Perikarditida (patologie)

From WikiSkripta

Definice: záněty perikardu, původu infekčního i neinfekčního, nespecifické i specifické.

Etiologie[edit | edit source]

  1. Infekční perikarditidy – průnik mikroorganizmů (pneumokok, pyogenní bakterie, mykobakterie, viry (Coxsackie, ECHO, adenoviry, virus mononukleosy a parotitidy)) do perikardové dutiny, kde se množí a působí svými toxiny na serózu (a případně také přímo na myokard), jejich příčinou může být:
    • zavlečení infekce do perikardové dutiny traumatem (perforující rány);
    • provalení hnisavého ložiska v myokardu do perikardové dutiny;
    • přechod infekčních procesů z okolí (pleura, plíce, mediastinum, jícen, peritoneum, játra) buď přímo nebo lymfaticky (tzv. indukovaná perikarditida – např. při subdiaphragmatickém abscesu);
    • krevní cestou při bakteriemii, sepsi, pyemii.
  2. Neinfekční perikarditidy
    • pericarditis epistenocardiaca nad ložiskem infarktu;
    • uremická perikarditis;
    • v okolí operačních ran;
    • při SLE a jiných kolagenózách (dermatomyositis, sklerodermie);
    • po ozařování.

Dělení perikarditid[edit | edit source]

  1. exsudativní;
  2. produktivní (většinou reparativní fáze exsudativního zánětu);
  3. specifická.

Pericarditis serosa[edit | edit source]

  • Je charakterizována nahromaděním serosní tekutiny v perikardiálním vaku, který se tím rozšiřuje.
  • Tekutina je zánětlivým výpotkem (exsudátem) – obsahuje bílkoviny, fibrin (při větším množství fibrinu hovoříme o sero-fibrinosním zánětu), odloupané epitelie a malé množství leukocytů – je zkalená, samotný epikard je matný, s jemnými fibrinovými nálety a zarudlý (hyperemie), nezřídka s drobnými hemorhagiemi (ekchymosy).
  • Hojení se děje většinou prostým útlumem exsudace a nahrazením povrchových defektů regenerací z okolí.

Pericarditis fibrinosa[edit | edit source]

Pericarditis fibrinosa – histologický preparát
  • Fibrin převládá nad volnou tekutinou (chybí-li serosní tekutina téměř úplně, je perikard s epikardem slepen čistě fibrinosním exsudátem – pericarditis fibrinosa sicca), na povrchu epikardu i perikardu je nažloutle bělavěšedá vrstva fibrinu, povrch je nerovný (vlivem posunů obou listů po sobě tvoří výběžky a klky – cor villosum, hirsutum).
  • Hojení fibrinosní perikarditidy většinou přechází v produktivní formu.

Pericarditis haemorhagica[edit | edit source]

  • Příměs erytrocytů v exsudátu, je typický pro sepsi s hemoragickou diatézou, uremickou perikarditidu, některé infekce (variola, anthrax), tuberkulóza, karcinomatóza perikardu.
  • Od hemoperikardu ji lze rozlišit tak, že exsudát zůstává tekutý, zatímco při hemoperikardu je srdce obaleno koaguly.

Pericarditis purulenta[edit | edit source]

  • Příměs neutrofilů v exsudátu (infiltrují též epikard), který je žlutý až zelený, hustší či řidší, často začíná jako fibrinózní zánět.

Pericarditis putrida[edit | edit source]

  • Charakterizována kalným, špinavě zeleným, odporně páchnoucím exsudátem, vzniká buď infekcí patogenními aneroby nebo smíšenou infekcí banálními pyogenními bakteriemi a nepatogenními hnilobnými bakteriemi (např. Bacillus proteus).
Pericarditis tuberculosa – histologický preparát

Pericarditis productiva[edit | edit source]

  • Většinou jako reparativní fáze zánětu nespecifického i specifického, zpočátku se projevuje tak, že fibrinová pablána se fixuje k povrchu epikardu nebo perikardu a nedá se hladce sloupnout, poté je fibrin od spodiny k povrchu nahrazován granulační tkání.
  • Může dojít až ke srůstu perikardu s epikardem (ohraničený – pruhovitý srůst, difusní – plošný srůst – až obliterace perikardové dutiny), v místě srůstu může dojít k dystrofické kalcifikaci – pericarditis petrosa (pancéřové srdce).
  • Svrašťování vaziva zaškrcuje ústí dutých žil nebo tísní srdce a brání diastolickému roztažení komor – pericarditis constrictiva.
  • Při adhesivní mediastinoperikarditidě vyzařují srůsty ze zevní plochy perikardu ke sternu nebo k plicím a fixují k nim srdce.

Pericarditis tuberculosa[edit | edit source]

  • Vzniká buď hematogenním rozsevem při miliární tuberkulóze nebo lymfogenně z tuberkulózních uzlin mediastina, případně přímým přechodem z kaseifikovaných tracheobronchiálních uzlin.
  • Projevuje se:
    1. serofibrinózním exsudátem – většinou je hemoragický, nalézají se v něm mykobakterie a histiocyty, někdy vzniká obraz cor hirsutum, při kaseifikaci exsudátu hovoříme o pericarditis caseosa;
    2. žlutavými uzlíky v perikardu – po sloupnutí fibrinu, mikroskopicky kaseózní nekrosa s histiocyty a epiteloidními a Langansovými buňkami.
  • Výrazná proliferativní fáze, vedoucí až k obliteraci perikardové dutiny, sklon ke kalcifikaci – pancéřové srdce (jeho nález je nejčastější právě při tuberkulosní perikarditidě).


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]