Chromatin

From WikiSkripta
Chromatínové štruktúry

Chromatin neboli jaderná hmota je komplex DNA a proteinů, které dohromady tvoří nukleohistonové (chromozomové) vlákno. V jádře, kde neprobíhá jaderné dělení, se nachází chromatin ve 2 podobách, heterochromatin a euchromatin.

Heterochromatin a Euchromatin[edit | edit source]

Pokud bychom nabarvili jadernou hmotu jadernými barvivy, euchromatin se při barvení jadernými barvivy jeví jako světlejší, čili transkripčně aktivnější část (vlákno je více rozvolněné). Části, které se zbarví tmavěji, se nazývají heterochromatin, jsou to místa, kde není aktivní transkripce. Heterochromatin se dále dělí na:

  • konstitutivní – trvale inaktivní úseky DNA (typické jsou velké heterochromatinové bloky na chromozomech 1, 9, 16 a Y[1]);
  • fakultativní - aktuálně neaktivní úseky (za určitých podmínek mohou obnovit svoji funkci) např. vývojové geny.

Stavba chromatinu[edit | edit source]

  • DNA
  • Specifické proteiny - Histony a nehistonové proteiny

Dvoušroubovice DNA je obmotána okolo oktamerů histonů H2A, H2B, H3, H4. Histon H1 tvoří spojku mezi těmito útvary. Toto celé dohromady (DNA, oktamer histonů a histon H1) tvoří nukleozom.

Nukleozom[edit | edit source]

Představuje základní stavební cihličku chromozomového (nukleohistonového) vlákna. Více nukleozomů za sebou tvoří útvary podobné korálkům na niti − tzv. polynukleozomy.

Histony[edit | edit source]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Histony.

Mají kromě stavební funkce i funkci regulační. Tvoří histonový kód. Podílejí se na regulaci genové exprese jako jedny z mnoha epigenetických modifikací.

Např.:

  • metylace lysinového zbytku na H3 zastavuje expresi
  • acetylace lysinového zbytku na H3 spouští transkripci
  • a další: fosforylace, ubikvitinizace, ADP ribosilace ovlivňující regulaci exprese a také kondenzace a dekondenzace chromatinu

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. KOWALCZYK, Małgorzata, Małgorzata SREBNIAK a Agnieszka TOMASZEWSKA. Chromosome abnormalities without phenotypic consequences. J Appl Genet [online]. 2007, vol. 48, no. 2, s. 157-66, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17495350>. ISSN 1234-1983. 

Použitá literatura[edit | edit source]

  • KOČÁREK, Eduard a Martin PÁNEK. Klinická cytogenetika I :  úvod do klinické cytogenetiky. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1880-7.