Formulace hypotéz

Hypotéza je předpoklad, jehož platnost musíme ověřit dříve, než budeme pokračovat v další vědecké práci. Dočasná teorie vychází z deskriptivního šetření/ze statistik, klinických pozorování, analytických studií, laboratorního výzkumu, teoretického modelování.

Metody tvoření hypotéz

Metoda diferenční

Je-li četnost výskytu nemoci ve dvou srovnávacích populacích (souborech) značně rozdílná a je-li možno identifikovat nějaký faktor, který v jednom souboru přítomen je a v druhém není, pak můžeme tento faktor označit za příčinu nemoci. Příklad: vyšší výskyt ca cervixu u vdaných žen – a naopak nižší výskyt u jeptišek.

Metoda shody

Pokud můžeme nalézt společný faktor v řadě rozličných populací, které se vyznačují výskytem nemoci, pak tento faktor by mohl být příčinou nemoci. Příklad: Semmelweis dospěl k názoru, že příčinou horečky omladnic byl nějaký „mrtvolný jed“ nacházející se na rukou ošetřujícího porodnického personálu.

Metoda analogie

Existují-li v rozložení sledované nemoci určité podobnosti s jinou nemocí, o které máme k dispozici úplnější informace, bylo by možné soudit, že obě nemoci mají společné některé příčiny. Používáme deduktivní způsob myšlení.

Metoda provázejícího rozdílu

Změna frekvence výskytu nemoci probíhá paralelně se změnou intenzity daného faktoru. Příklad: incidence karcinomu plic roste s počtem vykouřených cigaret.

Odkazy

Související články

• Metodologie v epidemiologii

Použitá literatura

• TIMMRECK, Thomas C.. An Introduction to Epidemiology. 3. vydání. Sudbury : John and Bartlett Publishers, 2002. s. 205-210. ISBN 0763700606.

• BENCKO, Vladimír, et al. Epidemiologie, výukové texty pro studenty 1. LFUK, Praha. 2. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, 2002. s. 16-24. ISBN 80-246-0383-7.