Makulární degenerace

Z WikiSkript

Makulární degenerace je velmi závažné onemocnění zrakového orgánu postihující především osoby vyššího věku. Jedná se o postižení sítnice, respektive žluté skvrny (Macula lutea)- centrální části sítnice a místa nejostřejšího vidění. Tímto onemocněním trpí přibližně 30 milionů lidí po celém světě. Velmi často vede ke ztrátě zraku a je nejčastější příčinou slepoty ve vyspělých zemích. Ve většině případů se jedná o jeho věkem podmíněnou formu.


Příznaky a projevy[upravit | editovat zdroj]

Toto onemocnění postihující centrální část sítnice se vyskytuje nejčastěji nejdříve na jednom oku, zatímco druhé bývá postiženo během několika následujících let. Lidé trpící tímto postižením přichází o centrální vidění (periferní vidění je zachováno), čímž dochází k jejich neschopnosti rozpoznávat obličeje, detaily a barvy. Mezi další projevy patří též problémy s určováním vzdálenosti a výšky. To postupně vede k neschopnosti vykonávat běžné každodenní činnosti, jako je čtení, sledování televize, řízení auta, atd. Tyto osoby se časem stávají závislé na pomoci okolí.

Rizikové faktory[upravit | editovat zdroj]

  • vyšší věk
  • genetické predispozice
  • hypercholesterolémie
  • diabetes mellitus
  • nadměrné opalování bez slunečních brýlí
  • kuřáctví a kavkazská rasa

Příčiny vzniku[upravit | editovat zdroj]

VPMD vzniká souhrou různých metabolických pochodů:

1) hromaděním lipofiscinu, a dalších reziduí, nahromaděných během života v buňkách pigmentového epitelu sítnice-> apoptóza bb. RPE a úbytek bb.nervového epitelu

2) hromaděním produktů metabolizmu ve vrstvách bazální membrány RPE-> snížení propustnosti

3) nerovnováha mezi tvorbou vaskulárních faktorů (VEGF- Vascular Endothelial Growth Factor), které jsou produkovány retinálními pigmentovými buňkami a podporují růst nových cév, a jejich odbouráváním vlivem ztluštělé BM -> zhoršené odbourávání vedoucí k neovaskularizaci

Formy onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Rozlišujeme dvě formy VPMD (věkem podmíněné makulární degenerace):


Suchá (atrofická) forma

Tento typ věkem podmíněné makulární degenerace je nejčastější. Dochází při ní k poškození a úbytku (atrofii) pigmentového epitelu sítnice a fotoreceptorů. Její vývoj je pomalejší než u vlhké formy a vyskytuje se u 85% pacientů trpících tímto onemocněním. Až u 26% pacientů dochází obvykle během pěti let k rozvinutí ve vlhkou formu.

U suché formy se též často vyskytují tzv. tvrdé drúzy. Jedná se o ostře ohraničené lipidové či hyalinní usazeniny okrouhlého tvaru a žluto-bílé barvy. Vznikají v bazální (Bruchově) membráně retinalního pigmentového epitelu (RPE), kdy dochází ke ztluštění její vnitřní části (v případě hyalinních depozit se později dochází následně k jejich výskytu i v zevní kolagenní vrstvě BM).

Měkké drúzy narozdíl od tvrdých nejsou ostře ohraničeny, jsou zbarveny do žluto- šeda a často tvoří shluky. Představují vyšší riziko pro rozvoj vlhké formy VPMD.

Vlhká (exsudativní) forma

Tato forma je diagnostikována až u 15% pacientů s VPMD. Prograduje daleko rychleji než-li suchá forma a často vede až k nevratné ztrátě zraku. Dochází při ní k prorůstání nových cév pod sítnici (do míst, kde je jejich výskyt patologický). To má za následek otok a prosakování do sítnice, což může vést až k jejímu odloučení a tvorbě nevratných jizevnatých změn. Primárními příznaky je prudké snížení ostrosti vidění, které se projevuje při vyšetření též významným úbytkem v počtu pro pacienta čitelných řádku na Snellenově tabuli, tzv. optotypu.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • vyšetření očního pozadí
  • OCT- Optická koherentní tomografie
  • FAG- Fluorescenční angiografie

Pro diagnostiku vlhké formy je spolehlivou metodou využití Amslerova mřížkového testu. Jedná se o pravidelnou mřížku s černým puntíkem ve středu. U této vlhké formy pacient vnímá mřížku jako významně pokřivenou. Pro suchou formu není tento test jednoznačný, pouze může docházet k rozmazání některých částí mřížky.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Nejdůlěžitější v léčbě VPMD je včasná diagnostika. Jelikož však osoby postižené tímto onemocněním nepociťují žádnou bolest, často se odbornému vyšetření oftalmologem podrobí až ve chvíli, kdy se u nich již projevují vážné potíže.

  • Na suchou formu léčba, bohužel, neexistuje. Její progrese se však dá zpomalit kompenzací celkového zdravotního stavu pacienta, např. vyrovnání hladiny cholesterolu, kompenzací hypertenze či diabetu, jakožto onemocnění ovlivňující stav cév.
  • Na zpomalení či úplné zastavení progrese vlhké formy VPMD se využívá laserové ošetření či anti-VEGF preparáty. Jedná se o látky inhibující vaskulární endoteliální růstový faktor (vascular endothelial growth factor), která tak zabraňují dalšímu rozrůstání vznikající sítě žilek sítnice, brání otokům a krvácení. Tyto látky jsou do oka vpraveny ve formě nitrooční injekce postupně v několika dávkách. Při aplikaci pacient necítí žádnou bolest vlivem aplikace anestetických kapek ještě před zahájením výkonu. Léčivo je aplikováno intravitreálně do sklivce přes spojivku, bělimu (sclera) a pars plana řasnatého tělesa. Výsledkem této léčby je u většiny pacientů zamezení dalšího zhoršování vývoje a stabilizace onemocnění.


Specializovaná centra[upravit | editovat zdroj]

V případě, že již osoby trpící tímto onemocněním nejsou schopny vykonávat každodenní činnosti bez pomoci, mohou se obrátit na specializované organizace. Jednou z nich je například veřejně prospěšná společnost Tyfloservis, která se zabývá pomocí slabozrakým a nevidomým v rámci jednotlivých krajů- zaměřují se nejen na poskytnutí základní péče, ale také na pomoc nemocným vyrovnat se s jejich postižením.