Meióza

Z WikiSkript
Schéma meiózy

Meióza (zrací dělení) je proces redukčního dělení buňky, který probíhá ve dvou po sobě následujících děleních a jehož výsledkem jsou buňky s haploidním počtem chromozomů. Meiotickým dělením vznikají pohlavní buňky (gamety). Význam meiózy spočívá v náhodném rozdělení otcovských a mateřských chromozomů do pohlavních buněk a tím umožněné genetické variabilitě. Ta je zvýšená mechanizmem crossing-overu.


Dvě odlišná dělení se označují:

  • Meióza I – redukční (heterotypické) dělení. Dochází k redukci počtu chromozomů na polovinu, z rodičovské diploidní buňky vznikají dvě dceřiné haploidní.
  • Meióza II – ekvační (homeotypické) dělení. Sesterské chromatidy jsou rozděleny do dvou dceřiných buněk.

Meióza I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Meióza 1

Redukční dělení pohlavních buněk můžeme stejně jako dělení somatických buněk (mitózu) rozdělit do čtyř fází:

Profáze I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dle kondenzace a vzájemného chování zdvojených homologních chromozomů rozlišujeme v profázi I celkem 5 stadií:

Leptotén[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vyznačuje se nízkým stupněm kondenzace chromozomů uchycených oběma svými konci k vnitřní straně jaderného obalu (úponová destička). Sesterské chromatidy jsou přiloženy těsně k sobě.

Zygotén[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Synapse homologních chromozomů jsou lokalizovány v místě jejich blízkého úponu. Vytváří se tzv. synaptonemální komplex, který zipovým způsobem spojuje oba homology. Příslušné lokusy se párují vždy vedle sebe. Na konci jsou spárovány všechny homology – bivalenty (u člověka 23).

Pachytén[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Začíná kompletizací bivalentů – sesterské chromatidy jsou patrné jako tzv. tetrády. Rekombinační uzlíky (chiazmata) jsou místa překřížení nesesterských chromatid. Následně dochází ke crossing-overům – rekombinace částí homologů.

Diplotén[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je zahájen desynapsí homologních chromozomů. Dochází v něm k rozrušení synaptonemálních komplexů. Bivalenty zůstávají spojeny v jednom nebo více místech (chiazmatech).

Meióza 2

Diakinéza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diakinéza je přechod do metafáze. Probíhá zde silná kondenzace chromatid, jejich dělení a uvolnění jejich koncových částí od jaderného obalu. Sesterské chromatidy jsou spojeny v oddálených centromerách obou původních homologních chromozomů. Jaderný obal se rozpadá.

Metafáze I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • neoddělené centromery a kinetochory;
  • sesterské chromatidy tvoří diády – rozchodem homologních chromozomů.

Anafáze I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • homologní chromozomy se rozcházejí – princip redukčního dělení.

Telofáze I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Oddělí se dvě buňky s různým zastoupením mateřských a otcovských chromozomů.

Meióza II[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nastupuje po krátké interfázi, při které nedochází k replikaci DNA, pouze k dekondenzaci a syntéze RNA a histonů. Následné dělení je průběhem velmi podobné mitóze. V profázi II se rozejdou centrioly a vytvoří se mitotické vřeténko, v metafázi II se centromery a kinetochory sesterských chromatid orientují k protilehlým pólům dělícího vřeténka. V anafázi II pak dojde k separaci chromatid do dceřiných buněk.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <https://www.stefajir.cz/>.