Vazivo/Mezibuněčná hmota vaziva

Vlákna vaziva

Kolagenní vlákna

Makroskopicky mají bílou, až stříbřitou barvu. Nejsou větvená, mají vysokou odolnost v tahu, ale jsou málo roztažitelná. Obsahují aminokyseliny: glycin, prolin, hydroxyprolin. Vzhledem k tomu, že je glycin nejmenší aminokyselinou, umožňuje prostorové uspořádání kolagenu do trojšroubovice.

Rozlišujeme několik typů kolagenu

• Kolagen I – (nejčastější typ, 90%) – Tvořen fibrilami, které tvoří svazky vláken. Jednotlivá vlákna jsou silná a odolná v tahu. Obsažen ve škáře, tvoří organickou složku kostní tkáně, vazy, šlachy, fascie.
• Kolagen II – tenká velmi jemná, těžce viditelná vlákénka, která netvoří svazky. Obsažen v hyalinní a elastické chrupavce.
• Kolagen III – spolu s retikulárními buňkami se podílí na stavbě opěrné sítě mízních orgánů. Obsažen ve stěně tepen, žil i mízních cév, tvoří vlákna lymfatických orgánů a kostní dřeně.
• Kolagen IV – nevytváří fibrily, namísto jich tvoří plošné zesíťované vrstvy. Vytváří vrstvičku v lamina densa v bazální membráně, případně v zevní lamině epitelů, endotelu, svalových, tukových a gliových buněk.
• Kolagen V – vyskytuje se společně s kolagenem typu I, je přítomen pouze v malém množství, ale jeho přítomnost může ovlivnit vlastnosti kolagenu I. Obsažen například v placentě.
• Kolagen VII – umožňuje soudržnost mezi bazálními buňkami epitelu, lamina densa a lamina fibroreticularis. Vyskytuje se v bazální membráně vícevrstevnatého dlaždicového epitelu.

Elastická vlákna

Tato vlákna jsou produkována fibroblasty a hladkými svalovými buňkami. Hlavní složkou je elastin, který má nažloutlou barvu, tudíž i nahromadění elastických vláken se jeví žlutě. Obsahuje aminokyseliny: glycin, prolin, valin, dezmozin a izodezmozin. V tahu jsou méně odolná než vlákna fibrilární, ale jsou mnohem pružnější. Mají schopnost se roztáhnout a zpětně vrátit až na dvojnásobek své klidové délky. Vlákna jsou rozvětvená a mohou se spojovat v prostorové sítě.

Elastická vlákna se nacházejí například jako elastické membrány stěn velkých tepen, v menší míře i u středně velkých tepen, ve stěně průdušinek, ve žlutých vazech mezi obratli a ve stěně pochvy. V histologii barvíme elastická vlákna orceinem, rezorcin-fuchsinem, případně Verhoeffovým železitým hematoxylinem.

Retikulární vlákna

Vlákna s tenkým průměrem a slabým kontrastem, z toho důvodu nejsou příliš patrná. Produkují je retikulární buňky, fibroblasty a hladké svalové buňky. Slouží jako kostra pro lymfatické struktury, zároveň vytváří síť, která obsahuje lymfocyty. V histologických preparátech je lze zviditelnit pomocí PAS reakce. Vyskytuje se například v mízních uzlinách, kostní dřeni, slezině, vytváří lymfatické orgány (výjimka thymus – retikulární epitel!).

• 

  Kolagenní vlákna
• 

  Retikulární vlákna

Základní hmota amorfní

Prázdné prostory mezi buněčnou a vláknitou složkou vyplňuje hmota amorfní. Ta je viskózní, bezbarvá, průsvitná s vysokým obsahem vody. Skládá se především z glykosaminoglykanů (GAG), proteoglykanů (PG) a multiadhesivních proteinů. Tyto látky na sebe dovedou vázat velké množství vody.

Glykosaminoglykany

Komplex proteinů a polysacharidů, též označovány jako mukopolysacharidy. Dlouhé lineární řetězce složené z velkého množství disacharidových jednotek. Vyskytují se především jako sulfonované. GAG podmiňují bazofilii a hydrofilii amorfní hmoty.

Jedním z nejdůležitějších GAG je kyselina hyaluronová.
Velmi dlouhá a silně hydrofilní molekula GAG. Podmiňuje řidší konzistenci vaziva. Je hlavní součástí vaziva. Váže na sebe velké množství vody, díky čemuž vytváří viskózní gel. Velké množství vody ovlivňuje difuzi látek mezibuněčným prostorem. Také slouží jako významná imunologická bariéra (obrana proti mikrobům). Vyskytuje se ve všech typech pojiv, zejména ve sklivci, chrupavkách a synoviální tekutině.

Proteoglykany

Složeny z proteinového vlákna, na které je kovalentně navázán alespoň jeden řetězec GAG. Ovlivňují difuzi látek ve tkáni. Vyskytují se v intersiciálním prostoru pojiv a dalších tkání, na buněčných površích a jako složka lamina basalis. Mezi nejčastější PG patří: aggrecan, versican, perlecan, decorin, lumican, syndecan, serglycin.

Multiadhesivní proteiny

Glykoproteiny, které tvoří prostředníky mezi buňkou a matrix. Mezi ně řadíme:

• Fibronektiny - tvořeny fibroblasty, retikulárními buňkami, makrofágy, endothelem a dalšími buňkami, vazbu na matrix uskutečňují například kolagenní a retikulární vlákna;
• lamininy - produkují všechny typy buněk, vytvářejí lamina basalis, mohou tvořit molekulové sítě, nejdůležitější adhesní molekuly bazální laminy, váží se prostřednictvím proteinů a proteoglykanů.