Jazyk

Z WikiSkript

Jazyk (lingua, glossa) je orgán v dutině ústní napomáhající mechanickému zpracování potravy a sloužící jako orgán chuti a řeči.

Anatomická stavba jazyka[upravit | editovat zdroj]

Jazyk

Jazyk je svalový orgán krytý sliznicí. Pomocí svých svalů je spojen s dolní čelistí, jazylkou, měkkým patrem, processus styloideus a se stěnou hltanu. Sliznice přechází ze spodní plochy jazyka ve sliznici spodiny úst.

Na jazyku rozeznáváme:

  1. radix linguae (kořen jazyka) – část obrácená do hltanu;
  2. corpus linguae (tělo jazyka) – hl. část, opírá se o patro při zavřených ústech;
  3. apex linguae (hrot jazyka) – pohyblivá přední část.

Dále se popisují:

  • dorsum linguae (hřbet jazyka) – na něm pak:
    • sulcus medianus linguae – podélná střední brázda;
    • sulcus terminalis – rýha tvaru „V“, dělí corpus od radix;
    • foramen caecum linguae – vkleslina uprostřed hrotu sulcus terminalis, za embryonálního vývoje se odsud oddělil základ glandula thyroidea a sestupoval kaudálně jako ductus thyreoglossus;
      Pohled do dutiny ústní
  • margo linguae – boční okraj jazyka;
  • plica glossoepiglotica mediana – střední, nepárová řasa táhnoucí se od kořene jazyka k epiglottis;
  • plicae glossoepigloticae laterales – pravá a levá párová řasa;
  • valleculae epiglotticae – 2 jamky mezi řasami.

Sliznice jazyka[upravit | editovat zdroj]

Mikroskop.svg Hrot jazyka

Sliznice jazyka je kryta vícevrstevným dlaždicovým epitelem, na hřbetu a hrotu jazyka vybíhá epitel v papillae linguales (jejich epitel rohovatí):

  • papillae filiformes (papily nitkovité) – nejčastěji zastoupené, štíhlé, na konci roztřepené, epitel na povrchu podléhá keratinizaci, důležitá funkce při rozmělňování sousta při pohybu jazyka oproti tvrdému patru;
  • papillae conicae (kuželovité) – ostré, u člověka málo, časté u šelem (drsný jazyk koček aj.);
  • papillae fungiformes (houbovité) – kyjovitého tvaru, jednotlivě mezi papillae filiformes, červené (přes tenčí epitel prosvítají kapiláry ve vazivu);
  • papillae foliatae (listovité) – rudimentární, na margo linguae vzadu, v jejich epitelu nacházíme chuťové pohárky;
  • papillae vallatae (hrazené) – největší, ve stěnách chuťové pohárky (caliculi gustatorii), hluboká brázda kolem každé papily, v počtu přibližně sedmi sestaveny v řadu tvaru „V“ těsně před sulcus terminalis.

Na kořenu jazyka nejsou papily, nýbrž tonsilla lingualis (jde o soubor lymfatických folikulů).

Fungiformní a filiformní papily jazyka

Malé slinné žlázy jazyka[upravit | editovat zdroj]

Mikroskop.svg Kořen Jazyka

Na jazyku rozlišujeme tři typy slinných žláz:

  • glandula apicis linguae (glandula lingualis anterior) – smíšená seromucinózní žlázka na spodní straně hrotu jazyka;
  • Ebnerovy žlázky – hřbet jazyka, v oblasti pod hrazenými papilami, jsou to čistě serózní žlázky, jejich vývody ústí do brázdy kolem hrazených papil;
  • Weberovy žlázky – kořen jazyka, pod tonsillou lingualis, jejich vývody ústí do krypt tonsilly, čistě mucinózní žlázka.

Svaly jazyka[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Přehlednou tabulku těchto svalů naleznete na stránce Svaly jazyka (tabulka)

Svaly jazyka tvoří většinu jeho objemu a připojují se ke 2 vazivovým strukturám:

  • aponeurosis linguae – zpevněná spodina sliznice hřbetní plochy jazyka;
  • septum linguae – sagitální vazivová ploténka ve střední čáře jazyka, připojena k aponeurosis linguae, otvory pro některá příčná svalová vlákna a cévy.

