Magnetoterapie

Z WikiSkript

Magnetoterapie je fyzikální terapie na pomezí alternativní medicíny. Navzdory skutečnosti, že je jen velmi málo známo o případných mechanismech účinku[1], jedná se v současnosti o poměrně rozšířenou léčebnou metodu. Z pohledu vědy neexistuje žádné racionální zdůvodnění pro biologicky účinné působení slabých statických magnetických polí na živé organismy. U pulzních magnetických polí není použitelná interakce zcela vyloučena.

Magnetoterapie se používá v chirurgii, pediatrii, interně, urologii, ortopedii, gynekologii, neurologii, revmatologii, stomatologii, dermatologii, geriatrii, očním lékařství, sportovním lékařství, balneologii a pro rehabilitaci.

Historie magnetoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčebné účinky magnetu jsou známy celá staletí. Již staří Etruskové a Číňané znali léčebnou sílu kamene, později nazvaného magnetit (oxid železnato-železitý, FeO • Fe2O3). Jméno kamene bylo odvozeno od řeckého města Magnézia, kde se hornina v syrovém stavu těžila. Je dochováno, že i Hippokrates využíval metody přikládání magnetitu pro léčbu bolestivých stavů, hojení ran a otocích kloubů. V návaznosti na rozvoj přírodních věd, rozvíjí se na přelomu 19. a 20. i zájem o magnetoterapii. V Čechách byla používána magnetoterapie od 50. let 20. století, nejprve v oblasti dermatologie (Novák, Hokynář). V 80. letech vyvinuli nezávisle na sobě prim. MUDr. Jiří Chvojka, CSc. a MUDr. Jiří Jeřábek generátory pulzních magnetických polí.

Vliv magnetoterapie na lidský organismus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Silové účinky magnetického pole popisuje vektorová fyzikální veličina nazývaná magnetická indukce (B), její jednotkou je Tesla (T).

Lidské tělo je zdrojem slabého elektromagnetického pole, které reaguje na zemské magnetické pole. Vystavení lidského těla působení silného magnetického pole (více než stovky mT) může mít negativní vlivy na organismus. Naopak působení slabého magnetického pole (jednotky až desítky mT) může mít na lidský organismus příznivý vliv.

Vliv magnetického pole v živé tkáni:

V malé míře se magnetoterapeutických účinků využívá formou bodových magnetů - náramky, pití zmagnetizované vody a dalších způsobů, pro regeneraci buněk, relaxaci, jako protizánětlivá terapie apod. Nejrozšířenější formou magnetoterapie je tzv. pulzní magnetoterapie.

Pulzní magnetoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčba poúrazových stavů využitím magnetických polí

Při pulzní magnetoterapii dochází k vystavení těla pulzujícímu magnetickému poli nízké frekvence. V exponované tkáni se vlivem pulzního elektromagnetického pole indukují slabé elektrické proudy. Exponovaná tkáň je prostoupena magnetickým polem rovnoměrně. Ionty, které jsou obsaženy v buňkách a v koloidních systémech, jsou magneticky ovlivnitelné, což způsobuje aktivizaci každé buňky. Při onemocněních dochází ke změnám povrchových potenciálů buněk oproti normálním hodnotám. Aplikací magnetického pole s vhodnými „biotropními“ parametry dochází k cílené distribuci energie ve tkáni. Tím dochází ke zvýšení aktivity povrchu buněk zvýšením membránového potenciálu, vnitrobuněčné potenciály se srovnávají. V těle dochází k regeneraci funkčních částí a orgánů. Elektrický potenciál buněčné membrány normální buňky je 90 mV, postižené buňky 30 mV a stimulované buňky až 120 mV. [2]


Účinky pulzního magnetického pole na tkáň:

  • ovlivnění látkové výměny buněk – zlepšení prostupnosti buněčné membrány
  • vasodilatační efekt – zlepšení prokrvení (ovlivnění polarizace červených krvinek kladným nábojem)
  • myorelaxační účinek - uvolnění kosterního svalstva
  • zrychlení regeneračního procesu – souvisí se zlepšením prokrvování, prokázáno u kostí i měkkých tkání
  • analgetický účinek – tišení bolesti, naindukované proudy blokují nervová vlákna vedoucí od místa bolesti přes míchu do mozku
  • protiedémový účinek – souvisí s urychlením látkové výměny, která umožňuje rychlejší vstřebání edému
  • protizánětlivé působení – dochází ke zvýšení produkce superoxidů, které mají za následek produkci peroxidu vodíku a zvýšení fagocytózy (schopnost pohlcení pevné částice z prostředí do buňky, v tomto případě se jedná o pohlcení škodliviny) [3]
  • protirevmatické působení


Aplikace pulzní magnetoterapie se provádí pomocí buďto pomocí plochých nebo válcových aplikátorů.

