Zraková ostrost
Zraková ostrost, neboli vizus, určuje kvalitu vidění. Podílí se na ní kromě minimum separabile také schopnost poznat - minimum cognibile a schopnost číst - minimum legibile. Je měřitelná pomocí optotypů – tabulí s obrazci (Snellenova tabule, obrázkový optotyp, Pflügerovy háky, Landoltovy kruhy a další). Ostrost je vyjádřena zlomkem, v jehož čitateli je pozorovací vzdálenost (při testování většinou 6 m nebo 5 m) a ve jmenovateli číslo řádku rozlišitelných znaků na optotypu. Za normální vizus se pokládá hodnota V=1 (tedy 6/6 resp. 5/5).
Ostrost je ovlivňována faktory fyzikálními (vadami optického aparátu), fyziologickými (adaptace oka na intenzitu nebo sílu světla, rozložení smyslových elementů) a psychologickými (pozornost). Při zvyšování intenzity osvětlení do 100 luxů kvalita zrakové ostrosti stoupá, do 1000 luxů zůstává konstantní. Při vyšší intenzitě osvětlení klesá kvůli oslnění. Zraková ostrost klesá směrem od centra sítnice do její periferie, kde je menší hustota smyslových elementů a jednomu odvodnému vláknu odpovídá více tyčinek a čípků.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
Převzato z článku Rozlišovací schopnost lidského oka
