Diferenciální diagnostika poruch polykání
Dysfagie – poruchy polykání – jsou vedoucím příznakem nemocí a úrazů jazyka, hltanu (orofaryngeální dysfagie) a jícnu (ezofageální dysfagie).
Rozlišujeme:
- odynofagii,
- mechanickou dysfagii,
- neuromuskulární dysfagii.
Odynofagie[upravit | editovat zdroj]
Odynofagie neboli bolestivé polykání je podmíněna záněty, nádory nebo cizími tělesy. Bolesti jsou stupňovány polykáním. Při postižení hltanu a hrtanu často vystřelují do ucha (společná inervace). U jícnu postižený popisuje tlakovou a svíravou bolest, často i pyrózu. Pokusy o polknutí mohou být spojeny s dávením a aspirací. Postižení často slintají, huhňají, mají ankylostoma.
Mechanická dysfagie[upravit | editovat zdroj]
Je vyjádřena váznutím sousta. Příčiny mohou být neurogenní, myogenní a obstrukční. Provázena říháním, dávením, regurgitací, zvracením, foetor ex ore.
Neuromuskulární dysfagie[upravit | editovat zdroj]
Parkinson, RS, bulbární léze, diabetická neuropatie, myozitidy, svalové dystrofie, krikofaryngeální dyskineze. V jícnu jsou v popředí lokalizované poruchy peristaltiky, spazmy a atonie.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.
