Ossicula auditus

Z WikiSkript

(přesměrováno z Sluchové kůstky)

Ve středoušní dutině lze nalézt nejmenší párové kostičky těla, a to kůstky sluchové. Vytvářejí převodní komplex vibrací od bubínku do fenestra vestibuli ossis temporalis, do perilymfatického prostoru. Vyskytují se tři kůstky:

Středníucho.png
  • malleus – kladívko, kůstka naléhající na bubínek
  • incus – kovadlinka, prostřední kůstka
  • stapes – třmínek, nejmediálnější kůstka přiléhající bazí k fenestra vestibuli







Anatomické struktury[upravit | editovat zdroj]

Kůstky sluchové

Malleus[upravit | editovat zdroj]

Kůstka kyjovitého tvaru, kaudálně se zužující. Poznáváme na ní několik útvarů:

  • caput mallei – zaoblená část pro spojení s kovadlinkou, vyčnívá vysoko nad horní okraj bubínku;
  • collum mallei – krček naléhající mediálně od pars flaccida membranae tympani;
  • manubrium mallei – rukojeť srostlá s bubínkem ve stria mallearis;
  • proc. lateralis a proc. anterior jsou výběžky, plnící drobné funkce.

Incus[upravit | editovat zdroj]

Nachází se mezi kladívkem a třmínkem. Obsahuje:

  • corpus incudis – tělo, které na jedné straně je skloubeno s collum mallei a na druhé, zužující se straně s caput stapedis;
  • crus breve – krátké raménko vystupující ke stěně aditus ad antrum, slouží k fixaci;
  • crus longum – dlouhé raménko v mediokaudálním směru, přechází v proc. lenticularis, chrupavčitý výběžek spojený s hlavicí třmínku.

Stapes[upravit | editovat zdroj]

Poslední z kůstek zasazená do fenestra vestibuli:

  • caput stapedis – kulovitá hlavice třmínku připojená k chrupavčitému výběžku kovadlinky;
  • crus anterius et posterius – kostěná raménka směřující k bazi;
  • basis stapedis – podlouhlá ploténka upevněná pomocí lig. anulare stapedis k fenestra vestibuli.

Spojení sluchových kůstek[upravit | editovat zdroj]

Sluchové kůstky jsou spojeny vazivově, občas s charakterem kloubního spojení. K okolí je poutají četná ligamenta.

Funkce[upravit | editovat zdroj]

Díky spojení těchto tří kůstek se vytváří převodní řetězec vnímající vibrace bubínku, které se přenášejí do perilymfy labyrintu vnitřního ucha. Kmity se přitom mění z velké amplitudy a malé intenzity začínající na bubínku na malou amplitudu o velké intenzitě. Tak se zajistí přenos do perilymfy, z ní poté na endolymfu, až do vlastního receptoru sluchu v hlemýždi.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie I. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 516 s. s. 177. ISBN 978-80-7169-970-5.
  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie III. 2.. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 673 s. sv. 3. s. 628-629. ISBN 80-247-1132-X.