Fytoestrogeny

Z WikiSkript

Fytoestrogeny jsou látky pocházející z rostlinné říše, jejichž struktura je podobná endogenním estrogenům tvořeným v lidském těle. Slovo „fytoestrogen“ pochází z řeckého phyto (rostliny) a estrogen (hormon).

Vazba na receptory[upravit | editovat zdroj]

Strukturou a velikostí jsou fytoestrogeny podobné především endogennímu 17-β estradiolu a právě díky této podobnosti se mohou vázat na estrogenní receptory, byť s 1000× až 10000× nižší relativní vazebnou afinitou (ochotou se vázat). Mohou však dosahovat v krvi vyšších koncentrací než endogenní estrogen. [1]
Máme dva typy estrogenních receptorů: α a β. Přestože se oba mohou nacházet ve stejných tkáních, jejich uplatnění, množství a role při vývoji může být rozdílná. Vliv na jejich zastoupení má typ tkáně, věk jedince, živočišný druh a jiné faktory.[2]
ER-α jsou důležité pro tvorbu luteinizačního a folikulostimulačního hormonu; ER-β pro rozvoj paměti, učení a pro udržení kostní hmoty u žen. Společně se pak podílí na vývoji folikulů ovarií, buněk prsní tkáně, hladkého a srdečního svalstva a buněk cévního endotelu.
Většina estrogenních receptorů se nachází uvnitř buňky, kde zprostředkovává genomovou reakci. Po navázání hormonu dochází vlivem estrogenního či antiestrogenního účinku k estrogen-dependentní transkripci. Z tohoto důvodu bývají fytoestrogeny využívány jako přírodní alternativa při hormonální léčbě. Zhruba 2-3 % receptorů však najdeme i na buněčném povrchu, jejich aktivace vede k negenomové reakci ovliňující aktivitu vzniklých bílkovin. [3] [4]
Mimo estrogenní a anti-estrogenní aktivity mohou vykazovat fytoestrogeny i aktivitu androgenní (vazba na androgenní receptory). Dochází přitom ke snížení transkripce androgen-dependentních genů, což pravděpodobně vede ke snížené citlivosti k androgenům z krve. Lze tak zabránit např. hyperplazii prostaty). [3][5]
Fytoestrogeny mohou stimulací proteosyntézy v játrech zvyšovat hladinu proteinů v krvi, které slouží k vazbě pohlavních hormonů (SHBG = sex hormone - binding globulin) a tím snížit jejich aktivitu. Ve vysokých koncentracích fungují jako antioxidanty. [1]

Vliv na metabolismus steroidních hormonů[upravit | editovat zdroj]

Po vazbě fytoestrogenů na povrchové receptory může docházet k inhibici celé řady enzymů metabolismu steroidů, čímž se snižuje hladina aktivních steroidních hormonů v dané tkáni.[1] Zásah fytoestrogenů do metabolismu endogenního estrogenu (inhibicí enzymu aromatáza, který je z 60 % příčinou karcinomu prsu u žen), může působit při prevenci rakoviny prsu. Inhibice aromatázy jsou schopny především flavony (genistein). Dále kumestrol a biochanin A inhibují enzymy (přesněji varianty enzymu 17β-HSD) zasahující do metabolismu androgenů a estrogenů, což má vliv na růst prostaty. [3]

Dělení fytoestrogenů[upravit | editovat zdroj]

Fytoestrogeny dělíme podle chemické struktury. Rozdělení je nejednotné a liší se u jednotlivých autorů. Například Mikscik dělí fytoestrogeny do šesti skupin: kumestany, laktony kyseliny resorcylové, isoflavony, flavony, flavonony a chalkony. [6] Jiní autoři dělí fytoestrogeny do těchto čtyř skupin: isoflavony, prenylflavonoidy, pterokarpany, lignany. [7]Užší dělení zahrnuje pouze isoflavony, kumestany, lignany. [3] Podle většiny autorů jsou za fytoestrogeny považovány a jsou nejvíce diskutované čtyři skupiny fytoestrogenů:[4][8][9]

