Původci infekcí srdce a cév

Z WikiSkript

Infekční endokarditida. Původce: Haemophilus parainfluenzae.

Mezi infekce srdce patří infekční endokarditida, myokarditida a perikarditida, k infekcím cév řadíme ložiskové infekce velkých cév, infekce postihující endotel drobných cév a katetrové infekce.

Infekce srdce[upravit | editovat zdroj]

Infekční endokarditida[upravit | editovat zdroj]

Etiologické agens[upravit | editovat zdroj]

Staphylococcus aureus

  • Postihuje změněné i zdravé chlopně, chlopenní náhrady;
  • riziko embolizace do vzdálených orgánů;
  • izolován ve 20 % případů.

Koaguláza-negativní stafylokoky (St. epidermidis, St. haemolyticus, St. hominis)

  • Komenzálové kůže, velká afinita k umělým povrchům;
  • nejčastější původce při endokarditidě na umělé chlopni, pacemakeru, původce katetrové sepse;
  • většinou bez embolizace;
  • méně citlivé k ATB.

Streptokoky

  • Viridující i hemolytické streptokoky;
  • S. pneumoniae – etiologické agens v 60 % případů;
  • záchyt v anaerobních hemokultivačních nádobkách, kultivace na obohaceném médiu;
  • poškozují předem postižené chlopně;
  • S.mitis, S.sanguis, S.mutans, S.bovis.

Enterokoky

  • Pronikají do krve po močových infekcích či infekcích žlučových cest;
  • komplikací je odolnost k ATB.

Gram-negativní bakterie

Pseudomonády

  • Nozokomiální endokarditida, výskyt často u polymorbidních pacientů;
  • vysoká letalita (až 80 %);
  • léčba urgentním chirurgickým zákrokem.

Candida, Aspergillus

  • Infekční agens u imunodeficientních a imunosuprimovaných osob;
  • velké vegetace (až několik cm) → riziko obturace chlopně, masivní emboly;
  • komplikovaná identifikace z hemokultury.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • Echokardiokrafie, hemokultivace (odběr minimálně dvou vzorků).

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • ATB podle infekčního agens, většinou podáváme ve vysokých dávkách;
  • nutná hospitalizace, v některých případech chirurgický zákrok.

Myokarditida[upravit | editovat zdroj]

Virová myokarditida.
  • Zánětlivé postižení myokardu.

Etilogie[upravit | editovat zdroj]

  • Nejčastěji virového původu;
  • viry Coxsackie B, adenoviry, enteroviry, borrelie, leptospiry, treponemy, difterický toxin;
  • mykotická myokarditida;
  • parazitární myokarditida – v ČR vzácně, vyšší výskyt v tropických obastech, v posledních letech komplikace toxoplazmózy u pacientů s AIDS.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • Echokardiografie, CRP, histologický rozbor punktované tkáně;
  • zatím není žádné spolehlivé vyšetření pro diagnostiku in vitram.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • Antiinfekční přípravky dle infekčního agens.

Perikarditida[upravit | editovat zdroj]

  • Serózní perikarditida – virového původu, spirochety;
  • hnisavá perikarditida – komplikace bakteriální sepse, S.aureus, gram-pozitivní bakterie;
  • obrovskobuněčná perikarditida tuberkulózního původu.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • EKG, CT, etiologické agens identifikujeme vyšetřením punktované tekutiny.

Terapie podle etiologie.

Klinické vzorky při infekcích srdce[upravit | editovat zdroj]

  • Hemokultivace: hemokultivační nádoby s bujónem, při známkách růstu vzorek dále vyšetříme mikroskopicky a kultivačně;
  • kultivace: krevní agar se stafylokokovou čárou, kultivace v atmosféře s 5 % CO2, Endova půda nebo MacConkey agar, anaerobní kultivace, Sabouraudův agar;
  • při podezření na pomalu rostoucí bakterie je nutné zdánlivě negativní hemokulturu vyšetřovat mikroskopicky, po třech týdnech vyočkovat na čokoládový agar, inkubace v atmosféře s 5 % CO2 po dobu tří až čtyř týdnů.

Infekce cév[upravit | editovat zdroj]

Ložiskové infekce cév[upravit | editovat zdroj]

  • Infekční aneuryzma – streptokoky, S. aureus;
  • endarteritida – S. aureus;
  • infekce trombu v aortální výduti – salmonely;
  • hnisavá tromboflebitida – streptokoky, anaerobní bakterie.

Nozokomiální katetrové infekce[upravit | editovat zdroj]

  • Nebezpečné především infekce centrálního žilního katetru, infekce periferního žilního katetru častější ale méně závažné;
  • S. epidermidis, koaguláza-negativní stafylokoky, S. aureus, E. faecalis, E. coli, Candida albicans,...

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Pavel DUŠEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.