Fyzikálně-chemické základy farmakokinetiky

Z WikiSkript

Vstřebávání, distribuci i eliminaci léčiva velkou měrou ovlivňují právě jeho fyzikálně-chemické vlastnosti.

Rozpustnost ve vodě a v tucích[upravit | editovat zdroj]

Látky hydrofilní se dobře vstřebávají v GIT. Obvykle se příliš neváží na plazmatické bílkoviny a vylučují se většinou ledvinami. Naopak látky lipofilní se špatně vstřebávají v GIT, ale dobře kůží nebo sliznicemi. Obvykle se více váží na bílkoviny. K exkreci musí být zvýšena jejich hydrofilita metabolizací.

Acidobazické vlastnosti[upravit | editovat zdroj]

Většina léčiv jsou slabé báze nebo kyseliny. Vyskytují se tedy v ionizované i neionizované formě. Membránami lépe pronikají neionizované (lipofilní) látky, z toho důvodu je vstřebávání, exkrece i přestup mezi kompartmenty závislý na pH. Například v kyselém pH žaludku budou slabé kyseliny více v neionizované formě, což umožňuje jejich snazší vstřebání. Na stejném principu lze acidifikací (okyselením) moči zvýšit ionizovaný podíl bazických látek v moči, a snížit tak jejich zpětnou resorpci, tedy zvýšit exkreci.

Podíl ionizované frakce slabé kyseliny popisuje Hendersonova-Hasselbalchova rovnice:

[math] pH = pK_A - \frac{[A^{-}]}{AH} [/math]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Acidobazická rovnováha.

Molekulová hmotnost a tvar molekuly[upravit | editovat zdroj]

Čím menší a lehčí je molekula, tím snáze difunduje. Rozměry a tvar molekuly jsou rozhodující i pro prostup nespecifickými póry, např. při glomerulární filtraci.

Vazba na bílkoviny[upravit | editovat zdroj]

Vazba na bílkoviny se týká zejména lipofilních látek, ale vázat se mohou i např. molekuly s vhodným elektrickým nábojem. Vazba bývá reverzibilní. Problém je v tom, že farmakologicky účinná je pouze volná frakce. Za kritických okolností může být množství dostupných vazebných míst snížené a účinek léčiva nečekaně vzroste.

Pokud je vazba léčiva L na proteiny P reverzibilní, lze vyjádřit disociační konstantu KD vratné reakce léčiva a proteinů:

[math] K_D = \frac{[P][L]}{[PL]} [/math]

Pro praktické potřeby je výhodnější operovat s volnou frakcí léčiva fU, kterou lze vyjádřit následujícím způsobem:

[math] f_U = \frac{[L]}{[L]+[P]} = \frac{K_D + [L]}{N + K_D + [L]} [/math]

N je počet vazebných míst na jedné molekule bílkoviny.