  1. isoflavony
  2. kumestany
  3. lignany
  4. stilbeny

Isoflavony[upravit | editovat zdroj]

Isoflavony jsou nejznámější skupinou fytoestrogenů, přirozeně se nachází především v luštěninách (čeleď bobovité, Fabaceae). Nejvýznamnější je obsah v sóji a sójových výrobcích, kde se vyskytuje především isoflavon daizein. Sójové výrobky jako je tofu, tempeh, sójové mléko a sójová mouka jsou považovány za bohaté zdroje isoflavonů (nikoliv však sójová omáčka či sójový olej). [10]
Do skupiny isoflavonů ještě patří genistein, formononetin, glycitein a biochanin A. [7] Někdy se sem řadí i látka equol, přestože se nejedná o fytoestrogen, ale o metabolit vznikající z daizeinu působením střevních baktérii. Má silnější a dlouhodobější působení než jiné isoflavony.

Dále se isoflavony nacházejí v lučním jeteli, žitě a v některých druzích ovoce. [9]

Kumestany[upravit | editovat zdroj]

Kumestany, deriváty kumarínu, tvoří rozsáhlou skupinu chemických látek, z nichž pouze některé vykazují estrogenní vlastnosti.[11] V porovnaní se skupinou isoflavonů však mají silnější estrogenní aktivitu. [7]
Nejvýznamnějším zástupcem je kumestrol, což je hlavní fytoestrogen tolice vojtěšky.[9] Udává se, že nejvyšší obsah je v jetelových a sójových klíčcích, jelikož v průběhu klíčení roste jeho obsah několikanásobně (70-150×).[11] Jinak jsou jeho hlavním zdrojem v potravě luštěny.

Lignany[upravit | editovat zdroj]

Lignany řadíme mezi polyfenolické sloučeniny. Nejvýznamnějšími zástupci jsou syringiresinol, pinoresinol, lariciresinol, izolariciresinol, matairesinol  a secoisolariciresinol. Poslední dva zástupci nevykazují estrogenní aktivitu, avšak v trávicím traktu jsou vlivevm střevních baktérii přeměněny na estrogenně aktivní látky enterolakton a enterodiol.[11] Lignany jsou široce zastoupeny v rostlinách. Největším zdrojem v potravinách je lněné a sezamové semeno, celozrnné výrobky z obilnin, rýže, luštěniny, zelenina, a v menší míře i ovoce.[7] Taktéž jsou přítomny v zeleném a černém čaji. [8]

Stilbeny[upravit | editovat zdroj]

Stilbeny, stejně tak jako lignany, řadíme mezi fenylpropanoidy. Nejznámějším zástupcem této skupiny je resveratrol, který je v největší míře zastoupen ve slupce modrých bobulí vinné révy (tím pádem se nachází i v červeném víně). Dužina obsahuje zanedbatelné množství. Dalším zdrojem stilbenů jsou arašídy.

Rozlišuje se cis a trans forma, přičemž pouze trans-resveratrol vykazuje estrogenní aktivitu. Bílé víno obsahuje výrazně menší množství trans-resveratrolu (0–0,3 mg/l) v porovnaní s červeným vínem, kde může být obsaženo až 14,5 mg/l v závislosti na různých faktorech jako je odrůda vína, geografické podmínky, zpracování, doba kvašení. Čím déle probíhá kvašení, tým více trans-resveratrolu bude ve finálním produktu. [4]

Zdroje fytoestrogenů v potravě[upravit | editovat zdroj]

Fytoestrogeny se nachází jak v potravinách rostlinného původu, tak v potravinách živočišného původu, kam se dostaly prostřednictvím pastvy, resp. příjmu krmiva.

