Sinusitida

Z WikiSkript

(přesměrováno z Sinusitis)

CT: Maxilární sinusitida

Sinusitida je zánět vedlejších dutin nosních. Probíhá často jako komplikace akutní rinitidy, může navazovat i na záněty zubního lůžka. Akutní záněty jsou častěji virového původu, může na ně nasedat bakteriální superinfekce. Nejčastěji se jedná o zánět ethmoidální dutiny a dutiny čelistní. Nezřídka dochází k zánětu ve více dutinách (pansinusitida). [1]

Chronická sinusitida postihuje pacienty s deviací nosní přepážky, po traumatech, ale také při cystické fibróze. Bývá častější u imunosuprimovaných pacientů a je většinou bakteriálního původu. [2] Komplikací chronické sinusitidy je vznik polypů. Onemocněním trpí asi 5 % populace.[1]

Vývoj vedlejších dutin nosních[upravit | editovat zdroj]

Vedlejší dutiny nosní (VDN) se zakládají již ve fetálním období. U novorozence jsou přítomny etmoidální dutiny a jsou založeny dutiny maxilární. Růst maxilárních dutin se odvíjí od vývoje chrupu. Frontální kost pneumatizuje od 4 let věku a sfenoidální od 5 let. Vývoj VDN je ukončen až v dospělosti.

  • sinus ethmoidales: dobře vyvinuty po narození, rychle rostou během 1.–4. roku, rentgenologická (RTG) detekce v 1. roce, kompletně vyvinuté po 12. roce;
  • sinus maxillares: RTG detekce v 5 měsících, dvojfázový růst, kompletně vyvinuté ve 22–24 letech;
  • sinus sphenoidales: vývoj po 5. roce, kompletně vytvořené mezi 12.–15. rokem;
  • sinus frontales: vývoj po 4. roce, kompletně po 15. roce.[3]

Patofyziologie[upravit | editovat zdroj]

  • selhání normálního transportu hlenu;
  • snížená ventilace dutiny – edém sliznice (virová či bakteriální infekce, hyperreaktivita nosní sliznice, alergie) či anatomické abnormity;
  • stagnace sekretu, oblenění pohybu řasinek sliznice,
  • pokles pH a snížení oxygenace uvnitř dutiny.[4]

Etiologie[upravit | editovat zdroj]

  • akutní bakteriální sinusitida nejčastěji nasedá na předchozí virovou infekci dýchacích cest;
  • nejčastější původci u dětí: Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, dále Moraxella catarrhalis;
  • až ve 13 % je sinusitida odontogenního původu.[4]
  • lokální příčiny chronických rinosinusitid: cysta maxilární dutiny, choanální polyp, odontogenní příčina, cizí těleso, jednostranná arézie choán, deviace nosního septa.[3]

Klasifikace[upravit | editovat zdroj]

  • dle lokalizace: jednostranná, bilaterální, polysinusitida, pansinusitida;
  • dle délky trvání: akutní (do 3 týdnů), subakutní (3 týdny až 3 měsíce), chronická (nad 3 měsíce).[3]

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

  • typický dvoufázový průběh nemoci z nachlazení (rozvoj 1-2 týdny po nemoci z nachlazení);
  • bolest hlavy zhoršující se při předklonu;
  • bolest zubů horní čelisti;
  • hnisavý výtok z nosu, ztížená nosní průchodnost, porucha čichu;
  • huhňavost, kašel;
  • celková únava, subfebrilie až febrilie;
  • nedostatečná odpověď na léčbu dekongestivy.[4]

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • ORL vyšetření, diafanoskopie, RTG v poloaxiální projekci, CT dutin.[4]

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • klidový režim;
  • antibiotika: : aminopeniciliny, event. potencované proti betalaktamáze (Amoxicilin), při alergii na peniciliny makrolidy (Azitromycin, Klaritromycin) a cefalosporiny II. generace (Cefuroxin axetil, Cefaclor, Cefprozil). Základní doba podání je 10 dní a lze ji v indikovaných případech prodloužit až na 15 dnů.[3]
  • podpůrná léčba: dekongesce sliznice (nosní kapky a perorální dekongestiva), reflexní prohřívání paží nebo dolních končetin ve vodní lázni;
  • perakutní průběh a retence hnisu – punkce čelistní dutiny či zevní návrt čelistní dutiny.[4]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b HYBÁŠEK, Ivan a Jan VOKURKA. Otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. s. 176-180. ISBN 80-246-1019-1.
  2. POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén : Karolinum, c2007. s. 95-96. ISBN 978-80-7262-494-2.
  3. a b c d e ŠLAPÁK, Ivo a J MACHAČ. Záněty nosních a paranazálních dutin u dětí. Pediatrie pro praxi [online]. 2006, roč. -, vol. 1, s. 18-21, dostupné také z <https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2006/01/04.pdf>. 
  4. a b c d e f LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 404-405. ISBN 978-80-7262-772-1.