Prokaryota

Prokaryota tvoří nadříši prvojaderných organismů. Řadíme sem domény:

Obecná stavba prokaryotické buňky

Archea
Bakterie
Sinice

Nebuněčné organismy (Subcellulata) – s oddělením protoorganismů (Eobionta) a virů

Prvobuněčné organismy (Protocellulata) – s oddělením bakterie, sinice (Cyanophyta) a prochlorofyta

Metabolicky pestrá skupina:

heterotrofní
- dekompozitoři - živí se produkty rozpadu a mrtvou organickou hmotou
- parazité - vyvolávají infekční onemocnění rostlin a živočichů
autotrofní
- schopné získávat energii fotosyntézou nebo oxidací anorganických látek

Prokaryotní buňka[edit | edit source]

netvoří tkáně, jen sklony ke sdružování.
jaderný ekvivalent = nukleoid (neoddělen membránou od cytoplazmy + ribozomy + cytoplazmatické membrána + cytoplazma + buněčná stěna)
nukleoid obsahuje jednu kruhovou dsDNA – prokaryotní chromozom
- neobsahuje introny
- na mRNA již v průběhu transkripce nasedají ribozomy
- translace začíná formylmethioninem (iniciační triplet AUG)
buněčná stěna z peptidoglykanových polymerů (mureinu)
- dlouhých disacharidových a kratších peptidových řetězců - tvořící mřížku
- zajišťuje tvar bakterií a umožňuje jim přežití v hypotonickém prostředí
- umožňuje výměnu látek s okolím
buňka může být chráněna také kapsulou – pouzdro, často slizové (z polysacharidů)
plazmid = útvar tvořený DNA nesoucí doplňující genetické informace
- může přecházet do jiných bakterií (přenos resistence proti antibiotikům)
pohyb = jednoduchý prokaryotní bičík nebo příchytná vlákna
rozmnožují se nepohlavně prostým buněčným dělením (20-30min)

Bakterie[edit | edit source]

Bakterie jsou nejjednoduššími organismy, které lze podle buněčné teorie a definice života považovat za živé. Jsou rozšířené kosmopolitně. Dnes je jich známo ohromné množství druhů. Z medicínského hlediska je důležitá jen velmi malá část, která může být pro člověka původcem infekčních onemocnění.

Podrobnější informace naleznete na stránce Bakterie.

všudypřítomné - popsáno více než 2000 druhů bakterií
nemají vytvořenou jadernou membránu ani jadérko, transkripce i translace probíhají prakticky současně
obrovskou úloha v ekosystémech: degradují organické látky, recyklují živiny, fermentují potraviny, jsou schopné fotosyntézy, ale způsobují i onemocnění rostlin a živočichů
rychle se množí
neobyčejně přizpůsobivé
obrovská diverzita metabolismu a schopností využívat různé zdroje energie
velikost: 1 – 10 mikrom
v cytoplazmě: ribosomy a jaderný ekvivalent (nukleoid – oblast uložení chromosomu)
mají jeden hlavní kruhový chromosom
- mnohonásobně spiralizovaná dvoušroubovice DNA (cca 3Mbp o délce asi 1–2mm) - stupeň spiralizace závisí na transkripční aktivitě genů
- velikost genomu bakterií je druhově specifická
- množství proteinů je nekonstantní a závisí na intenzitě proteosyntézy
- zastoupení RNA v chromosomu závisí na počtu aktuálně transkribovaných genů
- jádro není morfologicky ohraničeno

v cytoplazmě několik plazmidů
- genetickou informaci k určité selekční výhodě
- využívají se pro svou velkou replikační schopnost jako vektory v genetickém inženýrství

cytoplazmatická membrána zesílena buněčnou stěnou
- informace o struktuře bakteriální stěny jsou podstatné pro volbu antibiotik v léčbě bakteriálních infekcí
rozdílu ve struktuře bakteriální stěny využívá Gramovo diferenciální barvení:
- Gram- - opouzdřené bakterie s lipopolysacharidy
- Gram+ - bakterie se stěnou pouze z peptidoglykanů
mohou mít kapsulu – ochrana
možnost fimbrií - adhezi na buňky hostitele

tvar bakteriální buňky může být: kulatý (koky), tyčinkovitý (vibria, spirily, spirochety)

bakterie postrádají klasický cytoskelet: jádro není vytvořeno, chromosom je v tzv. nukleolární oblasti a je uchycen v jednom místě k cytoplazmatické membráně (OriC)
- jedinou organelou jsou zde ribosomy – jsou menší než u eukaryot

pohyb bakterií
- pomocí bičíku – má jednodušší stavbu než u eukaryot; pohyb vyvolán rotací (prstenec proteinů v plazmatické membráně kolem úponu bičíku reaguje změnou konformace na změnu gradientu H⁺ iontů )
- spirochety se pohybují změnou svého tvaru
- myxobakterie se pohybují pomocí produkovaného sekretu

vybaveny četnými chemoreceptory a reagují pohybem (pozitivně / negativně)
vysoce adaptabilní
prototrofní = schopné žít na minimální půdě a syntetizovat všechny pro život potřebné látky
biochemické ztrátové mutace způsobí, že bakterie jsou schopné růst pouze v prostředí, které obsahuje látku, kterou nejsou schopné syntetizovat = auxotrofní
aerobní i anaerobní – ohrožují pacienty s poruchami prokrvení tkání

Sinice[edit | edit source]

Sinice, neboli Cyanophyta, jsou vývojově na stejné úrovni jako bakterie. Jsou to prokaryotní, autotrofní organismy s nemembránovými organelami (tylakoidy), které obsahují chlorofyl, fykocyanin a další barviva uplatňující se při fotosyntéze. Žijí ve vodě a na vlhkých místech. Byly pravděpodobně prvním zdrojem O₂ v zemské atmosféře.


			Tady musí proběhnout stylistická úprava.
			Články ve WikiSkriptech by měly připomínat kapitoly v učebnici, ne bodové poznámky.
			V nápovědě můžete se podívat jak vypadá ideální članek. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Převzato z[edit | edit source]

ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 2009]. <http://www.stefajir.cz>.

Použitá literatura[edit | edit source]

NEČAS, Oldřich. Obecná bioogie pro lékařské fakulty. 3. vydání. Jinočany : H+H, 2000. ISBN 80-86022-46-3.

Reference[edit | edit source]