Obsah fytoestrogenů v potravinách živočišného původu[12]
Potravina Obsah fytoestrogenů (μg/100 g)
Sójový jogurt 8286
Sójové mléko 6028
Sójový karbanátek 4430
Sýr camembert 29
Sýr gouda 24
Jogurt 20
Odtučněné mléko 20
Plnotučné mléko 12
Máslo 11–17
Vejce 11
Smetana 8
Hovězí maso 7–19
Kozí mléko 5
Vepřové maso 4–20
Ryby a mořští živočichové 2–9
Obsah (mg/kg) daidzeinu, genisteinu, glyciteinu a kumestrolu v sóji a sójových produktech[13]
Potravina Daidzein Genistein Glycitein Kumestrol
Sója 566 442 28,1 0,015
Sójové mléko 9,2 18 1,7 0,006
Sójové klíčky 2,7 5,1 0,045 -
Tempeh 69,4 107 5,7 0,006
Tofu 93,4 170 7,3 0,007
Miso 44,2 59 8 0,024
Sójová bílkovina 25,3 59,7 3,1 0,005

Funkce fytoestrogenů u rostlin[upravit | editovat zdroj]

Fytoestrogeny jakožto aktivní látky plní u rostlin ochranou a obranou funkci. Chrání ji před škodlivým účinkem patogenů - mají protiparazitické, antibakteriální, antivirotické a fungistatické účinky.[14]

Isoflavony jsou nejznámější a nejlépe probádanou skupinou fytoestrogenů. U rostlin plní i funkci antioxidantů. Isoflavony se dvěma hydroxylovými skupinami (např. daidzein) vykazují nejvyšší antioxidační aktivitu a chrání tak rostlinu před škodlivými účinky slunečního záření. Isoflavony jsou též odpovědné za hořkou chuť výrobků ze sóji.[7]

Účinky fytoestrogenů na lidské zdraví[upravit | editovat zdroj]

Účinky fytoestrogenů na lidské zdraví jsou neustále předmětem diskuzí. Díky své antioxidační aktivitě a schopnosti vázat se na receptory estrogenů a androgenů mohou mít fytoestrogeny vliv na kardiovaskulární, muskuloskeletární a reprodukční systém. Dále mají fytoestrogeny vliv na kognitivní funkce, činnost štítné žlázy, obezitu a nádorová onemocnění. Většina studií však zkoumá působení fytoestrogenů na ženy v postmenopauze.
Na základě pozorování populace žen z jihovýchodní Asie, kde je vysoký příjem isoflavonů ze sóji, se začalo uvažovat o používaní fytoestrogenů v humánní medicíně, protože ženy z těchto oblastí vykazovaly nižší výskyt klimakterického syndromu a osteoporózy, v porovnaní s evropskou a americkou populací. Taktéž byla u žen z jihovýchodní Asie zjištěna snížená incidence výskytu karcinomu prsu a u mužů snížená incidence rakoviny prostaty.[14]
Fytoestrogeny účinkují převážně aditivně. Pokud je v organismu nízká hladina endogenních estrogenů (estradiolu), vážou se na receptory estrogenů; a naopak, pokud je hladina endogenních estrogenů vysoká (u žen v reprodukčním věku), tak působí fytoestrogeny antagonisticky. [7]
Potenciální rizika či přínosy fytoestrogenů závisí hlavně na druhu konzumovaných fytoestrogenů, velikosti dávky, trvání konzumace, věku konzumenta a složení stravy.

Menopauza[upravit | editovat zdroj]

Období klimakteria (přechodu, menopauzy) je u mnoha žen charakterizované klimakterickým syndromem, který je navozený nedostatkem estrogenu. Trpí jím asi 80 % žen.
Při léčbě klimakterického syndromu se uplatňuje změna životního stylu (cvičení, vyvážená strava, vyhýbání se alkoholu a tabákovým výrobkům) a hormonální substituční terapie (HRT, Hormone Replacement Therapy). Bylo však zjištěno, že HRT mírně zvyšuje riziko karcinomu prsu a kardiovaskulárních chorob.[15]

Fytoestrogeny se mohou využívat jako alternativa při léčbě klimakterického syndromu u žen, které nemohou nebo nechtějí užívat HRT.[16]

Vliv na kostní metabolizmus v období menopauzy[upravit | editovat zdroj]

