Makulární degenerace

Stránku je nutno sjednotit s jinou!
Tato stránka je tématicky totožná nebo velice podobná článku „Věkem podmíněná makulární degenerace“. Snažte se do něj její obsah včlenit, přesunuté části odmazat a nakonec na ní po úplném vyprázdnění vložením kódu #PŘESMĚRUJ [[Věkem podmíněná makulární degenerace]] vytvořit na doplněný článek přesměrování.


Makulární degenerace je velmi závažné onemocnění zrakového orgánu postihující především osoby vyššího věku. Jedná se o postižení sítnice, respektive žluté skvrny (Macula lutea) – centrální části sítnice a místa nejostřejšího vidění. Tímto onemocněním trpí přibližně 30 milionů lidí po celém světě. Velmi často vede ke ztrátě zraku a je nejčastější příčinou slepoty ve vyspělých zemích. Ve většině případů se jedná o jeho věkem podmíněnou formu.

Příznaky a projevy

Toto onemocnění postihující centrální část sítnice se vyskytuje nejčastěji nejdříve na jednom oku, zatímco druhé bývá postiženo během několika následujících let. Lidé trpící tímto postižením přichází o centrální vidění (periferní vidění je zachováno), čímž dochází k jejich neschopnosti rozpoznávat obličeje, detaily a barvy. Mezi další projevy patří též problémy s určováním vzdálenosti a výšky. To postupně vede k neschopnosti vykonávat běžné každodenní činnosti, jako je čtení, sledování televize, řízení auta, atd. Tyto osoby se časem stávají závislé na pomoci okolí.

Rizikové faktory

Příčiny vzniku

VPMD vzniká souhrou různých metabolických pochodů:

  1. Hromadění lipofuscinu, a dalších reziduí, nahromaděných během života v buňkách pigmentového epitelu sítnice vedoucí k apoptóze buněk, RPE a úbytku buněk nervového epitelu.
  2. Hromadění produktů metabolizmu ve vrstvách bazální membrány RPE vedoucí ke snížení propustnosti.
  3. Nerovnováha mezi tvorbou vaskulárních faktorů (VEGF – Vascular Endothelial Growth Factor), které jsou produkovány retinálními pigmentovými buňkami a podporují růst nových cév, a jejich odbouráváním vlivem ztluštělé bazální membrány → zhoršené odbourávání vedoucí k neovaskularizaci.

Formy onemocnění

Rozlišujeme dvě formy VPMD (věkem podmíněné makulární degenerace). Suchou a vlhkou formu.

Suchá (atrofická) forma

Tento typ věkem podmíněné makulární degenerace je nejčastější. Dochází při ní k poškození a úbytku (atrofii) pigmentového epitelu sítnice a fotoreceptorů. Její vývoj je pomalejší než u vlhké formy a vyskytuje se u 85 % pacientů trpících tímto onemocněním. Až u 26 % pacientů dochází obvykle během pěti let k rozvinutí ve vlhkou formu.

U suché formy se též často vyskytují tzv. tvrdé drúzy. Jedná se o ostře ohraničené lipidové či hyalinní usazeniny okrouhlého tvaru a žluto-bílé barvy. Vznikají v bazální (Bruchově) membráně retinalního pigmentového epitelu (RPE), kdy dochází ke ztluštění její vnitřní části (v případě hyalinních depozit se později dochází následně k jejich výskytu i v zevní kolagenní vrstvě BM).

Měkké drúzy na rozdíl od tvrdých nejsou ostře ohraničeny, jsou zbarveny do žluto-šeda a často tvoří shluky. Představují vyšší riziko pro rozvoj vlhké formy VPMD.

Vlhká (exsudativní) forma

Tato forma je diagnostikována až u 15 % pacientů s VPMD. Prograduje daleko rychleji než-li suchá forma a často vede až k nevratné ztrátě zraku. Dochází při ní k prorůstání nových cév pod sítnici (do míst, kde je jejich výskyt patologický). To má za následek otok a prosakování do sítnice, což může vést až k jejímu odloučení a tvorbě nevratných jizevnatých změn. Primárními příznaky je prudké snížení ostrosti vidění, které se projevuje při vyšetření též významným úbytkem v počtu pro pacienta čitelných řádku na Snellenově tabuli, tzv. optotypu.

Diagnostika

Pro diagnostiku vlhké formy je spolehlivou metodou využití Amslerova mřížkového testu. Jedná se o pravidelnou mřížku s černým puntíkem ve středu. U této vlhké formy pacient vnímá mřížku jako významně pokřivenou. Pro suchou formu není tento test jednoznačný, pouze může docházet k rozmazání některých částí mřížky.

Léčba

Nejdůlěžitější v léčbě VPMD je včasná diagnostika. Jelikož však osoby postižené tímto onemocněním nepociťují žádnou bolest, často se odbornému vyšetření oftalmologem podrobí až ve chvíli, kdy se u nich již projevují vážné potíže.

  • Na suchou formu léčba, bohužel, neexistuje. Její progrese se však dá zpomalit kompenzací celkového zdravotního stavu pacienta, např. vyrovnání hladiny cholesterolu, kompenzací hypertenze či diabetu, jakožto onemocnění ovlivňující stav cév.
  • Na zpomalení či úplné zastavení progrese vlhké formy VPMD se využívá laserové ošetření či anti-VEGF preparáty. Jedná se o látky inhibující vaskulární endoteliální růstový faktor (vascular endothelial growth factor), která tak zabraňují dalšímu rozrůstání vznikající sítě žilek sítnice, brání otokům a krvácení. Tyto látky jsou do oka vpraveny ve formě nitrooční injekce postupně v několika dávkách. Při aplikaci pacient necítí žádnou bolest vlivem aplikace anestetických kapek ještě před zahájením výkonu. Léčivo je aplikováno intravitreálně do sklivce přes spojivku, bělimu (sclera) a pars plana řasnatého tělesa. Výsledkem této léčby je u většiny pacientů zamezení dalšího zhoršování vývoje a stabilizace onemocnění.

Specializovaná centra

V případě, že již osoby trpící tímto onemocněním nejsou schopny vykonávat každodenní činnosti bez pomoci, mohou se obrátit na specializované organizace. Jednou z nich je například veřejně prospěšná společnost Tyfloservis, která se zabývá pomocí slabozrakým a nevidomým v rámci jednotlivých krajů – zaměřují se nejen na poskytnutí základní péče, ale také na pomoc nemocným vyrovnat se s jejich postižením.