Vulvovaginitidy

Z WikiSkript

Vulvovaginitidy (též vulvovaginální infekce) jsou zánětlivá postižení vulvy a vaginy. Řadí se mezi ně tyto klinické jednotky:

Etiologie[upravit | editovat zdroj]

Rozmanitá etiologie infekčního původu zahrnuje bakterie, viry, plísně a parazity. Často vznikající vaginální fluor přestupuje na zevní genitál a sekundárně jej iritací infikuje.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Většinou jsou charakterizovány vaginálním pruritem či pálením, a/nebo výtokem různé povahy a/nebo vulvodynií, dle etiologie. Mohou být přítomny známky zánětu edém, erytém pochvy nebo vulvy, svědění, pálení, dyspareunie. Je nutné zaměřit se na možný ascendentní postup infekce, který může způsobit až zánět v pánevní oblasti (pánevní zánětlivou nemoc − PID) s možnými negativními důsledky (např. infertilitu, mimoděložní těhotenství nebo chronickou pánevní bolest).

Diferenciální diagnóza[upravit | editovat zdroj]

Ke stanovení správné diagnosy je nutné zhodnotit klinický obraz obtíží (přítomnost a kvalita výtoku, svědění, známky zánětu atd) spolu se stanovením pH a mikroskopickým vyšetřením poševního prostředí. Mikroskopické vyšetření provádíme buď přímo v gynekologické ambulanci – nativní mikroskopie, nebo na mikrobiologii, kde se odečítá nejčastěji dle Grama barvený preparát (hodnoceno např. dle Nugenta). Mikroskopické nativní vyšetření doplňujeme i čichacím testem (sniff test) na prchavé aminy s jednou kapkou 10% roztoku KOH (viz. bakteriální vaginosa) a mikroskopickým vyšetřením tohoto preparátu (KOH rozpustí prakticky vše kromě kvasinek).

Dříve doporučovaný mikrobiální obraz poševní (MOP) nemá dostatečnou klinickou relevanci. Např. i kvůli výrazným rozdílům poševního mikrobiomu dle etnik (MOP je standardizovaný na kavkazskou populaci). Taktéž kultivační vyšetření je jen doplňkovým vyšetřením.

U pacientek s podezřením na chlamydiovou cervicitidu (recidivující vodnaté výtoky, nepřítomnost známek vaginálního zánětu, postkoitální spotting atd.) odebíráme stěr z cervikálního kanálu na přítomnost chlamydií (PCR, imunofluorescence atd.).

Vyšetřovací algoritmus můžeme doplnit i o cytologické vyšetření děložního hrdla.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Je vždy dána etiologií. Při těžkém průběhu lze kombinovat běžnou léčbu s kortikoidy. Naopak na izolovanou vulvodynii často stačí topické podávání kortikoidů.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.