V postmenopauze dochází ke ztrátě protektivního účinku endogenních estrogenů na kost a postupem času může dojít k rozvoji postmenopauzální osteoporózy s rizikem akutních zlomenin.[14]
Fytoestrogeny mají potenciálně osteoprotektivní účinek. Isoflavony, které jsou nejčastěji používané k léčbě symptomů menopauzy, působí na kost přes steroidní β-ER (nejvíce zastoupeny). Zvyšují syntézu vitaminu D, ukládání vápníku do kostí, zvyšují proliferaci a diferenciaci osteoblastů.[16] Zároveň snižují odbourávání kostní tkáně osteoklasty. Dalším osteoprotektivním mechanismem isoflavonů je snížení vylučování vápníku močí.[17]
Metaanalýza (Cornwell et. al.) z roku 2004 zabývající se účinkem fytoestrogenů na lidské zdraví potvrdila pozitivní účinek na kostní hmotu u 11 z 15 hodnocených studií.[4] Baberova metaanalýza z roku 2010 zkoumala 12 studií z nichž 7 prokázalo pozitivní vliv na zdraví kostí. [23] Na pozitivní účinek fytoestrogenů u postmenopauzálních žen poukázal i Beck. U žen došlo ke zvýšení kostní denzity a zmírnění ztráty kostní hmoty. [3]
Metaanalýza z roku 2013 potvrdila preventivní působení isoflavonů při ochraně kostí u in vivo studiích na zvířatech. Klinické studie naznačily, že isoflavony pomáhají ženám před menopauzou zachovat vrchol kostní hmoty (tzv. peak bone mass). Isoflavony mohou mít též mírně pozitivní přínos po menopauze, ale nepodařilo se prokázat kauzalitu mezi příjmem isoflavonů a sníženou incidencí zlomenin.[17]
Na základě studií je ale těžké určit, jaké preparáty a v jakých dávkách jsou potřebné pro dosáhnutí požadovaného účinku. Mohou existovat rozdíly v biologické dostupnosti mezi různými doplňky stravy, potravinami a izolovanými fytoestrogeny, které je těžké ve studiích zohlednit. Úlohu sehrává i interindividuální variabilita, která má vliv na přeměnu isoflavonů na biologicky účinné metabolity. Proto není možné jednoznačně potvrdit příznivý účinek fytoestrogenů na kostní minerální denzitu a na prevenci proti zlomeninám.[16]

Vliv na kůži v období menopauzy[upravit | editovat zdroj]

Estrogeny výrazně ovlivňují vlastnosti kůže a její deriváty. Snížení hladiny estrogenů v období menopauzy může mít za následek vysychání kůže, snížení její elasticity a následnou tvorbu vrásek. Může nastat i změna v její pigmentaci a citlivosti. Dochází ke ztenčování kůže, což vede ke zvyšování dráždění nervových zakončení a kůže se stává citlivější.
Fytoestrogeny mohou působit na kůži prostřednictvím estrogenních receptorů nebo prostřednictvím zvýšené tvorby některých komponent kůže. Isoflavony zřetelně zlepšují prokrvení kůže díky navýšení vaskularizace a zlepšují její hydrataci díky zvýšení tvorby kyseliny hyaluronové. Působí i na nárůst tloušťky kůže prostřednictvím zvýšené tvorby kolagenních a elastických vláken. Mohou mít pozitivní vliv na růst vlasů.[14] [18]

