Diferenciální diagnostika poruch polykání

From WikiSkripta

Poruchy polykání (dysfagie) jsou vedoucím příznakem nemocí a úrazů jazyka, hltanu (orofaryngeální dysfagie) a jícnu(ezofageální dysfagie). Jedná se o poruchu pasáže potravy během polykání. Dysfagie je spojena s přechodným pocitem tlaku a váznutí sousta.

Polykání

Typy poruch polykání:

  • odynofagie;
  • mechanická dysfagie;
  • neuromuskulární dysfagie;

Odynofagie[edit | edit source]

Odynofagie neboli bolestivé polykání je podmíněna záněty, nádory nebo cizími tělesy. Bolesti jsou stupňovány polykáním. Při postižení hltanu a hrtanu často vystřelují do ucha (společná inervace). U jícnu postižený popisuje tlakovou a svíravou bolest, často i pyrózu. Pokusy o polknutí mohou být spojeny s dávením a aspirací potravy. Postižení často slintají a huhňají.

Mechanická dysfagie[edit | edit source]

Je vyjádřena váznutím sousta. Příčiny mohou být neurogenní, myogenní a obstrukční. Provázena říháním, dávením, regurgitací, zvracením, foetor ex ore.

Neuromuskulární dysfagie[edit | edit source]

Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza, bulbární léze, diabetická neuropatie, myozitidy, svalové dystrofie můžou vést k poruchám polykání. V jícnu jsou v popředí lokalizované poruchy peristaltiky, spazmy a atonie.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.