Hemostatika

Z WikiSkript

Hemostatika jsou léčiva podporující hemostázu při nadměrném krvácení. Podle místa, kde zasahují do procesu hemostázy, je dělíme na:

  • vazokonstrikční,
  • destičkové,
  • koagulační,
  • proti fibrinolýze.

Vazokonstrikční fáze[upravit | editovat zdroj]

K umělému stažení cévy a snížení jejího průtoku (případně úplné zástavě toku krve) se používají deriváty vazopresinu a α-mimetika.

Destičková fáze[upravit | editovat zdroj]

K ulehčení adheze a tvorby primární zátky – etamsylát.

Fáze koagulace[upravit | editovat zdroj]

Pro lokální účinek[upravit | editovat zdroj]

Koagulační spongia (houbička) obsahující na povrchu fibrinogen a trombin, po aktivaci endogenními koagulačními faktory se vytvoří fibrinová síť, spongia podléhá kompletní degeneraci.

Pro systémový účinek[upravit | editovat zdroj]

Koagulační faktory[upravit | editovat zdroj]

Nejčastěji podávané jako substituce genetických onemocnění– Hemofilie Afaktor VIII, Hemofilie Bfaktor IX. Oba mohou být nahrazeny podáním čerstvé plazmy nebo koncentráty faktorů.

K-dependentní faktory II, VII, IX, X podáváme při předávkování perorálními antikoagulancii (Warfarin), jaterních onemocněních, širokospektrální ATB léčbě. Vznikají tzv. PIVKA.

Vitamín K[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Vitamin K.

Přirozeně se vyskytuje v rostlinách, v lidském těle je tvořen saprofytickými bakteriemi ve střevě. K-dependentní koagulační faktory – II, VII, IX, X.

Indikace:

  • prevence nebo léčba krvácení,
  • prevence novorozenecké hemorrhagie,
  • nadměrné užití perorálních antikoagulancií,
  • sprue, celiakie, steatorea, nepřítomnost žluči v duodenu (obstrukční ikterus).

Protaminsulfát[upravit | editovat zdroj]

Protein, antagonista heparinu (tvoří s heparinem irreverzibilní komplexy). Podává se podle odhadu zbytkového heparinu v těle, protože ve vyšších dávkách působí antikoagulačně.

Fáze fibrinolýzy[upravit | editovat zdroj]

Antifibrinolytika působí na úrovni:

  • inhibice aktivátorů plazminogenu – k. tranexamová, k. aminokapronová,
  • přímo inhibice plazminu – aprotinin.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

  • MARTÍNKOVÁ, Jiřina. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1356-4.