Antimykotika

Antimykotika jsou chemoterapeutika určená proti kvasinkám, kvasinkovým mikroorganismům a plísním. Mykózy dělíme na:

lokální mykózy − nejsou závažné, pouze obtěžují, na sliznicích, kůži, nehtech, atd.;
systémové mykózy − mohou být i život ohrožující, nejčastěji u pacientů s oslabenou imunitou vyvolanou nemocí nebo iatrogenně. Nejčastějším původcem je Candida albicans.

Rozdělení[upravit | editovat zdroj]

Imidazolová antimykotika[upravit | editovat zdroj]

Nejsou tak účinná jako toxičtější amfotericin B. Ovlivňují cytochrom P-450, netvoří se tak ergosterol. Nežádoucí účinky jsou časté, ale mírné (zvracení, bolesti břicha, alergie).

Zástupci:

Ketokonazol − široké antimykotické spektrum (dermatofyty, kandidy, dimorfní houby, eumycety, fykomycety), ovlivňuje funkci cytochromu P-450 (blokáda tvorby ergosterolu). Podává se lokálně, systémové používání již není doporučeno z důvodu nežádoucích účinků^[1].
Klotrimazol − lokální, používá se pro léčbu místních dermatofytóz a vaginálních kandidóz.

Triazolová antimykotika[upravit | editovat zdroj]

Flukonazol − účinnější než imidazolová antimykotika. Vyvolává méně nežádoucích účinků. Podává se při orgánových a disseminovaných mykózách.

Amfotericin B

Polyenová antimykotika[upravit | editovat zdroj]

Jsou vysoce účinná, ale jsou také vysoce toxická (obzvlášť pro ledviny a CNS). V buňkách hub se váží na ergosterol a způsobují perforace buněčné stěny, působí hlavně na kvasinky a plísně, lokálně se podává nystatin .

Zástupci:

Amfotericin B − hlavně na kvasinky, plísně a prvoky, vysoká toxicita, dává se proto přednost imidazolovým antimykotikům. Používá se pouze u závažných mykóz. Podávání je pouze intravenózní.
Nystatin − antimykotikum k lokálnímu užití.

Ostatní systémová[upravit | editovat zdroj]

Griseofulvin − úzké spektrum, zabraňuje prorůstání vláken kůží, používá se k léčbě onychomykóz (plísňové onemocnění nehtů).
Flucytosin − široké spektrum, dobře proniká, používá se k léčbě systémových mykóz.