Antipsychotika

Z WikiSkript

(přesměrováno z Neuroleptika)

100mg tiapridal v ampuli

Antipsychotika (dříve označována také jako neuroleptika) jsou léčiva určena především k terapii psychóz – nemocí projevujících se poruchami myšlení (bludy) a vnímání (halucinace). Jako léky druhé volby je lze použít u bipolární afektivní poruchy, jinak nezvladatelných úzkostí, deprese, či pro tlumení agitovanosti, agresivity a psychomotorického neklidu. Antipsychotika působí především jako antagonisté na dopaminergních receptorech.

Dělíme je do dvou generací:

  • 1. generace tzv. klasická nebo typická (dříve označována jako neuroleptika) – mají silný tlumivý účinek, ale nemusí být dostatečně účinná při léčbě negativních příznaků a dále se vyznačují závažnými nežádoucími účinky vycházejícími z blokády dopaminergních neuronů v extrapyramidálních drahách;
  • 2. generace tzv. atypická antipsychotika – exrapyramidové nežádoucí účinky jsou u nich minimální, působí při terapii negativních symptomů (autismus) a hodí se k udržovací terapii (schizofrenie).

Klasická antipsychotika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mechanismus účinku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Útlum (blokádou receptorů) účinků neurotransmiterů, především dopaminu, ale i noradrenalinu, acetylcholinu, serotoninu, histaminu...

Účinky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Psychický i motorický útlum (apatie, ospalost, snížení iniciativy), tlumí agresivitu a neklid.

Nežádoucí účinky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vegetativní účinky:

  • blokáda α1ortostatická hypotenze, poruchy erekce,
  • blokáda muskarinových receptorů – sucho v ústech (někdy ovšem hypersalivace), suchost sliznic, porucha akomodace, retence moči, zácpa.

Extrapyramidové účinky:

Interakce s dopaminergními receptory CNS[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dopaminergní systémy
Zapojení dopaminu v okruhu bazálních ganglií

Antipsychotika v CNS interagují s třemi dopaminergními systémy: mezolimbickým, nigrostriatovým a tuberoinfundibulárním. Pro antipsychotický účinek je důležitá interakce neurony mezolimbického systému, ostatní jsou odpovědné spíše za účinky nežádoucí. Nabourání nigrostriatových drah vede k motorickým účinkům (třes, hypertonicko-hypokinetický syndrom) − parkinsonismus. Při blokádě tuberoinfundibiálních neuronů dochází k nežádoucím účinkům vegetativním − poruchám menstruačního cyklu.

Pro antipsychotický účinek jsou nejdůležitější receptory D2 − nejúčinnější jsou látky s největší afinitou k nim.

Farmakokinetika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Fenothiaziny − velmi malá biologická dostupnost při p.o. podání (20−35 %) → značné rozdíly při dávkování; pokud potřebujeme rychlý a spolehlivý účinek, volíme aplikaci i.v.

Butyrofenony − biologická dostupnost 40–70 %, také rozdíly v dávkování u jednotlivých pacientů

Poločasy eliminace bývají středně dlouhé až dlouhé (10–35 hod.) a metabolity antipsychotik bývají rovněž účinné. Distribuční objem velký – trvá dlouho, než se dosáhne ustálené koncentrace.

Zástupci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

chemická struktura haloperidolu
ester haloperidolu – depotní haloperidol dekanoát

Klasická antipsychotika členíme do skupin vyplývajících z označení základní chemické struktury.

Fenothiaziny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • chlorpromazin − první antipsychotikum zavedené do praxe 1952, znamenal naprostý průlom terapie psychóz – umožnil farmakoterapii, dodnes se široce používá, mnoho indikací
  • levomepromazin − zklidňující účinky − agresivní pacienti, také hypnotický účinek – nespavost, při neuralgii trigeminu
  • thioridazin
  • flufenazin − časté podání depotně ve formě dekanoátu, k udržovací léčbě schizofrenie

Thioxanteny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • chlorprothixen – vlastnosti podobné levomepromazinu
  • flupentixol – k terapii schizofrenie i deprese, podání p.o. i depotně i.m.
  • zuclopenthixol

Butyrofenony[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • haloperidol – velmi často používaný, nižší riziko nežádoucích účinků (anticholinergních, ortostatické hypotenze)
  • melperon

Atypická antipsychotika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mají nižší výskyt nežádoucích účinků, zejména extrapyramidálních (odtud atypická), ale i kardiovaskulárních či sexuálních dysfunkcí. Také terapeutické spektrum je širší. Zahrnuje jak terapii pozitivních příznaků (halucinace, bludy, dezorganizace myšlení, agresivita, agitovanost), tak negativních (autismus, hypobulie, emoční a afektivní oploštěnost). Jsou účinná i u pacientů, kde terapie klasickými antipsychotiky nevedla ke zlepšení stavu.

