Shigelóza

Z WikiSkript

(přesměrováno z Shigellosis)

Shigelóza
Shigella Infection
Shigellosis
Shigella dysenteriae ve stolici
Shigella dysenteriae ve stolici
Původce Shigella spp.
Přenos přímý kontakt, kontaminovaná voda a potrava
Inkubační doba 1–4 dny[1]
Klinický obraz průjem s příměsí krve a hlenu, horečka, zimnice, třesavka
Infekčnost vysoce infekční
Léčba rehydratace, ATB: co-trimoxazol, fluorochinolony, rifaximin
Klasifikace a odkazy
MKN-10 A03
MeSH ID D004405
MedlinePlus 000295
Medscape 968773

Shigelóza, shigellosis neboli bacilární úplavice je akutní, vysoce nakažlivé průjmové onemocnění s typickou příměsí hlenu a krve ve stolici, často provázené horečkou a křečemi v břiše.

Etiologie a patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Shigelly jsou gramnegativní nepohyblivé tyčinky. Rod Shigella se rozděluje na:

  • Shigella dysenteriae – Shigelóza skupiny A (dysenterie Shiga-Kruse),
  • Shigella flexneri – Shigelóza skupiny B,
  • Shigella boydii – Shigelóza skupiny C,
  • Shigella sonnei – Shigelóza skupiny D.

Jsou citlivé na dezinfekční prostředky, avšak v kyselém prostředí přežívají i několik hodin. Bakterie se rychle pomnožují v tenkém střevě, ale až v tlustém střevě dochází k poškození střevního epitelu, do kterého shigelly pronikají a množí se v nich. Posléze napadají i sousední enterocyty, které podléhají nekróze. Makroskopicky vidíme zánětlivě až nekroticky změněnou sliznici, zejména distálních úseků tlustého střeva. Pro shigelly je typická produkce toxinů, díky kterým se dostávají snáze intracelulárně a navozují apoptózu. Kromě toho Shigella dysenteriae sérotyp I produkuje shiga toxin s vlastnostmi cytotoxinu, neurotoxinu a enterotoxinu, a tak způsobují těžší onemocnění. Shiga toxin se velmi podobá verotoxinu enterohemoragického E. coli.

Epidemiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Shigella boydii na krevním agaru
Shigella flexneri v Gramově barvení

Zdrojem infekce je nemocný, rekonvalescent nebo kontaminovaná potrava. Jedná se výlučně o lidské onemocnění, je to typická nemoc „špinavých rukou“, vyskytující se epidemicky v kolektivech, kde se obtížně udržuje hygiena (dětské tábory, sociální ústavy, psychiatrické léčebny apod.). K alimentárnímu přenosu dochází prostřednictvím nakažených potravin, především mléka a vody. Infekční dávka je pouze 10–100 bakterií.[1] Shigelóza je nejnakažlivější bakteriální střevní nákaza. Celosvětový výskyt se odhaduje na 200 miliónů případů za rok.[2] V ČR je onemocnění díky hygienickým opatřením málo časté – asi 400 případů ročně, z toho 20 % nákaz je importovaných.[2] Nejčastěji jsou postiženy děti, a to během letních měsíců.

Klinické příznaky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Průběh závisí na věku, výživě pacienta a jeho celkovém stavu. Komplikací může být hemolyticko-uremický syndrom u kmenů produkujících shiga toxin nebo střevní absces.

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pro potvrzení diagnózy použijeme kultivaci stolice. V připadě nejasností lze udělat sérotypizaci.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diferenciální diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diferenciálně diagnostiky uvažujeme také o EIEC, EHEC, amébóze, infekci campylobakterem, yersinióze a netyfové salmonelóze.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KLIEGMAN, Robert M., Karen J. MARCDANTE a Hal B. JENSON. Nelson Essentials of Pediatrics. 1. vydání. China : Elsevier Saunders, 2006. 5; s. 513–518. ISBN 978-0-8089-2325-1.
  • BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1. vydání. 2009. ISBN 978-80-7262-644-1.

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. s. 283, 288. ISBN 978-80-7387-928-0.
  2. a b BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1.vydání vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 234–235. ISBN 978-80-7262-644-1.