Nádorová onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Epidemiologická data a studie případů a kontrol potvrdily, že země s vyšším příjmem isoflavonů mají nižší incidenci rakoviny prsu a prostaty v porovnaní se zeměmi, ve kterých je nižší příjem fytoestrogenů.[16]
Ve známé studii Amerického institutu pro výzkum rakoviny (The American Institute for Cancer Research, AICR) zjistili, že přistěhovalci z Asie žijící v USA mají zvýšené riziko vzniku rakoviny v porovnaní s obyvatelstvem žijícím v Asii. Zvýšené riziko vzniku rakoviny korelovalo s délkou doby pobytu v USA a s vystavením se severoamerické stravě, která obsahuje menší množství fytoestrogenů v porovnaní s typickou asijskou stravou obsahující velké množství sóji a sójových výrobků. [4]
Účinky fytoestrogenů na různé karcinomy můžeme připsat řadě mechanismů. Fytoestrogeny mohou inhibovat aktivitu enzymu aromatázy, který zabezpečuje syntézu estrogenů, z čehož plyne jejich protinádorový efekt na estrogen-dependentní tkáně (např. prsní tkáň).[8] Isoflavony genistein a biochanin A jsou kompetitivní inhibitoři 5-alfa-reduktázy. Inhibice tohoto enzymu se používá při léčbě hyperplazie a karcinomu prostaty. Genistein, daidzein a biochanin A vyvolávají apoptózu a v pokusech in vitro inhibují růst T-47D a MCF-7 nádorových buněk prsou. [19]
Fytoestrogeny mohou inhibovat enzymy spojené s růstem buněk (DNA-topoizomeráza, ornithindekarboxylasa, proteintyrosinkinasa) a mohou tak inhibovat proliferaci nádorových buněk.[9] Dále se může uplatnit jejich antioxidační aktivita.
Ochranný vliv fytoestrogenů na rozvoj rakoviny je přesto stále předmětem diskuzí. Přestože studie in vitro i in vivo poukazují na prospěšné účinky fytoestrogenů, studie na lidských subjektech nemají přesvědčivé závěry potvrzující jednoznačně pozitivní účinky.[20] 
Dlouhodobá konzumace isoflavonů je ve vztahu k prsům a děloze považovaná za bezpečnou, protože nedochází ke zvyšování mamografické hustoty prsní tkáně (zvýšená prsní denzita by zvyšovala riziko vzniku rakoviny prsu) a nedošlo ani k ovlivnění sliznice dělohy.[15]

Kardiovaskulární onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Prospěšný vliv fytoestrogenů na funkci srdce a cév je zprostředkovaný β-ER, které se nachází v srdci a cévách.[19] Isoflavony navíc stimulují aktivitu enzymu NO-syntázy a tak nepřímo podporují vazodilataci.[15] Např. genistein prokazuje přímý vazodilatační a antiagregační efekt.[19] Vícero studií potvrzuje příznivé účinky isoflavonů na koncentraci a skladbu krevních lipidů, snížení LDL-cholesterolu a triacylglycerolů a zvýšení koncentrace HDL-cholesterolu. Některé studie však tyto poznatky nepotvrdily.[15] Jiné studie tvrdí, že pozitivní efekt má na svědomí sójový protein samotný.
Autoři některých studií odvozují kardioprotektivní efekt fytoestrogenů od jejich antioxidačních vlastností. Isoflavony mají schopnost stabilizovat LDL lipoproteiny před oxidací, o které se předpokládá, že je jednou z možných příčin vzniku aterosklerózy.[9]
Mnozí kardiologové poukazují na prospěšný účinek resveratrolu z červeného vína na kardiovaskulární zdraví. Tento předpoklad se vědeckými studiemi zatím nepodařilo potvrdit. Většina studií používala koncentrované doplňky stravy, z tohoto důvodu není možné vztáhnout pozitivní účinky resveratrolu na víno samotné. Jsou dokonce vedeny diskuze, že zlepšení stavu cév má na svědomí samotný ethanol. Přestože žádná studie nepotvrdila pozitivní účinek resveratrolu na kardiovaskulární funkce, konzumace červeného vína je však stále spojována s francouzským paradoxem. [4]

Negativní účinky fytoestrogenů na zdraví[upravit | editovat zdroj]