Biotropní parametry elektromagnetického pole[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Výše uvedené pozitivní účinky pulzního magnetického pole se projeví v případě, že magnetické pole, kterému je organismus vystaven, má přesně definované parametry, kterým se říká biotropní parametry.

Biotropní parametry magnetického pole jsou:

  • magnetická indukce – nejdůležitější biotropní parametr, při překročení představuje značný rizikový faktor. Běžně se hodnota magnetické indukce zdroje pohybuje v rozmezí 2 - 70 mT.
  • maximální gradient magnetického pole – určuje nehomogenitu magnetického pole, směr gradientu magnetické indukce je většinou totožný s osou aplikátoru. Jednotkou je [mT/cm], jako maximální přípustná hodnota se udává 5 mT/cm.
  • vektor magnetického pole – vedlejší biotropní parametr, určuje směr maximální amplitudy magnetického pole
  • frekvence magnetického pole – jak již bylo uvedeno, k léčebným účelům se využívají magnetická pole s nízkými kmitočty. Převládájící účinky v závislosti na kmitočtu pulzů jsou znázorněny v tabulce.[4]
Převažující léčebný efekt Kmitočet [Hz]
Analgetický 2 – 11
Myorelaxační 5 – 12
Protiotokový 9 – 22
Vasodilatační 12– 44
Detoxikační 13– 80
Regenerační a hojivý 19– 80
  • tvar impulzu – jeden z nejvýznamnějších biometrických parametrů, na kterém závisí terapeutický účinek. Nejčastěji se používá impulz obdélníkový, méně často pulzy jehlovité, pilovité či sinusovité.
Mezi základní parametry obdélníkového impulzu patří:
a) doba trvání
b) doba náběhu
c) doba doběhu
d) maximální hodnota magnetické indukce
e) opakovací doba impulzů
f) podíl velikosti indukce šumové složky
  • doba expozice – závisí na typu onemocnění a velikosti indukce, od několika minut až po jednotky hodin


Využití magnetoterapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Magnetoterapie se využívá pro léčbu revmatických onemocnění (artróza, artritida, Bechtěrevova nemoc, dna), při bolesti zad, osteoporóze, prostatitidě, pro léčbu poúrazových stavů, otoků, zánětů, zhmožděnin, popálenin, tenisového loktu, poranění periferních nervů, paradentóze, při migrénách, poruchách látkové výměny a mnohých dalších onemocněních.

Kontraindikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Magnetoterapii nelze aplikovat v těhotenství, u pacientů s elektronickými pomocnými orgány (kardiostimulátor), u mykotických onemocnění, u akutních virových a bakteriálních onemocnění, u tumorů, při akutní tuberkulóze a u krvácivých stavů.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. WEINTRAUB, Michael I. Magnetotherapy: Historical Background With a Stimulating Future. Critical Reviews in Physical and Rehabilitation Medicine. 2004, roč. 16, č. 2, s. 95-108. ISSN 0896-2960. DOI: 10.1615/CritRevPhysRehabilMed.v16.i2.20. Dostupné z: http://www.dl.begellhouse.com/journals/757fcb0219d89390,56be219748b36bea,613213db73532354.html,
  2. THERAPY SYSTEMS S.R.O,. MAGNETICKÉ POLE : JAK PŮSOBÍ PULZNÍ MAGNETICKÉ POLE NA LIDSKÝ ORGANISMUS [online]. [cit. 2012-12-30]. <http://www.therapy.cz/magneticke-pole.php>.
  3. WALEK, Petr. MAGNETOTERAPEUTICKÝ PŘÍSTROJ PRO LÉČBU DĚTSKÉ MOZKOVÉ OBRNY [online]. VUT Brno : Ústav biomedicínského inženýrství, 2010, dostupné také z <https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=27051>. 
  4. KAREL HRNČÍŘ – BIOMAG®,. Magnetoterapie : Princip a účinky magnetoterapie [online]. [cit. 2012-12-28]. <https://www.biomag.cz/princip-magnetoterapie>.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. ISBN 80-247-1152-4.
  • HALLIDAY, David a Robert RESNICK. Fyzika :  vysokoškolská učebnice obecné fyziky. Části 3 a 4, Elektřina a magnetismus; Elektromagnetické vlny, Optika, Relativita. 1. vydání. Brno : Vutium, 2000. ISBN 80-214-1868-0.
  • NOVÁČEK, Zdeněk. Elektromagnetické vlny, antény a vedení :  přednášky. 1. vydání. Brno : Vysoké učení technické v Brně, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Ústav radioelektroniky, 2006. ISBN 8021433019.
  • AMLER, Evžen. ELEKTŘINA A MAGNETISMUS [přednáška k předmětu Biofyzika, obor Všeobecné lékařství, 2.LF UK]. Praha. 2012-10-9. 
  • JEŘÁBEK, J. Magnetoterapie. 1. vydání. Nový Bydžov : 2EL s.r.o, 1993.