Likvorea

Z WikiSkript

Likvorea je odtékání mozkomíšního moku v důsledku komunikace mezi subarachnoidálním a extrakraniálním prostorem.

Vzniká nejčastěji traumatickým mechanismem.

  • Při zlomenině v oblasti přední jámy lební může vzniknout komunikace s dutinou nosní a úniku likvoru nosem – tzv. rinorea.
  • Při frakturách kosti skalní může unikat likvor z ucha – tzv. otorea.
  • Při masivním úniku likvoru vzniká posttraumatická likvorová hypotenze, která se klinicky projevuje téměř stejně jako syndrom nitrolební hypertenze.[1]
  • V iniciální fázi je často překryta krvácením z nosu či uší. Později má charakter vodnaté sekrece a bývá zaměňována za rýmu.
  • Ve stoji a při předklonu dochází k akcentaci vytékaní.
  • Rizikem je rozvoj bakteriální meningitídy.

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Anamnéza:
    • poranění hlavy,
    • operace splanchnokrania,
    • vodnatý výtok, který závisí na poloze hlavy,
    • někdy poruchy čichu.
  • Identifikace likvoru (biochemicky- hladina cukru, ß2-transferinu,..).
  • Neuroradiologický průkaz komunikace – izotopová cisternografie či CT cisternografie.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Konzervativní - většinou dochází k spontánnímu zhojení pouze klidem na lůžku. Pokud perzistuje déle než 2 týdny, volí se chirurgická léčba.

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Riziko nitrolební infekce.



Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163-170. ISBN 80-7262-160-2.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163-170. ISBN 80-7262-160-2.
  • AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 171-181. ISBN 80-7262-433-4.