Inkontinence moči

From WikiSkripta

Symptom inkontinence moči je dle poslední definice ICS (International Continence Society) definován jako stížnost na jakýkoliv, vůlí neovladatelný, únik moči[1].

Inkontinece moči postihuje častěji ženy (až 30−50 %), než muže, incidence se zvyšuje s postupujícím věkem, ale může se vyskytovat i u dětí. Obvykle se nejedná o život ohrožující stav (vyjma akutní močové retence), ale významně snižuje kvalitu života. Psychosociální dopad této poruchy je závažný a vyžaduje kvalifikovaný přístup. Jedná se o poměrně citlivou a intimní problematiku, většina pacientů se za poruchu stydí, někteří odejdou ze zaměstnání, přestanou chodit do společnosti, zdržují se pouze v domácím prostředí, vyrábí si vlastní pomůcky pro kolekci uniklé moči apod. Z toho důvodu většina z nich vůbec nevyhledá odbornou pomoc, případně přichází v pokročilém stádiu.

V dnešní době jsme schopni kombinací léčebných postupů zvýšit kvalitu života téměř všem pacientům s močovou inkontinencí.

Klinický význam[edit | edit source]

Samovolný únik moči může být zapříčiněn řadou patologických procesů, nejedná se tedy o konkrétní onemocnění.

Pokud mluvíme o močové inkontinenci, může se jednat o[1]:

  • příznak (symptom) – pacient si na inkontinenci stěžuje, je anamnesticky zjištěna;
  • projev (sign) – lékař ji vidí při vyšetření;
  • stav (condition) – je naměřen zvýšený tlak v močovém měchýři při plnící cystometrii.
Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.


V klinické praxi rozlišujeme čtyři základní typy inkontinence: stresová, urgentní (při současném výskytu tzv. smíšená inkontinence), dále reflexní a paradoxní. Samovolný únik moči může být rovněž způsoben i psychickými vlivy apod[1].

Stresová inkontinence[edit | edit source]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Stresová inkontinence moči.

Příčinou stresové inkontinence bývá anatomická abnormalita v oblasti malé pánve (nedostatečná funkce závěsného systému, snížená elasticita močového měchýře, změna pozice pánevních orgánů či hypermobilita hrdla močového měchýře). U postmenopauzálních žen se rovněž podílí pokles hladiny estrogenů, v jehož důsledku dochází ke snížení výšky endometria (intristic sfincter defect). Jednotlivé příčiny se mohou kombinovat. K úniku moči dochází při zvýšení intraabdominálního tlaku (při zakašlání, smíchu, námaze, vstávání, chůzi do schodů atd.).

Urgentní inkontinence[edit | edit source]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránkách Urgentní inkontinence moči, Hyperaktivní močový měchýř.

Urgentní inkontinence je stav spojený s náhlým nucením na močení, bez závislosti na náplni měchýře. Mikci obvykle není možné zadržet a dochází tak k následnému úniku moči. Příčinou tohoto stavu je porucha funkce detrusoru měchýře. Může se jednat o patologie motorické funkce (nadměrné kontrakce detrusoru = hyperaktivní močový měchýř), případně funkce senzorické (hypersenzitivita receptorů detrusoru, chronická iritace detrusoru cizím tělesem – litiáza, nádorové onemocnění, cizí těleso apod.).

Reflexní inkontinence[edit | edit source]

Reflexní inkontinence vychází z poruchy v centrálním nervovém systému, respektive v centru vědomé kontroly mikce. Pacient tedy není schopen vůlí potlačit potřebu k močení a k mikci tak dochází reflexně (prostřednictvím drah parasympatiku) z centra v sakrální míše (S2-S4) při dostatečném naplnění močového měchýře. Pacienti rovněž nejsou schopni poznat, kdy k úniku moči dojde. Nejčastěji se vyskytuje v souvislosti se stařeckou demencí.

Paradoxní inkontinence[edit | edit source]

Ischuria paradoxa je spojená s močovou retencí (např. při obstrukci, poruše inervace sfinkterů). Dochází k plnění měchýře, bez možnosti evakuace moči. Nahromaděná moč zvyšuje intravezikální tlak, a za předpokladu, že převýší hodnotu tlaku v uretře, dochází k samovolnému úniku moči (měchýř tedy „přetéká“).

Psychogenní inkontinence[edit | edit source]

Vzniká při stavech úzkosti nebo strachu v tzv. adaptačním období (např. období hospitalizace). Vyskytuje se častěji u starších pacientů.

