Pleura

Z WikiSkript

Viscerální a parietální pleura – schéma

Pleura je lesklá, průsvitná a serózní blána, funkčně podobná peritoneu, se kterým původně tvořila výstelku coelomové dutiny. Je mezotelem, čili jednou vrstvou plochých buněk. Buňky pleury vylučují na povrch tekutinu, která tvoří výplň mezi parietální a viscerální pleurou, čímž umožňuje klouzání pleurálních listů při dýchaní. Zároveň jsou schopny vstřebávat tekutinu a některé plyny, které vniknou do pleurální dutiny. Pleurální dutina je pravá a levá – cavitas pleuralis dextra et sinistra a obsahuje pravý či levý plicní lalok. Prostor mezi dutinami se označuje jako mediastinum.

Pleura visceralis (pulmonalis)[upravit | editovat zdroj]

Je pevně srostlá s plícemi. Subserózní vazivo na straně otočené k plicím obsahuje sítě elastických vláken a buněk hladké svaloviny, které plynule přechází do plicního intersticia.

  • villi pleurales – krátké výbežky viscerální pleury, vytvořené nejčastěji při okrajích plicních laloků.

Pleura parietalis[upravit | editovat zdroj]

Je silnější než viscerální a tvoří výstelku obou dutin. Subserózní vazivo je součástí pleury a je tvořeno elastickými vlákny skríženými v různých směrech. Subpleurální vazivo je v podstatě řídké pokračování subserózního vaziva, které připojuje pleuru k fascia endothoracica – v tomto vazivu je pleuru možné preparačně oddělit. Je bohatě senzitivně inervovaná, a proto pleuritidy úporně bolí. Je rozdělená na vícero úseků.

Cupula pleurae[upravit | editovat zdroj]

Vrchol vyčnívající z apertura thoracis superior asi o 5 cm, přesahuje dokonce úroveň klavikuly, který se promítá do fossa supraclavicularis minor.

  • Sibsonova fascie – vazivo, které kryje kupulu jako pokračování fascia endothoracica a připojuje ji tak k apertuře.
  • obsahem kupuly je apex pulmonis

V oblasti před kupulou přechází a.  a v. subclavia, mezi nimi do hrudní dutiny nervus vagus a nervus phrenicus. Za kupulou nalezneme truncus sympaticus a více laterálně také ganglion stellatum sympatiku.

Sibsonova fascie[upravit | editovat zdroj]

Prostřednictvím vazivových pruhů přechází do okolního prostředí a podílí se na udržovaní tvaru kupuly.

  • ligamentum scalenopleurale, ligamentum vertebropleurale (hluboké krční fascie), ligamentum transversopleurale (někdy spolu s variantním m. scalenus minimus), ligamentum costopleurale

Pleura costalis[upravit | editovat zdroj]

Úsek přiléhající k žebrům.

Pleura mediastinalis[upravit | editovat zdroj]

Sagitálně postavený úsek přiložený na mediastinum od těl obratlů až ke sternu.

Pleura diaphragmatica[upravit | editovat zdroj]

Úsek přirostlý k bránici.

Hranice pleury[upravit | editovat zdroj]

Přední hranice[upravit | editovat zdroj]

Od cupula pleurae dolu za articulatio sternoclavicularis ke skloubení 2. žebra se sternem. Dále pravá a levá strana paralelně ke spojení 4. žebra se sternem. Pravá hranice pokračuje rovně až ke skloubení 6. žebra a sterna, ale levá je vyklenutá laterálně ke chrupavce 6. žebra. Rozestup pravé a levé hranice vytváří area interpleuralis superior (area thymica) a inferior (area pericardiaca).

Dolní hranice[upravit | editovat zdroj]

Určujeme ji v základních čárách hrudníku. Na medioklavikulární čáře 7. žebro, přední axilární čára 8.žebro, střední axilární čára 9. žebro, zadní axilární čára 10. žebro, skapulární čára 11. žebro a paravertebrální čára 12. žebro, vlevo o 2cm níže.

Zadní hranice[upravit | editovat zdroj]

Kopíruje obratle až ke cupula pleurae, vlevo vytváří recessus retrooesophageus (mezi obratli Th12 a Th4).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.