Lichen sclerosus

Z WikiSkript

Lichen sclerosus, patrné je ztenčení dermis a hyperkeratóza

Lichen Sclerosus (také lichen sclerosus et atrophicus) je chronické onemocnění charakterizované bělavými ploškami (leukoplakie) s atrofií epitelu. Nejčastěji se vyskytuje u postmenopauzálních žen, ale může se objevit i u dětí.

Etiologie není zcela objasněna. Předpokládá se podíl genetické predispozice, autoimunitních mechanismů a také deficit estrogenů, přestože estrogeny nemají v terapii výrazný efekt.

Patologie[upravit | editovat zdroj]

Mikroskopicky je patrná atrofie epitelu epidermis, degenerace bazálních buněk a hyperkeratóza. Přítomna je také sklerotizace a lymfocytární infiltrát v dermis.[1]

Lichen sclerosus není pokládán za jednoznačnou prekancerózu, ale postižená oblast je náchylnější k vzniku HPV-independentního dlaždicobuněčného karcinomu vulvy.[1][2]

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Makroskopický pohled, patrné jsou rozsáhle bíle léze postihující celou vulvu.

Kůže zevního genitálu je ztenčená a méně cévně zásobená. Typicky se objevují bělavá, mapovitá ložiska lokalizovaná na malých i velkých stydkých pyscích a v perianální oblasti, často symetricky.

Typickými projevy jsou Symptom ikona.svg svědění, Symptom ikona.svg pálení a Symptom ikona.svg bolest v postižených oblastech a Symptom ikona.svg dyspareunie. Při rozsáhlejším postižení může dojít až ke srůstům labia minora.[2] V pokročilejších stadiích se mohou objevit exkoriace, ulcerace a ragády.

Diagnostika a terapie[upravit | editovat zdroj]

Diagnóza lichen sclerosus se stanovuje na základě anamnézy a klinického obrazu. Potvrzuje ji histologické vyšetření vzorku získaného biopsií (excize z vulvy).

CAVE!!! Histologii je nutné provést vždy k vyloučení karcinomu vulvy.

Základem terapie je lokální aplikace silných topických kortikoidů (např. KlobetasolMediately: Klobetasol), androgenů nebo progesteronu.

V rámci symptomatické léčby se uplatňují antipruriginóza ke zmírnění svědění. Další možností je laserové nebo chirurgické odstranění ložisek, což však má řadu nevýhod, jako je riziko recidivy, prodloužené hojení či deformace tkání. V indikovaných případech lze provést i chirurgickou denervaci rodidel.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • DUBOVÁ, Olga a Michal ZIKÁN. Praktické repetitorium gynekologie a porodnictví. 2. vydání. Praha : Maxdorf, 2022. ISBN 978-80-7345-716-7.
  • ROZTOČIL, Aleš, et al. Moderní gynekologie. 2. vydání. Praha : Grada, 2024. 800 s. ISBN 978-80-271-2005-5.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b KUMAR, Vinay, Abul ABBAS a Jon ASTER, et al. Robbins, Cotran & Kumar Pathologic Basis of Disease. 11. vydání. Elsevier, 2025. 1280 s. s. 900. ISBN 9780443264528.
  2. a b ZÁMEČNÍK, Josef. Patologie. 2. vydání. Praha : LD, s.r.o - PRAGER PUBLISHING, 2024. s. 617. ISBN 978-80-11-04919-5.