Pravidelná očkování v Česku

Z WikiSkript

(přesměrováno z BCG vakcína)

V Česku se pravidelné očkování v současné době týká těchto nemocí (vyhláška 299/2010 Sb.):

Očkování proti tuberkulóze (TBC) se od roku 2010 provádí už jen u dětí s rizikem kontaktu s TBC (podrobnosti níže).

Očkovací kalendář platný k 1.1.2018[upravit | editovat zdroj]

Věk Povinná očkování (od 1.11.2010)[2] CAVE ! Povinná očkování (od 1.1.2018)
Vyhláška 355/2017 Sb.[3]
Nepovinná/zvláštní očkování[4]
4 dny – 6 týdnů tuberkulóza (pouze u rizikových dětí s indikací) tuberkulóza (pouze v indikovaných případech)
6 týdnů rotavirus (1. dávka)
2 měsíce hexavakcína (1. dávka od 9. týdne) hexavakcína (1. dávka od 9. týdne,
u dětí očkovaných proti TBC – od 13. týdne, vždy až po zhojení reakce)
pneumokok (1. dávka)

rotavirus (2. dávka – odstup 1 měsíc)
meningokok B (1. dávka)
meningokok A, C, W-135 a Y (dle typu vakcíny)

3 měsíce hexavakcína (2. dávka – odstup 1 měsíc) pneumokok (2. dávka – odstup 1 měsíc)

rotavirus (3. dávka – odstup 1 měsíc)
meningokok B (2. dávka – odstup 1–2 měsíce)

4 měsíce hexavakcína (3. dávka – odstup 1 měsíc) hexavakcína (2. dávka – odstup 2 měsíce) pneumokok (3. dávka – odstup 1 měsíc)

meningokok B (3. dávka – odstup 1–2 měsíce)

10 měsíců hexavakcína (4. dávka – odstup 6 měsíců)
11–15 měsíců hexavakcína (3. dávka mezi 11. a 13. měsícem) pneumokok (přeočkování)

meningokok B (booster ve 12–23 měsících)

15 měsíců MMR (1. dávka) MMR (1. dávka ve 13–18 měsících) plané neštovice (1. dávka)
21–25 měsíců MMR (2. dávka – odstup 6–10 měsíců) plané neštovice (2. dávka)
5 let 1. přeočkování: záškrt, tetanus, pertuse (1. přeočkování) záškrt, tetanus, pertuse (1. přeočkování)

MMR (2. dávka)

10 let záškrt, tetanus, pertuse, polio (2. přeočkování) záškrt, tetanus, pertuse, polio (2. přeočkování)
14 let tetanus ( u neočkovaných v 10–11 letech) dívky i chlapci: papilomavirus (3 dávky)
20–25 let tetanus (7. dávka)

Hexavakcína[upravit | editovat zdroj]

CAVE!!! Od ledna 2018 je změna ve schématu hexavakcíny, a to z 3+1 na 2+1. První dávka se aplikuje od 9. týdne věku, druhá za 2 měsíce po první, to je přibližne ve 4. měsíci a třetí, přeočkování, mezi 11. a 13. měsícem věku. U očkování nedonošených platí schéma 3+1.

Záškrt (D), tetanus (T), dávivý kašel (P), hepatitida B (HBV), poliomyelitida (IPV), Haemophillus influenzae typu B (Hib) se současně očkují kombinovanými vakcínami.

Hexavakcína (celoplošně Hexacima®, Infarix hexa® pouze pro předčasně narozené, rozočkované[5]) obsahuje:

  • anatoxiny diftérie a tetanu;
  • (acelulární) antigeny Bordetelly pertussis: anatoxin, hemaglutinin a pertaktin;
  • rekombinantní HBsAg (rDNA Antigenum tegiminis hepatitidis B);
  • (inaktivovaný) virus poliomyelitis (typy 1–3);
  • adsorbovanou konjugovanou polysacharidovou vakcínu proti Haemophilus influenzae typu b.

