Tuba uterina

Z WikiSkript
Uterus, tuba uterina, ovarium a jejich cévy

Tuba uterina (vejcovod, salpinx, tuba Fallopii) je dutá párová trubice dlouhá 8–15 cm. Je zavzata do ligamentum latum uteri (plica lata uteri). Samotný závěs vejcovodu se nazývá mesosalpinx a tvoří horní část ligamentum latum uteri. Laterální konec vejcovodu je otevřen do peritoneální dutiny (ostium abdominale tubae uterinae), mediální konec do děložní dutiny.

Části vejcovodu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vejcovod má tyto části: infundibulum, ampulla, isthmus a pars uterina.

Infundibulum je nálevkovitá část přivrácená k ovariu. Z jeho okraje vybíhá asi 10 různě dlouhých výběžků − fimbrií, z nichž nejdelší se nazývá fimbria ovarica a je fixována k povrchu ovaria.

Ampulla je vřetenovitě rozšířená a zaujímá 1/2–2/3 délky vejcovodu. Na ni dále mediálně navazuje úzký a rovný isthmus (asi 1/3 délky vejcovodu) a po něm asi 1 cm dlouhá pars uterina, která proráží stěnu rohu děložního a otevírá se do děložní dutiny jako ostium uterinum tubae.

Dutina vejcovodu je nejprostornější v oblasti ampuly (až 1 cm v průměru) a nejužší v isthmu (0,1–0,5 mm).

Poloha a syntopie vejcovodu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Od ústí do dělohy stojí isthmus tubae transversálně a směřuje napříč ke stěně malé pánve. Laterální úsek tuby zahýbá dorsokraniálně; infundibulum tubae s fimbriemi se in situ sklápí dorsokaudálně k ovariu a fimbriae dosahují na horní mediální stranu ovaria. Vejcovody jsou v kontaktu s kličkami tenkého střeva. Pravý vejcovod leží blízko appendixu, levý je v kontaktu s colon sigmoideum.

Stavba vejcovodu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Histologický preparát vejcovodu

Stěnu vejcovodu tvoří tři vrstvy − sliznice, hladká svalovina a peritoneum.

  • Tunica mucosa − složena v řasy − nejvyšší a nejpočetnější jsou v ampule, kde tvoří členitý labyrint složený také ze sekundárních a terciárních řas. Je kryta jednovrstevným cylindrickým epitelem s řasinkovými a sekrečními buňkami, obsahuje také nediferencované buňky, z nichž se epitel obnovuje. Lamina propria je tvořena řídkým kolagenním vazivem.
  • Tunica muscularis − je nejsilnější v isthmu, skládá se ze zevní vrstvy longitudinální a vnitřní vrstvy cirkulární.

Funkce vejcovodu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Těsně před ovulací se infundibulum aktivními kontrakcemi hladké svaloviny posunuje po povrchu ovaria do míst, kde se nachází zralý folikul. Po ovulaci je tak uvolněné vajíčko nasáto do dutiny vejcovodu. K oplození dochází zpravidla v ampulle a oplozené vajíčko je během následujících 4–5 dnů dopraveno pohybem řasinek a peristaltikou tuby do děložní dutiny. Neoplozené vajíčko podléhá autolýze. Svalovina tuby působí také opačný − antiperistaltický pohyb, který napomáhá spermiím proniknout k vajíčku.

Cévní zásobení a inervace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Tepny: anastomóza r. tubarius a. uterinae a r. tubarius a. ovaricae.
  • Žíly: v. ovarica, plexus venosus uterovaginalis.
  • Lymfa: nodi lymphatici lumbales.
  • Nervy: plexus ovaricus, plexus uterovaginalis, převážně autonomní.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA. Základy anatomie. Sv. 3, Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. 1. vydání. Praha : Karolinum : Galén, c2005. ISBN 80-7262-302-8.
  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2002. 488 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.