Diferenciální diagnostika poruch polykání

Z WikiSkript

Dysfagie – poruchy polykání – jsou vedoucím příznakem nemocí a úrazů jazyka, hltanu (orofaryngeální dysfagie) a jícnu (ezofageální dysfagie).

Rozlišujeme:

  • odynofagii,
  • mechanickou dysfagii,
  • neuromuskulární dysfagií.

Odynofagie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Odynofagie neboli bolestivé polykání je podmíněna záněty, nádory nebo cizími tělesy. Bolesti jsou stupňovány polykáním. Při postižení hltanu a hrtanu často vystřelují do ucha (společná inervace). U jícnu postižený popisuje tlakovou a svíravou bolest, často i pyrózu. Pokusy o polknutí mohou být spojeny s dávením a aspirací. Postižení často slintají, huhňají, mají ankylostoma.

Mechanická dysfagie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je vyjádřena váznutím sousta. Příčiny mohou být neurogenní, myogenní a obstrukční. Provázena říháním, dávením, regurgitací, zvracením, foetor ex ore.

Neuromuskulární dysfagie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Parkinson, RS, bulbární léze, diabetická neuropatie, myozitidy, svalové dystrofie, krikofaryngeální dyskineze. V jícnu jsou v popředí lokalizované poruchy peristaltiky, spazmy a atonie.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.