Stínění a ochrana před gama zářením

Z WikiSkript
Porovnání záření α, β, γ.

Ačkoliv má γ záření vysokou pronikavost prostředím, je možné se před ním bezpečně chránit.

Existuje mnoho možností, jak účinky γ záření na organismus snížit:

  • zkrácením expoziční doby na potřebné minimum,
  • vzdáleností − intenzita záření totiž klesá nepřímo úměrně s druhou mocninou vzdálenosti od zdroje,
  • omezením rozptylu záření − úpravou zdroje, přidáním stínících ploch,
  • stíněním − kdy mezi zdroj a pacienta vložíme bariéru z materiálu, který absorbuje záření.

Tato bariéra by měla být umístěna co nejblíže zdroji a slouží nám ke snížení intenzity či k úplné absorpci záření.

Nejvhodnější jsou materiály s vysokým protonovým číslem a vysokou hustotou. Nejčastěji se používá olovo, beton, magnetit, ocel, wolfram a baryt. Tyto materiály se využívají ve stavebnictví (přidávají se do exteriérových barev, omítek nebo cihel). Mají vysokou schopnost absorbce γ záření a nízkou hodnotu polotloušťky, což je hodnota, která určuje tloušťku materiálu, ve kterém se absorbuje 50 % záření. Například olovo má hodnotu polotloušťky 1 cm a beton 6 cm.


Stanovení nízkých limitů vystaveného záření u lidí, kteří každodenně pracují se zářením[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Maximální dávka pro pracovníky se zářením je stanovena na 50 mSv za rok a 100 mS za 5 let (pro ostatní obyvatelstvo pak 1 mSv ročně).

Dohlížet nad hodnotami působícího záření pomáhá osobní dozimetr, který pracovníci neustále v práci nosí u sebe. Tento přístroj pak sčítá každodenní expozice záření a umožňuje nám kontrolovat, zda je limit za určitou časovou jednotku splněn či nikoliv.

Dodržování bezpečnostních pravidel a používání ochranných pomůcek[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

U všech pracovišť, ve kterých se pracuje se zářením, jsou pravidelně prováděny kontroly inspekcemi Státního ústavu jaderné bezpečnosti. Je zkontrolován technický stav zařízení, bezpečnostní zajištění, znalost bezpečnostních pokynů a jejich dodržování. Při výkonech se pak dozimetricky měří množství uvolněného záření.

Ochrana pacienta při terapeutických výkonech[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Obecně platí, že terapeutický přínos musí být větší nebo alespoň srovnatelný s možným rizikem poškození zdraví zářením. Musíme tedy podat takové množství záření, které má dostatečný terapeutický účinek, ale co nejmenší dopady na zdraví pacienta. U každého pacienta je zvolená dávka záření jiná, musí se uzpůsobit jeho výšce, váze a pohlaví. U těhotných žen, pokud jsou vůbec k výkonu indikovány, se musí zvolit menší dávka než ta, která by způsobila ohrožení zdraví plodu. Množství podaného záření se pak zaznamenává do terapeutické dokumentace pacienta.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1 (dotisk 2013) vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. 524 s. ISBN 978-80-247-1152-2.