Mechanismus účinku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ovlivňují jiné spektrum neurotransmiterů než klasická. Jejich efekt na striatum je oproti klasickým antipsychotika nižší, stejně jako jejich afinita k D2 receptorům. Některá blokují více receptory serotoninové (5-HT2) než dopaminové. Blokáda 5-HT receptorů potom vede ke snížení inhibičního vlivu na dopaminergní systém a to vede k potlačení negativních symptomů psychóz.

Farmakokinetika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Eliminační poločasy jsou středně dlouhé (6–12 hod.), distribuční objemy malé. Farmakokinetické parametry se u atypických antipsychotik často liší léčivo od léčiva, jelikož se liší i struktury jejich molekul.

Klasifikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zatím se rozdělují dle vlivu na jednotlivé receptory. Fakt, že jednotlivé skupiny ovlivňují různé receptory, nemá zásadní vliv na jejich účinek či indikaci.

Selektivní antagonisté D2, D3 receptorů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Antagonizují pouze D2, D3 receptory.

  • amisulprid
  • sulpirid – v nižších dávkách působí na příznaky negativní a depresivní, ve vyšších na pozitivní, absorpce po p.o. aplikaci je malá, může způsobit hyperprolaktinémii

SDA (antagonisté serotoninových a dopaminových receptorů)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Risperidon – injekční forma
RISPOLEPT® tab. s obsahem risperidonu

Blokují především receptory dopaminové, serotoninové, α1 adrenergní.

  • risperidon – jedno z nejčastěji používaných atypických antipsychotik, i u negativních příznaků schizofrenie, nežádoucí účinky: mírné extrapyramidální poruchy, zvýšení prolaktinemie, mírná sedace a ortostatická hypotenze
  • ziprasidon
  • sertindol

MARTA (multireceptoroví antagonisté – multi acting receptor targeting antipsychotics)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Antagonizují dopaminové, serotoninové, α1 adrenergní, ale i histaminové a muskarinové receptory.

  • clozapin – první léčivo, účinkuje i u pacientů, kteří nereagují na léčbu jinými antipsychotiky, v 1–2 % případů se vyskytuje agranulocytóza, nežádoucí účinky extrapyramidální nejsou, ale výrazné jsou nežádoucí účinky z blokády α1, muskarinových a histaminových receptorů – ortostatické hypotenze, ospalost, nárůst tělesné hmotnosti
  • olanzapin – spektrum ovlivnění receptorů je podobné clozapinu, ale nehrozí agranulocytóza
  • quetiapin

Ostatní látky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • aripiprazol – D2, D3 dualista, 5-HT blokátor, dobře tolerovaný

Klinické použití antipsychotik[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Indikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Antipsychotika mají nezastupitelný význam v psychiatrických indikacích:

  • psychotické poruchy – schizofrenní a schizoafektivní poruchy – použití vyžaduje zkušenosti, je složité
  • agitovanost, agresivita – haloperidol nebo levomepromazin parenterálně
  • úzkostné a další poruchy – také behaviorální poruchy, demence – nižší dávky

Dále se dají použít v indikacích nepsychiatrických jako:

Nežádoucí účinky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nežádoucí účinky dají rozdělit na predikovatelné a nepredikovatelné. Predikovatelné vyplývají z blokády jednotlivých receptorů a jsou shrnuty v tabulce:

Predikovatelné nežádoucí účinky antipsychotik
Blokovaný receptor Účinek
dopaminergní extrapyramidální symptomy, endokrinní poruchy
α1 ortostatické hypotenze, závratě, ucpaný nos, sexuální poruchy (pokles libida, impotence, opožděná ejakulace), zvýšení chuti k jídlu
muskarinové sucho v ústech, zácpa, snížená mikce, mydriáza, rozmazané vidění, tachykardie, zmatenost
H1 ospalost, protizánětlivý účinek, zvyšování hmotnosti
5-HT2 podíl na antipsycholytickém efektu (?), útlum agresivity (?)

Nepredikovatelné jsou vzácné, ale závažné:

Kontraindikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Relativní:

  • komatózní stavy
  • intoxikace sedativními látkami − ethanol, barbituráty

Absolutní:

Interakce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.