Další vakcíny obsahují kombinace méně složek, například diftérie, tetanus, pertusse, hemofilus (Infanrix Hib®), jenom difterie, tetanus, pertusse (Infanrix®), samostatná vakcína proti HBV (např. Engerix-B®) a samostatná inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě (Imovax polio®) (dříve se užívala atenuovaná). Všechny vakcíny se podávají intramuskulárně (anterolaterální horní část stehna, od 15 měsíců i deltový sval), polio je možné podat i subkutánně.

Základní očkovací schéma dle vyhlášky č. 299/2010 Sb. u hexavakcin spočívá v podání tří dávek.

  • První dávka se očkuje v době od započatého 9. týdne, ideálně ve 3. měsíci. U dětí očkovaných proti tuberkulóze se základní očkování hexavalentní očkovací látkou provede od započatého třináctého týdne po narození dítěte, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.
  • Druhá a třetí dávka se podává v průběhu prvního roku života dítěte, přičemž interval mezi dávkami je 2 měsíce a 6 měsíců.

Od 1.1.2018 se hexavakcína očkuje opět ve schématu 2+1, protože schéma 3+1 nezvýšilo séroprevalenci u dětí 1–5 let, snížilo setrvalost séroprevalence u starších a také se zřejmě podílelo na zvýšení výskytu pertuse v 90. letech minulého století a na přelomu tisíciletí.[6] Původní schéma 3+1 zůstalo doporučeno pouze pro předčasně narozené děti. [7]


Přeočkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli a přenosné dětské obrně[upravit | editovat zdroj]

Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provede očkovací látkou proti těmto infekcím (Infanrix®) v době od dovršení 5. do dovršení 6. roku, dále spolu s aplikací páté dávky inaktivované očkovací látky proti přenosné dětské obrně od 10. do 11. roku.

Ve 12 letech se očkují proti HBV děti, které nebyly takto očkované dříve.

Přeočkování proti tetanu se dále provede od dovršení 25 let do dovršení 26 let věku, další přeočkování pak každých 10–15 let.

Očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím (MMR)[upravit | editovat zdroj]

Spalničky, zarděnky, příušnice se očkují trojkombinovanou vakcínou obsahující atenuované viry (Priorix®), nebo čtyřkombinací (Priorix-tetra®), která obsahuje navíc i atenuovaný virus planých neštovic (varicella). Očkovací látka se podává subkutánně.

Základní očkování se provede živou očkovací látkou nejdříve 13. měsíc (do 18. měsíce) po narození dítěte. Přeočkování se provede mezi 5. a 6. rokem. Důvod očkování této vakcíny až po prvním roce je mimo jiné taky fakt, že ji nepříznivě ovlivňuje přítomnost matčiných protilátek IgG v séru dítěte. Ty se tam dostaly transplacentárně a přetrvávají prvních 6 měsíců. Zdá se však, že v některých případech mohou přetrvat i rok. V takovém případě by bylo očkování neúčinné.

Očkovací schémata se upravují podle výsledku sledování proočkovanosti a ověřování imunity po očkování u reprezentativního vzorku populace.

Očkování proti tuberkulóze[upravit | editovat zdroj]

Plošné očkování novorozenců se v ČR provádělo v letech 1953-2010. Vyhláška č. 299/2010 od 1.11.2010 zrušila pravidelné očkování proti TBC. Toto očkování je nově výhradně určeno dětem a dospělým vystaveným zvýšenému riziku tuberkulózy. U novorozenců jej indikuje lékař novorozeneckého oddělení nebo praktický lékař pro děti a dorost na základě anamnestických informací od zákonného zástupce dítěte, očkování probíhá na kalmetizačních pracovištích.[8] Základní očkování tvoří 1 dávka vakcíny. Očkování ve věku starším 12 měsíců zpravidla nevede k vytvoření ochrany vůči tuberkulóze, proto se v tomto věku už neočkuje.[9]

Indikace k očkování proti tuberkulóze (Vyhláška č. 537/2006 Sb.):

  • Jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, měl/má aktivní tuberkulózu.
  • Dítě, jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než 3 měsíce pobývá/pobýval ve státě s vyšším výskytem tuberkulózy než 40 případů na 100 000 obyvatel.
  • Dítě bylo v kontaktu s nemocným s tuberkulózou.
  • Bylo prováděno šetření ohledně TBC u osob, se kterými bylo dítě v kontaktu.

