Hormony pankreatu

Z WikiSkript

Buňky pankreatu s endokrinní aktivitou mají entodermový původ. Vytvářejí specifické útvary v tkáni pankreatu – Langerhansovy ostrůvky.

Typy buněk[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

hlavní

  •  A-buňky (25 %)
  •  B-buňky (60 %)
  •  D-buňky (10 %)

PP-Buňky (F-buňky)

Hormony[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Funkce pankreatických hormonů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Udržují konstantní hodnotu glykémie v těle. Při hladovění, stresu nebo v průběhu tělesné námahy mobilizují energetické zásoby, při zvýšené glykémii se starají o její odstranění z krevního oběhu. Stimulují růst.

Inzulín[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Produkují ho B-buňky pankreatu. Z chemického hlediska je to peptid tvořený 51 AMK.

inzulinové pero

Schéma vzniku: preproinzulín → proinzulín → inzulín. Sekrece inzulínu má pulzní charakter a jejím hlavním podnětem je zvýšení glykemie. Stimulace sekrece probíhá následovně: zvýšení hodnoty plazmatické glukózy → zvýšení hodnoty glukózy v B-buňce → stoupá její oxidace a tedy i množství ATP v buňce → zavírají se energeticky řízené K+ kanály (nastává depolarizace) → napěťově řízené Ca2+ kanály se otevírají → zvýšené množství kationtů vápníku v buňce vyvolá exocytózu inzulínu a znovuotevření K+ kanálů. Sekreci inzulínu stimulují v průběhu trávení četné faktory:

  • cholinergní vlákna n. X;
  • gastrin – tvořen v antru žaludku a duodenu; jeho funkcí je sekrece HCl a růst sliznice žaludku;
  • sekretin – tvořen převážně v duodenu; antagonista gastrinu, stimuluje tok žluči v játrech;
  • GIP (glukózo-dep. inzulinotropný peptid) – tvořen v duodenu a jejunu (podnětem pro uvolnění jsou štěpné produkty živin – glukóza!); stimuluje uvolnění inzulínu (p.o. podáním glukózy se uvolní víc inzulínu!), tlumí sekreci kyseliny;
  • GLP1 (enteroglukagon).

Výdej inzulínu zvyšují též AMK přítomné v plazmě (Arg, Lys), volné MK a některé hypofyzární a steroidní hormony. Naopak snižují adrenalin a noradrenalin, galanin a somatostatin. Pokles hladiny glukózy (hladovění, dlouhodobá tělesná námaha) stimuluje chemoreceptory CNS a následně dochází k aktivaci sympatiku. Inzulín snižuje glykémii (koncentrace cukru v plazmě), podporuje tvorbu tuků a ukladání glykogenu jako zásoby do jater, kde indukuje glykolýzu a glykogenezi a suprimuje glukoneogenezi. Normálně se resorbují asi 2/3 množství glukózy, která je pak využita interdigestivně (mobilizace glukagonem – dostatek energie nezávisle na příjmu potravy). Dál se inzulín uplatňuje v ukládání AMK (v podobě bílkovin) hlavně do kosterního svalstva (anabolizmus), stimuluje růst a lipogenezi a má vliv na distribuci draslíku.

Hyperinzulinizmus má za následek hypoglykemii a může způsobit až hypoglykemický šok (koma) (viz Hypoglykemia). Hypoinzulinizmus vede k hyperglykémii a následně k rozvoji DM (viz Diabetes mellitus).

Přejídáním dojde k překročení kapacity pro ukládání glykogenu, takže ho játra mění na MK a ve formě triacylglycerolů se ukládá do tukové tkáně.

Glukagon[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Glukagon je peptidický hormon (tvořen 29 AMK) produkován A-buňkami. Vzniká z proglukagonu, je střádán v granulech a vydáván exocytoticky. Podnětem pro sekreci je hypoglykemie, přítomnost AMK (Ala, Arg) a stimulace sympatikem. Sekreci inhibuje přítomnost glukózy, somatostatin a zvýšená koncentrace MK. Je to antagonista inzulínu. Udržuje hladinu glukózy mezi příjmem potravy a velkou spotřebou glukózy. Podporuje glykogenolýzu v játrech, glukoneogenezi z laktátu, AMK a glycerolu (lipolýza). Zvýšená koncentrace AMK v plazmě podporuje sekreci inzulínu → hypoglykemie, proto při podání AMK nutno podat i glukózu, aby se AMK nezužitkovaly jako zdroj energie.

Somatostatin[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je to peptid složený ze 14 AMK, produkovaný D-buňkami pankreatu, též v žaludku a střevě, především po jídle (reaguje na zvýšené množství glukózy a Arg). Redukuje produkci HCl, zpomaluje proces trávení. Parakrinně tlumí tvorbu inzulínu. Je antagonista gastrinu, inhibuje glukagon (ukončuje ukládání do zásoby a snižuje glukogenezi) a celkovou exokrinní akci pankreatu.

Mimo gastrointestinální trakt je somatostatin produkován v hypothalamu a následně tlumí sekreci somatotropinu v hypofýze (od toho pochází i jeho jméno). Proto se využívá agonistů na somatostatinových receptorech např. i v terapii akromegálie (octreotid)[1].

Pankreatický polypeptid[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je tvořen 36 AMK hlavně v hlavě pankreatu PP-buňkami. Jeho úlohou je autoregulace endo i exokrinní funkce pankreatu a stimulace produkce šťáv žaludku. Sekrece stoupá při hladovění, fyzické zátěži a akutní hypoglykemii, naopak klesá pod vlivem somatostatinu a po i.v. podání glukózy.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka :  186 barevných tabulí. 6. vydání. Praha : Grada, 2004. 448 s. s. 282,284. ISBN 978-80-247-0630-6.
  • HERDEGEN, Thomas. Kurzlehrbuch Pharmakologie und Toxikologie : 328 Tabellen. 2.. vydání. Thieme, 2010. 535 s. s. 225. ISBN 9783131422927.