Výživová politika rozvojových zemí

Z WikiSkript

Většina rozvojových zemí trpí nedostatkem prostředků pro rozvojové programy. Navíc tyto země patří mezi populace, kde je vážným problémem hlad. Tyto státy jsou vesměs odkázány na mezinárodní pomoc prostřednictvím mezinárodních organizací, jako je FAO (Food and Agricultural Organization – Organizace pro potraviny a výživu), WHO (World Health Organization – Světová zdravotnická organizace) a UNICEF (United Nations Children´s Fund - Dětský fond Spojených národů). Mezinárodní pomoc spočívá nejen v monitoringu výživové situace, ale i v nápravných opatřeních pro tyto státy. V případě výživových katastrof první pomoc spočívá v dodávkách potravin, ale cílem koncepční mezinárodní pomoci je naučit místní obyvatelstvo, aby si své potřebné potraviny umělo vyrobit přímo na místě. Tedy nikoliv darovat rybu, ale věnovat rybářský prut a naučit lidi s ním zacházet, mluvíme-li řečí apokryfu. Výchova spočívá i v správném způsobu skladování potravin, aby se zamezilo zbytečným ztrátám, a dobré hygienické praxi při přípravě pokrmů, aby se zabránilo vzniku a šíření alimentárních onemocnění, zejména mikrobiálního původu.

Klasickými případy uplatnění výživové a potravinové politiky ještě z dob koloniálního panství je vymizení choroby beri-beri, způsobené nedostatkem vitaminů skupiny B, vymýcení kwashiorkoru (nedostatek bílkovin a energie ve stravě) u dětí Jihoafrické republiky. Metoda spočívala v zavedení směsí obilovin a šrotů olejnatých semen (sóji) bohatých na cenné bílkoviny a doplňující nedostatek některých aminokyselin v obilovinách, což snižuje jejich hodnotu. Známá je i zelená revoluce v Indii, kdy se podařilo omezit hladovění také zavedením pěstování tritikale (obilnina, která vznikla křížením žita a pšenice).

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]