Inkontinence vzniklá dlouhodobým zavedením močové cévky[edit | edit source]

Při dlouhodobém zavedení permanentního močového katétru může dojít k dilataci uretry a zruší se funkce svěračů močového měchýře. Moč odchází z močového měchýře samovolně.

Diagnostika[edit | edit source]

Vzhledem k velkému množství etiologických agens způsobující únik moči je potřeba provést podrobnou anamnézu (především rodinnou, urologickou, gynekologickou, onkologickou a farmakologickou). Součástí odběru anamnézy je mikční deník, kam pacient po stanovenou dobu zaznamenává příjem a výdej tekutin a situace při úniku moči v průběhu dne. Dále dotazníky ohledně kvality života apod. V rámci fyzikálního vyšetření je podstatná aspekce a palpace urogenitální oblasti, u žen gynekologické vyšetření á specula a vyšetření per rectum. Velmi důležitá jsou i funkční vyšetření (Marshallův test, Q-tip test atd.).

Zobrazovacími metodami především potvrdíme diagnózu úniku moči, případně zobrazíme abnormality v močových cestách. Standardně provádíme UZ vyšetření ledvin a posouzení močového rezidua v močovém měchýři, močové cesty a jejich poruchy zobrazíme při intravenózní vylučovací urografii, případně CT vylučovací urografii i v boční projekci.

Následují vyšetření urodynamická kterými stanovíme typ močové inkontinence a strategii léčby. Z neinvazivních metod se provádí uroflowmetrie a EMG svalů pánevního dna, z invazivních metod plnící a mikční cystometrii a stanovení uretrálního tlakového profilu.

Cílem diagnostických metod je potvrzení močové inkontinence, určení jejího typu a příčiny a stanovení léčebné strategie.

Terapie[edit | edit source]

Léčba močové inkontinence se liší podle vyvolávající příčiny. Bývá komplexní a zahrnuje soubor režimových, protetických, rehabilitačních, psychoterapeutických, farmakologických, ale i operačních metod. Důležitými body v terapii inkontinence jsou:

  • optimální pitný režim;
  • tělesná aktivita;
  • posilování pánevního dna;
  • dostupnost toalety;
  • kompenzační hygienické pomůcky.

Stresová inkontinence[edit | edit source]

Zásadní metodou v terapii stresové inkontinence je eliminace hypermobility uretry pomocí zavedení tahuprosté vaginální pásky (tension-free vaginal tape, TVT), která funguje na principu hamaky. Podle umístění se rozlišují retropubická (prochází za symfýzou) a transobturatórní (prochází skrz foramen obturatum) pásky. Alternativou je aplikace periuretrálních agens (Bulkamid).

Urgentní inkontinence[edit | edit source]

V případě urgentní inkontinence se upřednostňuje farmakologická léčba, která se spočívá v ovlivnění autonomního nervového systému. Základní skupinou látek jsou anticholinergika (např. OxybutyninMediately: Oxybutynin, SolifenacinMediately: Solifenacin, TolterodinMediately: Tolterodin), od roku 2014 se v České Republice používá agonista β3-adrenergních receptorů MirabegronMediately: Mirabegron. V některých případech (obvykle při selhání předchozí léčby) se do detruzoru mimo oblast trigona cystoskopicky aplikuje botulotoxin, který ovlivňuje parasympatická ganglia močového měchýře a způsobuje presynaptickou blokádu uvolňování acetylcholinu. Účinek této metody je dočasný a trvá většinou 4-9 měsíců.

Smíšená inkontinence[edit | edit source]

U smíšených inkontinencí se po farmakologickém přeléčení urgentní složky provádí chirurgický výkon pro řešení stresové složky.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • ŠAMÁNKOVÁ, Marie, et al. Základy ošetřovatelství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 353 s. ISBN 80-246-1091-4.
  • ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Karel CITTERBART. Gynekologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2008. 390 s. ISBN 978-80-7262-501-7.
  • ROZTOČIL, Aleš, et al. Moderní gynekologie. 2. vydání. Praha : Grada, 2024. 800 s. ISBN 978-80-271-2005-5.

Reference[edit | edit source]

  1. a b c MARTAN, Alois. Inkontinence u žen [přednáška k předmětu Gynekologie a porodnictví předstátnicová stáž, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 3.2.2014. Dostupné také z <https://el.lf1.cuni.cz/gpmartan1a>. 

Doporučená literatura[edit | edit source]

  • MARTAN, Alois, et al. Inkontinence moči u žen a její medikamentózní léčba : průvodce ošetřujícího lékaře. 2. vydání. Praha : Maxdorf, 2006. 83 s. ISBN 80-7345-094-1.