Elektrické vlastnosti koloidů


Koloid je disperzní soustava obsahující částice s velikostí 1–1000 nm. Jsou tedy viditelné v elektronovém mikroskopu, ne však v mikroskopu světelném. Koloidní částice jsou všude kolem nás, nacházíme je v lidském těle stejně jako v potravinách nebo čistících prostředcích. Charakteristické pro koloidy je schopnost zachytit určité množství tekutiny, se kterou poté vytváří gel (nejběžnějším příkladem gelu je želatina).

Příklad koloidu tvořícího gel

Elektrické vlastnosti koloidů

Na povrchu každé koloidní částice vzniká tzv. elektrická dvojvrstva. Již podle názvu můžeme odvodit, že se skládá ze dvou částí – kompaktní a difuzní. Kompaktní (Sternova) část je blíže k povrchu částice, difuzní je dále od povrchu částice. Obě dvě tyto části jsou elektricky nabité. V difuzní části nepůsobí adsorpční síly (nebo jsou tak malé, že je lze zanedbat). Na rozdíl od toho v části kompaktní adsorpční síly působí. Díky tomu existuje potenciální rozdíl mezi povrchem a vnitřní částí daného koloidu.

Potenciální rozdíly u koloidů

diagram elektrokinetického (zeta) potenciálu

Rozlišujeme dva druhy potenciálních rozdílů – elektrochemický a elektrokinetický.

Elektrochemický

  • Udává celkový potenciální rozdíl mezi povrchem částice a objemem kapaliny.
  • Je zodpovědný za membránové potenciály.

Elektrokinetický (zeta)

  • Udává potenciální rozdíl mezi objemem kapaliny a tenkou vrstvou protiiontů na rozhraní mezi kompaktní a difuzní částí elektrické dvojvrstvy.
  • S ním souvisí tzv. elektrokinetické jevy.

Elektrokinetické jevy

  • Jsou způsobené vlivem elektrického pole na koloidní soustavu.
  • Lze je využít pro určení hodnoty elektrického potenciálu.
  • Existují 4 základní typy – elektroforéza, elektroosmóza, sedimentační potenciál a potenciál proudění.


Odkazy

Související články

Zdroje

  • BARTOVSKÁ, Lidmila a Marie ŠIŠKOVÁ. Fyzikální chemie povrchů a koloidních soustav. 5. vydání. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická, 2005. ISBN 80-7080-579-X.