Fytoestrogeny jsou známé jako tzv. endokrinní disruptoři a to již od 40. let 20. století, kdy v Austrálii byla zaznamenána vysoká incidence infertility a potratů u ovcí paseným na pastvách s jetelinou. Tento mechanismus účinku se potvrdil již ve vícero studiích na obratlovcích. Účinky se projevovaly nárůstem potratů, neplodností, smrtí nebo poruchami vývoje plodu.
U žen v postmenopauze jsou negativní účinky minimální, avšak u kojenců, žen v reprodukčním věku a u těhotných mohou představovat riziko. Mohou navodit nepravidelnost v menstruačním cyklu a u dětí zapříčinit předčasný nástup puberty. Na toto riziko je třeba myslet u novorozenců, kteří jsou krmeni náhradami mateřského mléka na bázi sóji. Některé studie zaznamenaly poruchy menstruačního cyklu u žen, které byly v dětství živeny náhradami mateřského mléka na bázi sóji; jiné studie ale podobný efekt nepotvrdily. Takže není zatím zcela jasné, zda může konzumace sóji u novorozenců mít dlouhodobé negativní zdravotní účinky, přesto je třeba, aby byli rodiče obeznámeni s možnými estrogenními účinky sójových náhrad mateřského mléka.
Fytoestrogeny mohou působit i na štítnou žlázu – genistein a daidzein mohou navodit hypotyreosu a s ní spojenou strumu, dále mohou blokovat syntézu tyroxinu. Proto je sója označována jako strumigen. Proto je při pravidelné konzumaci sóji dbáno na adekvátní příjem jódu. Poznatky o vztahu mezi konzumací sóji a hladinou hormonů štítné žlázy u těhotných žen jsou velmi limitované. Přesto je vhodné u těhotných žen zvážit možné strumigenní účinky fytoestrogenů, protože hormony štítné žlázy jsou nezbytné pro správný vývoj mozku plodu.[21]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c RICE, Suman a Saffron A. WHITEHEAD. Phytoestrogens oestrogen synthesis and breast cancer. The Journal of Steroid Biochemistry and Molecular Biology. 2008, roč. 3-5, vol. 108, s. 186-195, ISSN 0960-0760. DOI: 10.1016/j.jsbmb.2007.09.003.
  2. ↑ FINK-GREMMELS, J. a H. MALEKINEJAD. Clinical effects and biochemical mechanisms associated with exposure to the mycoestrogen zearalenone. Animal Feed Science and Technology. 2007, roč. 3-4, vol. 137, s. 326-341, ISSN 0377-8401. DOI: 10.1016/j.anifeedsci.2007.06.008.
  3. ↑ a b c d e BECK, V., U. ROHR a A. JUNGBAUER. Phytoestrogens derived from red clover: An alternative to estrogen replacement therapy?. The Journal of Steroid Biochemistry and Molecular Biology. 2005, roč. 5, vol. 94, s. 499-518, ISSN 0960-0760. DOI: 10.1016/j.jsbmb.2004.12.038.
  4. ↑ a b c d e f CORNWELL, T. Dietary phytoestrogens and health. Phytochemistry. 2004, roč. 8, vol. 65, s. 995-1016, ISSN 0031-9422. DOI: 10.1016/j.phytochem.2004.03.005.
  5. ↑ CEDERROTH, Christopher R. a Serge NEF. Soy, phytoestrogens and metabolism: A review. Molecular and Cellular Endocrinology. 2009, roč. 1-2, vol. 304, s. 30-42, ISSN 0303-7207. DOI: 10.1016/j.mce.2009.02.027.
  6. ↑ MIKSICEK, Richard J.. Interaction of naturally occurring nonsteroidal estrogens with expressed recombinant human estrogen receptor. The Journal of Steroid Biochemistry and Molecular Biology. 1994, roč. 2-3, vol. 49, s. 153-160, ISSN 0960-0760. DOI: 10.1016/0960-0760(94)90005-1.
  7. ↑ a b c d e f VELÍŠEK, Jan. Chemie potravin. - vydání. OSSIS, 2009. ISBN 9788086659176.
