mohou mít kapsulu – ochrana
  • možnost fimbrií - adhezi na buňky hostitele
  • tvar bakteriální buňky může být: kulatý (koky), tyčinkovitý (vibria, spirily, spirochety)
  • bakterie postrádají klasický cytoskelet: jádro není vytvořeno, chromosom je v tzv. nukleolární oblasti a je uchycen v jednom místě k cytoplazmatické membráně (OriC)
    • jedinou organelou jsou zde ribosomy – jsou menší než u eukaryot
  • pohyb bakterií
    • pomocí bičíku – má jednodušší stavbu než u eukaryot; pohyb vyvolán rotací (prstenec proteinů v plazmatické membráně kolem úponu bičíku reaguje změnou konformace na změnu gradientu H+ iontů )
    • spirochety se pohybují změnou svého tvaru
    • myxobakterie se pohybují pomocí produkovaného sekretu
  • vybaveny četnými chemoreceptory a reagují pohybem (pozitivně / negativně)
  • vysoce adaptabilní
  • prototrofní = schopné žít na minimální půdě a syntetizovat všechny pro život potřebné látky
  • biochemické ztrátové mutace způsobí, že bakterie jsou schopné růst pouze v prostředí, které obsahuje látku, kterou nejsou schopné syntetizovat = auxotrofní
  • aerobní i anaerobní – ohrožují pacienty s poruchami prokrvení tkání

Sinice[edit | edit source]

Sinice, neboli Cyanophyta, jsou vývojově na stejné úrovni jako bakterie. Jsou to prokaryotní, autotrofní organismy s nemembránovými organelami (tylakoidy), které obsahují chlorofyl, fykocyanin a další barviva uplatňující se při fotosyntéze. Žijí ve vodě a na vlhkých místech. Byly pravděpodobně prvním zdrojem O2 v zemské atmosféře.


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Převzato z[edit | edit source]

  • ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 2009]. <http://www.stefajir.cz>.

Použitá literatura[edit | edit source]

  • NEČAS, Oldřich. Obecná bioogie pro lékařské fakulty. 3. vydání. Jinočany : H+H, 2000. ISBN 80-86022-46-3.

Reference[edit | edit source]