Diferenciální diagnostika poruch polykání

Dysfagie – poruchy polykání – jsou vedoucím příznakem nemocí a úrazů jazyka, hltanu (orofaryngeální dysfagie) a jícnu (ezofageální dysfagie).

Rozlišujeme:

• odynofagii,
• mechanickou dysfagii,
• neuromuskulární dysfagii.

Odynofagie

Odynofagie neboli bolestivé polykání je podmíněna záněty, nádory nebo cizími tělesy. Bolesti jsou stupňovány polykáním. Při postižení hltanu a hrtanu často vystřelují do ucha (společná inervace). U jícnu postižený popisuje tlakovou a svíravou bolest, často i pyrózu. Pokusy o polknutí mohou být spojeny s dávením a aspirací. Postižení často slintají, huhňají, mají ankylostoma.

Mechanická dysfagie

Je vyjádřena váznutím sousta. Příčiny mohou být neurogenní, myogenní a obstrukční. Provázena říháním, dávením, regurgitací, zvracením, foetor ex ore.

Neuromuskulární dysfagie

Parkinson, RS, bulbární léze, diabetická neuropatie, myozitidy, svalové dystrofie, krikofaryngeální dyskineze. V jícnu jsou v popředí lokalizované poruchy peristaltiky, spazmy a atonie.

Odkazy

Související články

• Polykání
• Nervus vagus

Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.

Použitá literatura

• KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.