Klasifikační systémy v psychiatrii

Z WikiSkript

Klasifikační systémy v psychiatrii mají za cíl mezinárodní standardizaci psychických poruch.[1] Poskytují tedy společný jazyk všem pracovníkům v oboru, slouží k efektivní komunikaci a stanovení správné diagnózy. Mimo jiné zjednodušují i následné epidemiologické zpracovávání dat.

Klasifikační systémy[upravit | editovat zdroj]

V klasifikačních systémech se využívají dva hlavní přístupy:

  • Kategoriální – rozlišuje kvalitativně rozdílné fenomény, které se od sebe liší jasně danými kritérii
  • Dimenzionální – určuje míru, do jaké osoba vyjadřuje daný příznak a jeho četnost[2]

Mezi základní užívané systémy patří:

1) MKN, Mezinárodní klasifikace nemocí (hlavně Evropa včetně ČR):

  • 1893 – Mezinárodní seznam příčin smrti, v Chicagu, nebyly v něm ještě duševní poruchy;
  • 1938 – 5. revize s kapitolou „Nemoci nervového systému a smyslových orgánů“ obsahující 4 duševní poruchy: duševní zaostalost, schizofrenie, maniodepresivní psychózu a ostatní duševní poruchy;
  • 1948 – 6. revize, MKN, přidána samostatná kapitola věnovaná psychiatrii, záštitu přebírá WHO;

2) DSM, Diagnostický a statistický manuál (USA):

  • 1952 Diagnostický a statistický manuál duševních chorob (DSM-I) vytvořený Americkou psychiatrickou asociací;
  • Americe se nelíbil MKN a její rozdělení duševních chorob – mají kategorizaci fenomenologickou– každá porucha je definována určitým počtem diagnostických kritérií;
  • DSM-III ovlivnil i 10. revizi MKN (1993);
  • 2013 vydána současná pátá verze DSM-V.

MKN-10[upravit | editovat zdroj]

Též známý jako ICD-10 ( International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems 10th revision).

V aktuální klasifikaci je psychiatrii věnována pátá V. kapitol Poruchy duševní a poruchy chování. Obsahuje asi 1000 kategorií, kódy F00-F99, k vzhlédnutí zde. Mizí zde dlouho tradované dělení poruch na psychózy a neurózy.

F00−F09 organické duševní poruchy včetně symptomatických
F10−F19 duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek
F20−F29 schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy
F30−F39 poruchy nálady
F40−F49 neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy
F50−F59 behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory
F60−F69 poruchy osobnosti a poruchy chování u dospělých
F70−F79 mentální retardace
F80−F89 poruchy psychického vývoje
F90−F98 poruchy chování a emocí v dětském věku (se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci)
F99 nespecifická duševní porucha

Pravidla diagnostického procesu[upravit | editovat zdroj]

Proces je třístupňový:

  • nejprve se sbírají specifické symptomy (nálady apod.);
  • sdružují se do specifických syndromů;
  • následně se dedukuje přítomnost určité choroby.

Duševní porucha (dle APA) je takový vzorec chování, který je spojen s nepříjemnými pocity nebo narušením funkce alespoň v jedné z důležitých životních oblastí.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. VAN HEUGTEN-VAN DER KLOET, Dalena a Ton VAN HEUGTEN. The classification of psychiatric disorders according to DSM-5 deserves an internationally standardized psychological test battery on symptom level. Front Psychol [online]. 2015, vol. 6, s. 1108, dostupné také z <http://journal.frontiersin.org/Article/10.3389/fpsyg.2015.01108/abstract>. ISSN 1664-1078. 
  2. DUŠEK, Karel, et al. Diagnostika a terapie duševních poruch. 2. vydání. 2015. s. 272. ISBN 978-80-247-4826-9.

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

  • DILLING, Horst. Klassifikation psychischer Störungen. 18. vydání. 2014. ISBN 9783456841243.