Likvorea

Likvorea je odtékání mozkomíšního moku v důsledku komunikace mezi subarachnoidálním a extrakraniálním prostorem.

Vzniká nejčastěji traumatickým mechanismem.

• Při zlomenině v oblasti přední jámy lební může vzniknout komunikace s dutinou nosní a úniku likvoru nosem – tzv. rinorea.
• Při frakturách kosti skalní může unikat likvor z ucha – tzv. otorea.
• Při masivním úniku likvoru vzniká posttraumatická likvorová hypotenze, která se klinicky projevuje téměř stejně jako syndrom nitrolební hypertenze.
• V iniciální fázi je často překryta krvácením z nosu či uší. Později má charakter vodnaté sekrece a bývá zaměňována za rýmu.
• Ve stoji a při předklonu dochází k akcentaci vytékaní.
• Rizikem je rozvoj bakteriální meningitídy.

Diagnóza

• Anamnéza:
  • poranění hlavy,
  • operace splanchnokrania,
  • vodnatý výtok, který závisí na poloze hlavy,
  • někdy poruchy čichu.
• Identifikace likvoru (biochemicky – hladina cukru, ß2-transferinu,..).
• Neuroradiologický průkaz komunikace – izotopová cisternografie či CT cisternografie.

Terapie

Konzervativní – většinou dochází k spontánnímu zhojení pouze klidem na lůžku. Pokud perzistuje déle než 2 týdny, volí se chirurgická léčba.

Komplikace

• Riziko nitrolební infekce.

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

Odkazy

Související články

• Kraniocerebrální traumata
• Intrakraniální hypertenze
• Hydrocefalus
• Mozkomíšní mok
• Cirkulace mozkomíšního moku

Použitá literatura

• NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163-170. ISBN 80-7262-160-2.

• AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 171-181. ISBN 80-7262-433-4.