Stavba kosterního svalstva

Z WikiSkript

Základní stavební jednotkou je svalové vlákno.

Vývojová stádia[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Myoblast – jednojaderný útvar; myoblasty splynou
  2. Myotubula – mnohojaderný útvar, jádra uložena v ose
  3. Svalové vlákno – mnohojaderný útvar, jádra na periferii

Popis[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Stavba kosterní svaloviny
Jádra jsou oválná, nachází se na periferii těsně pod povrchem. Plazmatická membrána, zde nazývána sarkolema, vytváří tubulózní invaginace – T-tubuly. Na povrchu vlákna je komplex lamina basalis a sítě retikulárních vláken = endomysimu; celý komplex sleduje sarkolemu i do lumina T-tubulů. Cytoplazma, sarkoplazma, je vyplněna longitudinálně uspořádanými myofibrilami, které tvoří kontraktilní aparát buňky.
Uspořádání myofibril
  1. long. řez – patrné příčné pruhování
  2. příčný řez – příčné pruhování nelze pozorovat, sledujeme svazečky myofibril oddělené vrstvičkou sarkoplazmy, tzv. Conheimova políčka

Mitochondrie se nachází mezi myofibrilami (dlouhé osy rovnoběžné), mají tyčinkovitý tvar a jsou objemné. V sarkoplasmě dále nacházíme polysomy, gER, GK, zásoby glykogenu.

Kolmo na rozhraní světlého (I) a tmavého (A) proužku myofibrily odstupují T-tubuly sarkolemy. Vytváří síť, oka obklopují každou myofibrilu.

Hladké endoplazmanické retrikulum – sarkoplazmatické retikulum – je značně vyvinuté. Představuje rezervoár kalciových iontů, které jsou klíčové pro spuštění a průběh kontrakce myofibril. Má charakter tubulů. Tubuly tvoří síť kolem myofibril. Na rozhraní A a I proužku myofibrily končí vústěním do široké terminální cisterny (obruč obepínající celou myofibrilu). Cisterna naléhá stranou odvrácenou od vústění tubulů retikula ke kolmo probíhajícímu T-tubulu sarkolemy. Ke každému T-tubuly naléhají 2 cisterny (z každé strany jedna) = komplexní struktura (cisterna-T-tubulus-cisterna) tvoří triádu. Mezi sarkoplazm. retikulem a membránou T-tubulu těsný vztah → vznik specializovaných okrsků – couplings. Ty mají význam v procesu spřažení excitace a kontrakce. Konec svalového vlákna je kónický.

Na přechodu ve šlachu tvoří sarkolema hluboké invaginace ← vnik svazečků kolagenních vláken šlachy + zakotvení do basální membrány.

Typy svalových vláken[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Červená vlákna obsahují mnoho myoglobinu = protein vážící kyslík (podoba s hemoglobinem), cytochrom → červená barva svaloviny. Vlákna pracují nepřetržitě delší dobu. Energie oxidativní fosforylací → mnoho mitochondrií. Kontrahují se pomaleji, ale vytrvale.

Bílá vlákna mají nízký obsah myoglobinu, cytochromu, málo mitochondrií. Jsou objemnější, schopné rychlé kontrakce, ale ne vytrvalá.

Intermediární vlákna – mezityp

Stavba svalu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kosterní svalová tkáň je uspořádána do svalů. Svaly jsou prostřednictvím vazivových struktur upnuty na součásti skeletu. Svými kontrakcemi zajišťují pohyb = aktivní složka pohybového aparátu.

  1. Svalové vlákno – obaleno endomysiem (lamina basalis + síť ret.vláken). Síť vláken zakotvena do struktur laminy → prostředník přenosu sil vzniklých při kontrakci na vazivové struktury svalu. Síly, vyvinuté kontrakcí jednotlivých vláken, se sčítají. Výsledná síla působí ve směru osy šlachového úponu. Bohatě vaskularizované.
  2. Svazky vláken – obaleny perimysiem = vazivová vrstva vyztužená sítěmi kolagenních vláken. Mezi svazky se nachází cévní a nervové sítě. Perimysium je tvárné, dovoluje vzájemné posuny svazků v průběhu činnosti svalu.
  3. Sval – obalen epimysiem = vrstva hustého kolagenního vaziva.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • JARKOVSKÁ, Daniela a Jindřich MARTÍNEK. Histologie. 1. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-388-1.