Státy s vyšším výskytem TBC (dle MZ ČR únor 2017): V Evropě: Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Moldávie, Rumunsko, Rusko a Ukrajina. V Asii: všechny asijské státy kromě Bahrajnu, Íránu, Izraele, Japonska, Jordánska, Kataru, Kuvajtu, Libanonu, Ománu, Saudské Arábie, Spojených arabských emirátů, Sýrie a Turecka. V Africe: všechny africké státy kromě Egypta, Komor, Libye, Mauricia, Seychel a Tuniska. V Americe: Bolívie, Brazílie, Dominikánská republika, Ekvádor, Guyana, Haiti, Honduras, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru a Salvador. V Austrálii a Oceánii: Fidži, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Palau, Papua-Nová Guinea, Šalamounovy ostrovy, Tuvalu a Vanuatu.[10]

Očkování proti pneumokokovým nákazám[upravit | editovat zdroj]

  • konjugovaná polysacharidová vakcína (Prevenar13®, Synflorix® – 10 sérotypů) – dobrovolné očkování od 2 měsíců, schéma 3+1 nebo 2+1;
  • polysacharidová vakcína (Pneumo23®) – od 2 let věku, určená zejména pro seniory.

Očkování proti rotavirovým nákazám[upravit | editovat zdroj]

  • živá vakcína (Rotarix®, Rotateq®) – dobrovolné očkování kojenců od 6 týdnů do 8 měsíců, perorálně 2 resp. 3 dávky s intervalem 1-2 měsíce, s výhodou očkovat mimo zimní měsíce (sezóna rotavirových infekcí).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. http://www.vakciny.net
  2. VYHLÁŠKA (č. 299/2010) ze dne 25. října 2010 o očkování proti infekčním nemocem.
  3. http://www.vakciny.net/355_2017
  4. Česká vakcinologická společnost ČLS JEP. Očkování v ČR [online]. ©2013. [cit. 2014-02-07]. <http://www.vakcinace.eu/ockovani-v-cr_odb>.
  5. Provolbu.cz. Od nového roku se budou kojenci očkovat pouze vakcínou Hexacima [online]. [cit. 2018-05-09]. <http://provolbu.cz/od-noveho-roku-se-budou-kojenci-ockovat-pouze-vakcinou-hexacima/>.
  6. PETRÁŠ, Marek. Proč se v ČR vůbec změnilo očkování z 2+1 na 3+1? [online]. Poslední revize 2016-01, [cit. 2017-11-02]. <http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2016_01.htm>.
  7. Provolbu.cz. Očkovací kalendář 2018, intervaly očkování [online]. [cit. 2018-05-09]. <http://provolbu.cz/ockovaci-kalendar-2018-intervaly-ockovani/>.
  8. http://www.mzcr.cz/Verejne/obsah/vyhlaska-c299/2010-sb-_2464_5.html
  9. PETRÁŠ, Marek. Očkování podle věku [online]. Poslední revize 2016-09-24, [cit. 2017-11-02]. <http://www.vakciny.net/PRUVODCE/13M.htm>.
  10. https://www.mzcr.cz/dokumenty/seznam-statu-tbc-k-20-2-2017_13439_2465_5.html

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • GEIZEROVÁ, Helena, et al. Epidemiologie – vybrané kapitoly pro seminární a praktická cvičení. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1995. 83 s. s. 69. ISBN 80-7184-179-X.