Extraglosální svaly[upravit | editovat zdroj]

extraglosální svaly

Extraglosální svaly začínají na útvarech v okolí, vzařují do jazyka a pohybují jím jako celkem. Mezi extraglosální svaly patří:

Musculus palatoglossus[upravit | editovat zdroj]

  • Začátek: okraj palatum molle
  • Úpon: radix linguae
  • Inervace: nervus vagus (X.)
  • Funkce: táhne radix linguae kraniálně

Musculus genioglossus[upravit | editovat zdroj]

  • Začátek: střed mandibuly (spina musculi genioglossi).
  • Úpon: vzařuje vějířovitě do jazyka při septum linguae, až do aponeurosis linguae.
  • Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
  • Funkce: kaudální snopce – táhnou radix linguae dopředu, ostatní snopce – přitahují jazyk ke spodině úst.

Musculus styloglossus[upravit | editovat zdroj]

  • Začátek: processus styloideus a ligamentum stylomandibulare.
  • Úpon: po bocích jazyka ke hrotu.
  • Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
  • Funkce: táhne hrot jazyka dozadu, tělo a kořen dozadu vzhůru.

Musculus hyoglossus[upravit | editovat zdroj]

  • Začátek: cornu majus jazylky.
  • Úpon: ventrokraniálně do jazyka (laterálně od předchozího svalu).
  • Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
  • Funkce: táhne jazyk dozadu a dolů.


Intraglosální svaly[upravit | editovat zdroj]

Intraglosální svaly.
Intraglosální svaly začínají i končí v jazyku. Jsou uspořádány ve 3 navzájem kolmých směrech. Jejich pohyb mění tvar jazyka.

Mezi intraglosální svaly patří:

Musculus longitudinalis superior[upravit | editovat zdroj]

  • Začátek a úpon: táhne se sagitálně pod aponeurosis linguae (je s ní spojen).
  • Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
  • Funkce: zkracuje jazyk.

Musculus longitudinalis inferior[upravit | editovat zdroj]

  • Začátek a úpon: jde předozadně po zevní straně musculus genioglossus (propleten se snopci musculus genioglossus a musculus hyoglossus).
  • Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
  • Funkce: zkracuje jazyk.

Musculus transversus linguae[upravit | editovat zdroj]

  • Začátek a úpon: jde napříč od septum linguae k okrajům jazyka mezi snopci ostatních svalů (extra- i intraglosálních).
  • Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
  • Funkce: zužuje jazyk.

Musculus verticalis linguae[upravit | editovat zdroj]

  • Začátek a úpon: dorsum linguae, upíná se na spodinu jazyka (jde mezi snopci ostatních svalů).
  • Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
  • Funkce: zplošťuje jazyk.

Cévy a nervy jazyka[upravit | editovat zdroj]

Tepny jazyka[upravit | editovat zdroj]

Cévní zásobení jazyka

Tepnou jazyka je a. lingualis (z a. carotis ext.) – vysílá rami dorsales linguae, arteria profunda linguae et arteria sublingualis.

Žíly jazyka[upravit | editovat zdroj]

Vedou do vena lingualis a vena comitans nervi hypoglossi.

Mízní cévy[upravit | editovat zdroj]

Mízní cévy jazyka odtékají z hrotu do nodi lymphatici submentales, z okraje do nodi lymphatici submandibulares, avšak většina odtéká přímo do nodi lymphatici cervicales profundi.

Nervy jazyka[upravit | editovat zdroj]

Schéma inervace jazyka

Motorická inervace – viz svaly jazyka. Senzitivní inervaci zajišťují nervus lingualis (ze 3. větve trigeminu), nervus facialis – apex, corpus; nervus glossopharyngeus (IX.) – radix; nervus laryngeus superior (z nervus vagus – X.) – valleculae epiglotticae. Senzorická inervace vede chuťovou složku a zpočátku je shodná její cesta se senzitivní, jen z prvních dvou třetin jazyka posléze opouští n. lingualis cestou chorda tympani a vstupuje do n. facialis, kde mají chuťová vlákna své pseudounipolární buňky v ggl. geniculi.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. s. 488. ISBN 80-247-0143-X.
  • JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Basic histology. 8. vydání. London : Prentice Hall International (UK) Ltd., 1992. 488 s. a LANGE medical book; ISBN 0-8385-0587-2.
  • KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.
  • MARTÍNEK, Jindřich a Zdeněk VACEK. Histologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2393-8.