Paměť a její poruchy

Z WikiSkript

Paměť je schopnost organismu přijímat, uchovávat a vybavovat předchozí zkušenosti.

  • Umožňuje uchování minulé zkušenosti, je nezbytnou podmínkou adaptace.
  • Paměť je jeden z funkčních systémů mozku (jako emoce, motorika, …).
  • Rozlišují se dva hlavní druhy paměti – fylogenetická a ontogenetická.

Fylogenetická paměť[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ontogenetická paměť[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Ontogenetickou paměť lze dělit různě:
  1. deklarativní paměť – uvědomovaná, explicitní, verbální (výroky), neverbální (představy);
    1. sémantická složka – informace získané určitými specifickými zkušenostmi;
    2. epizodická složka – kontextová, vzpomínky na události.
  2. nedeklarativní paměť – paměť procedurální – implicitní, není zřetelně uvědomovaná, vývojově stará paměť, paměťové obsahy obsažené v různých dovednostech.
  • Klinické dělení:
  1. bezprostřední – do 30 s;
  2. recentní – několik měsíců;
  • pro vzdálené události.
  • Dělení podle doby uchování paměťové stopy:
  1. krátkodobá;
  2. dlouhodobá.
  • Dělení dle experimentální fyziologie:
  1. paměť pracovní – zpracovává krátkodobě;
  2. paměť provozní;
  3. zásobní.

Základní schopnosti paměti:

Ontogenetická paměť
  • Schopnost ukládat (vštípivost, impregnace).
  • Schopnost udržet, fixovat (retence).
  • Schopnost nepozměnit, mít uloženo beze změn (konservace).
  • Schopnost vybavit si (reprodukce).

Ultrakrátká paměť[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Senzorický registr, trvá zlomky sekund až sekundu, je těsně spojena s pozorností.

Krátkodobá paměť[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Jejím podkladem jsou reverberační okruhy (krátkodobé dočasné zapojení neuronových sítí, po kterých vzruch krouží).
  • Trvá řádově vteřiny, při poruše je poškozena vštípivost (porucha retikulární formace, frontálních laloků).

Konsolidační fáze paměti – paměť střednědobá[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Lokalizace hypothalamu
  • Některé okruhy z krátkodobé zanikají, jiné perzistují, důležitá je emoční složka, princip odměny a trestu.
  • Na emočním zapamatování se podílí hlavně limbický systém, hypothalamus.
  • Konsolidační fáze je přechod do dlouhodobé paměti, zahrnuje tvorbu paměťových stop.
  • Limbický systém je aktivován odměnou a trestem, zesiluje vliv vhodných podnětů.
  • Dochází k elektrochemickým změnám – ovlivnitelné farmakologicky.
  • Velký význam pro tento druh paměti má acetylcholin.

Dlouhodobá paměť[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Dlouhodobá paměť má strukturální, morfologický podklad, roste počet dendritů; ve stáří se vlivem toxinů jejich počet snižuje, při intenzivním učení počet dendritů stoupá; tento proces je patrně podkladem paměti.
  • Mechanismus aktivace trnů v hippocampu – AP aktivuje enzym calpain I, tím vznikne látka fodrin, který je obsažen v neuronálním cytoskeletu, degraduje se a obnažuje receptory excitačních AMK.
  • Otázka lokalizace je značně sporná.
  • Předpokladem vědomého zapamatování je motiv.
  • Determinanty – síla podnětu, emoční zabarvení, schopnost koncentrace, emoční vyladění.
  • Každý má jiné dispozice, někdo má lepší vizuální, …
  • Paměť je zhoršována únavou a pasivitou.

Poruchy paměti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hypomnézie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Snížení paměťové výkonnosti, buď globálně nebo selektivně.
  • Nejčastěji při organickém postižení, jako součást syndromu demence.
  • Při únavě, vlivem farmak, toxinů.
  • U demencí porušena hlavně vštípivost.
  • Konfabulace – na otázky odpovídá postižený sice přiléhavě ale fakticky nesprávně, přesto je však přesvědčen, že má pravdu, a za chvíli na tutéž otázku může odpovědět jinak.
  • Amnestická dezorientace – totální porucha vštípivosti.

Korzakovský syndrom[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Amnézie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Úplná ztráta paměti, zpravidla časově ohraničená, plná či selektivní.
  • Retrográdní, anterográdní.
  • Časté u kvantitativních poruch vědomí, po úrazu.
  • Kontinuální nebo ostrůvkovitá (delírium, alkoholová intoxikace – např. okénko – palimpsest).
  • Selektivní amnézie – u hysterických osob, vytěsní nepříjemné vzpomínky.

Tranzitorní globální amnézie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Amnestický iktus: náhle vzniklá porucha paměti, hlavně organická, působením silného stresoru, náhle začne, náhle skončí.
  • Psychogenní amnézie.
  • Dissociativní amnézie: dissociativní fugy (toulavost), ovlivnitelná hypnózou.

Hypermnézie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Nadměrné, nepřiměřené zapamatování si určitého selektivního materiálu.
  • Obvykle součást paranoidních psychóz (pamatuje si souvislosti související s bludem).
  • U neuróz, manie.

Paramnézie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Zkreslení uloženého obsahu, dotyčný má ale pocit přesnosti.

Vzpomínkový klam[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Patická paramnézie, nositel je neodvratně přesvědčen o realitě určité představy, psychózy.

Ekmnézie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Nepřesná časová lokalizace správné vzpomínky.

Kryptomnézie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Neúmyslný plagiát, nemocný je přesvědčen o autorství něčeho, co sám nevymyslel, ale někde četl či slyšel.

Pseudologia phantastica[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • „Syndrom barona Prášila“, bájivá lhavost – není to pravá porucha paměti, typické pro hysterii, i u dětí.

Pozornost (prosexie)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Retikulární formace
  • Pozornost je psychická funkce, lze ji popsat jako zaměřené vnímání.
  • Je to schopnost zaměřeně vybírat určité vjemy z komplexu vnímaných podnětů.

Charakteristiky pozornosti:

  1. koncentrace – intenzita zaměření;
  2. kapacita – ukazatel extenzity pozornosti, počet vjemů, které můžeme současně sledovat;
  3. tenacita – stálost, vytrvalost;
  4. iritabilita – práh intenzity podnětů schopných vázat pozornost;
  5. vigilita – schopnost její distribuce.

Dělení pozornosti

  1. aktivní;
  2. pasivní (bezděčná).
  • Na udržení pozornosti je potřeba určitá úroveň bdělosti (ARAS) a dostatečná motivace.

Hypoprosexie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Snížení pozornosti.
  • Celkové nebo selektivní.
  • Celkové hlavně u demencí, i u těžké deprese.
  • Oligofrenie, i neurózy, farmaka (barbituráty, neuroleptika).

Hyperprosexie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Častěji selektivní.
  • Manický syndrom – zvýšení iritability, tenacity, distribuce, ale pozornost bývá labilní, osciluje.

Paraprosexie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Nesprávné zaměření pozornosti.
  • Například schizofrenie – nadměrné zaměření na bludy.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]