Optotyp

Snellenova tabule se vzdáleností ve stopách.

Optotyp je soubor znaků (různých velikostí a tvarů) umístěných na podkladu, který se podsvítí, určený k měření ostrosti zraku pacienta. Jednotlivé znaky jsou zkonstruovány tak, že jsou zakresleny do čtverce, který se z určité vzdálenosti zobrazí na sítnici oka pod úhlem 5´. Tloušťka čáry, která tvoří znak a jeho detaily se rovná jedné pětině velikosti strany čtverce a tak odpovídá jedné úhlové minutě.

Snellenovy optotypy

Snellenovy optotypy odpovídají minimu separabile (rozlišovací mez oka), která udává, pod jakým úhlem je oko ještě schopno rozlišit dva sousední body. U zdravého oka je tento úhel právě 1´ a odpovídá vzdálenosti na sítnici 5 μm. To je minimální možná vzdálenost na to, aby mezi dvěma podrážděnými světločivými buňkami zůstala jedna nepodrážděná. Podobně jsou také provedeny Landoltovy kruhy, Pflügerovy háky a obrázkové optotypy pro děti.

Znaky na optotypech

Znaky na optotypu bývají nejčastěji řazeny do sedmi až devíti řad, které jsou sestupně uspořádány od největších k nejmenším. U každého řádku se nachází číslice, která určuje vzdálenost, ze které zdravé emetropické oko daný řádek přečte. Řádek s nejmenšími písmeny, který pacient přečte, je mírou jeho zrakové ostrosti. Paprsky, jež přichází do oka ze vzdálenosti větší než 5 metrů, lze považovat za paralelní (paprsky přicházející z nekonečna), jelikož je akomodace minimální, je možné ji zanedbat. Z tohoto důvodu bývají optotypy konstruovány na vyšetřovací vzdálenosti 5, nebo 6 metrů. Výsledek vyšetření se vyjadřuje zlomkem, který udává tzv. visus V = d/D. V čitateli je vzdálenost, ze které vyšetřovaný čte optotypy (d, obvykle 5 nebo 6 m), a ve jmenovateli číslo řádku, který vyšetřovaná osoba ještě bezchybně přečte (D). Čitatel je uváděn v metrech, případně ve stopách (především v USA), číslo řádku ve jmenovateli poté uvádí, z kolika metrů (stop) by daný řádek přečetl pacient zdravým okem. Ekvivalentem 6 m je 20 stop. Visus zdravého oka je takový, kde se čitatel shoduje s jmenovatelem, tedy obvykle 6/6, popřípadě 20/20. Visus pacienta postiženého například krátkozrakostí by mohl být 20/100, což udává, že ze vzdálenosti 20 stop byl schopný rozeznat znak, který by zdravé oko rozeznalo i ze vzdálenosti 100 stop. Vízus obecně neříká nic určitého o typu oční vady, proto se korekce provádí zkusmým přikládáním čoček s vyznačenou optickou mohutností k oku pacienta a kontroluje se opětovným vyšetřením. Vyšetření se provádí pro každé oko zvlášť (pacient si zakrývá jedno oko a druhým se pokouší číst postupně menší písmena na tabuli, poté proces opakuje s druhým okem) a měla by při něm být dodržena hodnota osvětlení optotypů nejméně 100 lx.

• Jednoduchý optotyp slouží k rychlému vyšetření ostrosti zraku. Je vyráběn ve 4 variantách - optotyp s písmeny, číslicemi, symboly nebo háky (E). Prosvětlený kombinovaný optotyp slouží k vyšetření ostrosti zraku a barvocitu. Moderní verzí jsou LCD optotypy.
• Projekční optotypy konstrukčně odpovídají klasickému dataprojektoru. Jejich výhodou je velká variabilita, nevýhodou potom nutnost ztmavit vyšetřovací místnost, aby nedošlo ke ztrátě kontrastu.
• LCD optotypy umožňují různé varianty měření zrakové ostrosti pomocí Landoltových kruhů, Pflügerových háků, Schoberových znaků, číslic, ETDRS optotypů a optotypů pro děti. U těchto optotypů je možno zamaskovat písmena, aby bylo vidět jedno izolované písmeno nebo izolovaná písmena ve vertikálních či horizontálních liniích. Navíc mohou být vybaveny zařízením, které vybírá náhodné znaky, takže si je pacient nemůže zapamatovat. Další výhodou je potom snadné nastavení vyšetřovací vzdálenosti, čímž odpadá nutnost výsledky přepočítávat.

Snellenův optotyp

Snellenův optotyp (Snellenova tabule) obsahuje jedenáct řádků písmen definované znakové sady. Detaily optotypu mají takovou velikost, že ze stanovené vzdálenosti svírají úhel 1 minuty. Největší písmeno na vrcholu tabulky je vysoké 88 milimetrů. Byl navržen v roce 1862 holandským oftalmologem Hermannem Snellenem.

Pflügerovy háky jsou znaky, které jsou složeny ze tří na sebe rovnoběžných čar (prostřední je kratší) a jedné čáry na ně kolmé (jsou podobné písmenu E). Na optotypu jsou uspořádány do čtyř pozic a vyšetřovaný má ukazovat, jakým směrem je otevřená část znaku. Při vyšetřování malých dětí používáme ukazovátko ve tvaru písmene E, které dítě drží a ukazuje, jakým směrem písmeno vidí. Nevýhodou těchto znaků je pravděpodobnost uhádnutí, která je 25%. Slouží také pro pacienty, kteří neumí číst.

Landoltovy kruhy jsou znaky, které jsou svým tvarem podobny písmenu C. Landoltovy kruhy jsou v podstatě neuzavřené kruhy, uspořádané na optotypu do 8 pozic. Jsou považovány za nejobjektivnější zkušební optotypové znaky, avšak nejsou v praxi oblíbeny kvůli špatnému dorozumívání mezi pacientem a vyšetřujícím. Pro vyšetřování zrakové ostrosti je doporučováno využívat Landoltovy kruhy, abychom odstranili nedostatky starších optotypů.

Schoberovy znaky jsou v poslední době nejpoužívanějšími a to z toho důvodu, že jsou nejvíce podobny písmenům, se kterými se setkáváme v běžném životě.

Obrázkové optotypy pro děti se setkávají s problémem dodržení čtverce, mají-li zachovat tvar vyobrazeného předmětu, či věci tak, aby dítě předmět poznalo. Proto obrázky bývají různými autory řešeny různě.

Odkazy

Související články

• Slabozrakost
• Slepota
• Zraková ostrost
• Rozlišovací schopnost lidského oka

Převzato z

Původní text převzat z článku Optometrie (2. LF UK)