  8. ↑ a b c MORAVCOVÁ, Jitka. Vliv fytoestrogenů na symptomy menopauzy a rakovinu prsu. Interní medicína pro praxi [online]. 2009, vol. 10, s. 517-519, dostupné také z <https://www.internimedicina.cz/artkey/inf-999902-0002.php>. ISSN 12127299. 
  9. ↑ a b c d e Chemické listy. Phytoestrogens in Nutrition - Do They Bring Benefit or Involve Risk ? [online]. Chem- listy, ©2002. [cit. 2019-02-04]. <http://www.chemicke-listy.cz/ojs3/index.php/chemicke-listy/article/view/2323/2323>.
  10. ↑ Informační centrum bezpečnosti potravin. Isoflavony [online]. Ministerstvo zemědělství, [cit. 2019-02-04]. <https://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76557.aspx>.
  11. ↑ a b c BOWEY, E, H ADLERCREUTZ a I ROWLAND. Metabolism of isoflavones and lignans by the gut microflora: a study in germ-free and human flora associated rats. Food Chem Toxicol [online]. 2003, vol. 41, no. 5, s. 631-6, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12659715>. ISSN 0278-6915. 
  12. ↑ Informační centrum bezpečnosti potravin. Fytoestrogeny v potravinách živočišného původu [online]. ©2009. [cit. 2019-02-04]. <https://www.bezpecnostpotravin.cz/fytoestrogeny-v-potravinach-zivocisneho-puvodu.aspx>.
  13. ↑ BELITZ, Hans-Dieter, Warner GROSCH a Peter SCHIEBERLE. Food chemistry. 1. vydání. Berlin : Heidelberg : Springer, 2009. ISBN 978-3-540-69935-4.
  14. ↑ a b c d VRZÁŇOVÁ, Marie a Jana HERESOVÁ. Fytoestrogeny. Interní medicína pro praktické lékaře [online]. 2004, roč. 2004, vol. 1, no. 1, s. 19-21, dostupné také z <https://www.medvik.cz/bmc/link.do?id=bmc12035452>. 
  15. ↑ a b c d LAPČÍK, Oldřich a Lucie KOLÁTOROVÁ SESVOROVÁ. Fytoestrogeny a jejich využití v menopauz. Interní medicína pro praxi. 2011, roč. 13, vol. 1, no. 1, s. 38-42, ISSN 1803-5256. 
  16. ↑ a b c d BABER, Rod. Phytoestrogens and post reproductive health. Maturitas. 2010, roč. 4, vol. 66, s. 344-349, ISSN 0378-5122. DOI: 10.1016/j.maturitas.2010.03.023.
  17. ↑ a b CASTELO-BRANCO, Camil a Iris SOVERAL. Phytoestrogens and bone health at different reproductive stages. Gynecological Endocrinology. 2013, roč. 8, vol. 29, s. 735-743, ISSN 0951-3590. DOI: 10.3109/09513590.2013.801441.
  18. ↑ SIROTKIN, Alexander V. a Abdel Halim HARRATH. Phytoestrogens and their effects. European Journal of Pharmacology. 2014, roč. ?, vol. 741, s. 230-236, ISSN 0014-2999. DOI: 10.1016/j.ejphar.2014.07.057.
  19. ↑ a b c SLÍVA, Jiří. Mechanismus účinku fytoestrogenů. Edukafarm Medinews [online]. 2009, roč. 2009, vol. 1, no. 4, s. 24, dostupné také z <http://www.edukafarm.cz/data/soubory/casopisy/38/fytoestrogeny.pdf>. ISSN 1213-9866. 
  20. ↑ ANANDHI SENTHILKUMAR, Harini, Jimmie E. FATA a Edward J. KENNELLY. Phytoestrogens: The current state of research emphasizing breast pathophysiology. Phytotherapy Research. 2018, roč. 9, vol. 32, s. 1707-1719, ISSN 0951-418X. DOI: 10.1002/ptr.6115.
  21. ↑ PATISAUL, Heather B.. Endocrine disruption by dietary phyto-oestrogens: impact on dimorphic sexual systems and behaviours. Proceedings of the Nutrition Society. 2016, roč. 02, vol. 76, s. 130-144, ISSN 0029-6651. DOI: 10.1017/s0029665116000677.


Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Fytoestrogeny&oldid=465197“