Zlomeniny kotníků

Z WikiSkript

Zlomeniny kotníků jsou výhradně nitrokloubní zlomeniny, které vznikají nejčastěji nepřímým násilím (podvrtnutí – supinace, pronace, rotace) a bývají spojeny s poškozením vazů hlezenního kloubu (distenze, parciální ruptura, totální ruptura). Mezi tyto vazy patří:

  • lig. talofibulare anterius, lig. calcaneofibulare, lig. talofibulare posterius – supinace
  • lig. deltoideum – pronace (tento vaz je však pevnější a odolává);

V oblasti hlezna je chudý kožní kryt, proto jsou tyto zlomeniny často otevřené; u zavřených někdy nastává devitalizace kůže tlakem úlomků (naléhavý požadavek na časnou repozici).

Pro stabilitu hlezenního kloubu jsou důležité:

  • délka fibuly,
  • pevná tibio-fibulární syndesmóza,
  • kolaterální vazy.

Klasifikace[upravit | editovat zdroj]

Klasifikace dle Webera
  1. Podle Webera (AO klasifikace (44), podle vztahu k syndesmóze):
    • A – fibula je zlomena pod syndesmózou (příčný lom), syndesmóza je intaktní (stabilní zlomenina); může být zlomen i vnitřní kotník (bimaleolární fraktura);
    • B – fibula zlomena v oblasti syndesmózy (šikmý lom), vždy poraněn vnitřní kotník a deltový vaz, syndesmóza poraněna v 80 % (zlomenina potenciálně nestabilní);
    • C – fibula zlomena nad syndesmózou, která je vždy poraněna, vždy poraněn vnitřní kotník (někdy i zadní hrana tibie – Volkmannův, správněji Earlův trojúhelník – trimaleolární fraktura); při vysokém poranění fibuly se trhá interosseální membrána – čím výš sahá trhlina, tím větší je rozestup tibiofibulární vidlice – Maisonneuveova zlomenina (nestabilní, luxační zlomenina).
  2. Podle Lauge-Hansena (dle mechanismu vzniku):
    • supinačně inversní,
    • supinačně addukční,
    • pronačně eversní,
    • pronačně abdukční.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • Klinicky: bolest, otok, hematom, omezení pohybu, popř. hmatný úlomek a lomná linie, porušený kožní kryt (otevřené)
  • RTG: nutný je i snímek kalkaneu a baze pátého metatarzu, proximální diafýzy fibuly (možnost Maissonneuvovy zlomeniny)

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Hlavním cílem léčby je obnovení správné délky a osy fibuly (zkrácená fibula predisponuje ke vzniku artrózy), rekonstrukce vidlice hlezenního kloubu, obnovení kongruence kloubních ploch, zabránění insuficience kolaterálních vazů.

Konzervativní[upravit | editovat zdroj]

  • jednoduché zlomeniny bez dislokace (Weber A) – dorzální a U-dlaha, po ústupu otoku cirkulární sádra.

Operační[upravit | editovat zdroj]

  • dislokované zlomeniny (Weber B + C) nebo nedislokované se sníženou vitalitou kůže – osteosyntéza:
    • maleolární šroub s podložkou, tahová cerkláž na dvou K-drátech (na odlomený vnitřní kotník),
    • dlaha (na zlomeninu fibuly),
    • zajištění syndesmózy – kortikální šroub, Mlčochova klička,
    • rekonstrukce kolaterálních vazů (primární sutura).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KOUDELA, Karel, et al. Ortopedická traumatologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2002. 147 s. ISBN 80-246-0392-6.
  • POKORNÝ, Vladimír, et al. Traumatologie. 1. vydání. Praha : Triton, 2002. 307 s. ISBN 80-7254-277-X.