Antiepileptika

From WikiSkripta
Volbu antiepileptik určuje typ záchvatu, přesněji epileptický syndrom. Obecně většina nemocných na léčbu reaguje dobře.
Struktura diazepamu

Léčba je zahájena monoterapií, dávka je postupně zvyšována do podstatné redukce/vymizení záchvatů nebo projevů lékové toxicity. Je-li monoterapie neúčinná tak je opakován stejný postup s jiným lékem. Až po dalším neúspěchu léčby (méně než v 10 %) je přistupováno ke kombinaci více antiepileptik. První epileptický záchvat obvykle není důvodem pro zahájení léčby. Před léčbou je třeba analyzovat kompletní výsledky biochemie a KO. Kontroly v průběhu léčby monitorují její vedlejší účinky. Závažná je teratogenita, která je největší u fenytoinu (6 %). Jeho vysazení má však pro plod následky závažnější (viz Léčiva v těhotenství), fenobarbital někdy vyvolává exantém. Kontrolou užívání léku je jeho hladina v séru a umožňuje individuální stanovení dávky. Léčba usiluje o plnou QoL, odstranění všech záchvatů často navozuje nežádoucí únavu a ospalost. [1]

Volba léků u jednotlivých epileptických syndromů:

  • primárně generalizovaná epilepsie → dospělí: valproát, hydantoináty; děti (a absence): ethosuximid[1];
  • parciální záchvaty (+ sekundárně generalizované) → karbamazepin, valproát[1].

Ukončení léčby – zvažujeme nejdříve po 3 letech bez záchvatu při EEG bez specifických EP grafoelementů, pomalu klesáme s dávkou. (riziko rebound fenoménu!)[1]

Antiepileptika dělíme do 3 generací podle jejich zavedení do klinické praxe[edit | edit source]

  1. generace – barbituráty, hydantoináty, sukcinimidy;
  2. generace – karbamazepin, valproát, BZD (diazepam);
  3. generace – nové selektivní, drahé preparáty (gabapentin, vigabatrin).
  • Mechanismus účinku antiepileptik: blokáda sodíkového kanálu (fenytoin, karbamazepin, lamotrigin), vápníkového kanálu (ethosuximid), potenciace účinku GABA (valproát, BZD, barbituráty, vigabatrin, tiagabin), snížení Glu excitace (felbamát, lamotrigin). [2]

Rozdělení antiepileptik:[edit | edit source]

  1. Hydantoiny – fenytoinStátní úřad pro kontrolu léčiv: fenytoin (parc. a tonicko-klon. záchvaty, ne absence).
  2. Barbituráty – fenobarbital, primidon (tonicko-klon. záchvaty, ne absence).
  3. Sukcinimidy – ethosuximid (absence).
  4. Valproát – valproát (všechny typy záchvatů).
  5. BZD – klonazepam, diazepam, lorazepam (absence, status epilepticus).
  6. Iminostilbeny – karbamazepin (parc. a gen., neuralgie n. V, maniodepres.).
  7. Další – lamotrigin, gabapentin, tiagabin, vigabatrin, felbamát, topiramát (rezistentní formy epilepsie).[2]


Odkazy[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  1. a b c d e SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.
  2. a b HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha : Triton, 2001. ISBN 80-7254-181-1.

Související články[edit | edit source]