Vrozené vady zevního a středního ucha

Z WikiSkript

Anomálie zevního a středního ucha souvisejí s poruchou vývoje první žaberní štěrbiny a prvních dvou žaberních oblouků. Tyto choroby se projevují tvarovými deformitami boltce a zvukovodu. Mohou se vyskytovat společně s dysostózami dolní čelisti, jařmové kosti a sluchových kůstek.

Vrozené vady boltců se týkají tvaru, velikosti a postavení.

Otapostasis[upravit | editovat zdroj]

Nejčastější vrozenou vadou je otapostasis, tzv. odstátý boltec. Jedná se o zděděnou, častou vadu boltce, jejíž podstatou je vyhlazení záhybu antihelixu. Vadu lze korigovat chirurgicky (nejvhodnější doba korekce je mezi 5. a 6. rokem). Principem je vytvoření nového antihelixu.

Mikrocie[upravit | editovat zdroj]

Další velice častou vadou je mikrocie, tj. zmenšení ušního boltce. Vadu lze klasifikovat do 3 stupňů, v případě 2. a 3. stupně je boltec nejen zmenšen, ale také tvarově deformován.

Anocie[upravit | editovat zdroj]

Anocie je úplné nevyvinutí boltce.

Appendices preauriculares[upravit | editovat zdroj]

Appendices preauriculares jsou obvykle jednostranné přívěsky boltce. Většinou mají tvar hrbolků nebo stopkatých lalůčků lokalizovaných před tragem.

Vrozené ušní píštěle[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o kanálky především v ascendentní části helixu, méně časté jsou píštěle zevní, na krku jsou to koloaurikulární píštěle. Jejich nebezpečí tkví v možné sekundární infekci, proto je třeba je chirurgicky odstranit.

Stenóza a atrézie zvukovodu[upravit | editovat zdroj]

Stenóza je zúžení zvukovodu. Atrézie je úplný uzávěr zvukovodu – zvukovod je zcela neprůchodný. Atrézie může být jak kostěná, tak vazivová. Je příčinou převodní vady sluchu. Obě vady (stenóza i atrézie) mohou být spojeny s dalšími vadami (porucha boltce, postižení středouší, postižení nervus facialis). Terapie je chirurgická. Spočívá v kanalizaci zvukovodu, případně rekonstrukci středouší.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.

Související články[upravit | editovat zdroj]