Salmonella

Salmonella spp.
Enterobacteriaceae
Salmonella
Morfologie	G− tyčinka
Vztah ke kyslíku	fakultativně anaerobní
Kultivace	krevní agar, laktózové agary
Zdroj	člověk, zvíře
Přenos	alimentární cestou, feko-orálně
Onemocnění	břišní tyfus, salmonelózy
MeSH ID	D012475

Salmonella je rod gramnegativních bakterií z čeledě Enterobacteriaceae. Jedná se o fakultativně anaerobní tyčinky.

Dlouhou dobu byly jednotlivé sérotypy salmonel považovány za samostatné druhy. Teprve genetická analýza ukázala, že ve skutečnosti jde o jediný druh – Salmonella enterica. Tento druh je dále rozdělen na sedm poddruhů.

Pro člověka jsou klinicky významné především kmeny zařazené do poddruhu „enterica“ (Salmonella enterica subsp. enterica). Tento poddruh zahrnuje řadu sérotypů, z nichž nejdůležitějšími lidskými patogeny jsou: S. Typhi, S. Paratyphi, S. Typhimurium, S. Enteritidis a S. Infantis.

Salmonella Typhi

Salmonella Typhi je výhradně antropopatogenní bakterie, tedy působí onemocnění pouze u člověka. Je poměrně odolná vůči vyschnutí, snáší teploty pod bodem mrazu a dokáže přežívat v pitné vodě i v mléce. Na druhou stranu je citlivá na běžné dezinfekční prostředky a ničí ji teploty nad 60 °C.

Z hlediska biochemických vlastností fermentuje glukózu, manitol a sorbitol, zatímco fermentace laktózy a sacharózy je negativní. Dále je pro S. Typhi typická tvorba sirovodíku (H₂S).

Kultivace

Salmonella Typhi roste na běžných kultivačních půdách, ale pro její identifikaci se obvykle používají selektivní a selektivně diagnostické půdy, jako jsou Endova půda, DC agar nebo SS agar. Na laktózových agarech tvoří typicky bezbarvé kolonie, protože nefermentuje laktózu.

Na Wilsonově–Blairově bismut-sulfitovém agaru, který je vysoce selektivní, vyrůstají charakteristické černé kolonie s kovovým (bismutovým) leskem, tzv. bismutovým zrcátkem.

Antigenní struktura

Salmonella Typhi má charakteristickou antigenní výbavu, která se využívá k její sérologické identifikaci. Disponuje O-antigeny skupiny 9 a 12, které jsou součástí lipopolysacharidového obalu buněčné stěny. Dále nese bičíkový H-antigen typu d, který je součástí její pohybové struktury (flagel).

Specifickým rysem S. Typhi je přítomnost povrchového Vi-antigenu, jenž jí poskytuje určitou ochranu před imunitní odpovědí hostitele.

Antigenní vzorec této bakterie se tedy zapisuje jako: Salmonella Typhi 9,12,Vi:d.

Břišní tyfus

 Podrobnější informace naleznete na stránce Břišní tyfus.

Břišní tyfus je závažné septické onemocnění způsobené Salmonella Typhi. Inkubační doba se pohybuje obvykle mezi 7 až 14 dny. Bakterie vstupuje do organismu sliznicí trávicího traktu, kde se množí v makrofázích Peyerových plaků. Následně proniká do lymfatických uzlin a odtud do krvního oběhu, čímž vyvolává systémovou infekci.

Typickým projevem je septický stav s vysokými  horečkami (hyperpyrexie),  bolestmi hlavy,  poruchami vědomí a výskytem růžových skvrn na kůži. Akutní fáze onemocnění trvá několik týdnů. Mezi další příznaky patří  nechutenství,  průjmy a v těžších případech až k perforace střev.

Infekce se ale nemusí vždy projevit klinickými příznaky. V takovém případě se bakterie usídlí ve žlučníku a žlučových cestách, odkud je dlouhodobě vylučována do stolice. Tito asymptomatičtí nosiči představují riziko dalšího šíření nákazy.

Epidemiologie

Původcem nákazy je výhradně člověk, a to buď ve fázi onemocnění, nebo jako asymptomatický nosič. Infekce se šíří kontaminovanou vodou, potravinami nebo předměty, často v prostředí s nízkým hygienickým standardem. Přenos probíhá alimentární cestou, tedy zejména skrze kontaminovanou vodu nebo potravu. Bakterie se vylučují močí a stolicí, což umožňuje šíření infekce i v běžném kontaktu. Po prodělané infekci se vytváří dlouhodobá buněčná imunita, která obvykle chrání před reinfekcí.

Laboratorní diagnostika

Diagnóza se potvrzuje izolací Salmonella Typhi z krve, moči nebo výjimečně ze stolice. Pro nepřímý průkaz infekce se využívá tzv. Widalova reakce, která stanovuje protilátky proti O, H a Vi antigenům v krevním séru.

Terapie a prevence

Léčba spočívá v podávání antibiotik, nejčastěji fluorochinolonů, ampicilinu nebo chloramfenikolu (u komplikovaných případů). U chronických nosičů, kde antibiotická léčba bývá neúčinná, se přistupuje k chirurgickému odstranění žlučníku (cholecystektomie), protože bakterie přetrvávají právě v žlučových cestách.

Prevenci břišního tyfu zajišťuje očkování oslabenými (deficientními) kmeny salmonel. Vakcína se doporučuje zejména před cestou do oblastí s nízkým hygienickým standardem. Vakcína začíná působit až po dvou týdnech a je účinná zhruba tři roky.

• 

  Kultivace Salmonella Enteritidis na DC
• 

  Kultivace Salmonella Enteritidis na Endově půdě
• 

  Kultivace Salmonella Enteritidis na krevním agaru

Salmonella Paratyphi B

Salmonella Paratyphi B je jediným paratyfovým sérotypem, který se vyskytuje na území České republiky. Z hlediska patogenity představuje mírnější variantu břišního tyfu, přičemž klinický průběh bývá méně závažný a komplikace jsou méně časté. Diagnostické a terapeutické postupy jsou shodné s těmi, které se používají u břišního tyfu.

Ostatní salmonelly

Většinu případů salmonelózy způsobují zooantropopatogenní sérotypy salmonel, které se přirozeně vyskytují u zvířat. Lidé se nakazí hlavně požitím nedostatečně tepelně upravených potravin nebo výrobků z vajec, jako jsou majonézy, krémy, pomazánky či zmrzlina.

S. Typhimurium a S. Enteritidis jsou nejčastějšími původci náhlých a rozsáhlých infekcí u lidí, které se často šíří při společném stravování.

Z patogenetického hlediska určité složky O-antigenu těchto bakterií blokují fagocytózu a brání aktivaci komplementu alternativní cestou. Některé kmeny navíc produkují cytotoxiny, které poškozují buňky epitelu, případně i enterotoxiny, které způsobují střevní potíže.

Klinicky se salmonelóza nejčastěji projevuje jako gastroenteritida, která je charakterizována  nevolností,  zvracením,  bolestmi břicha a  horečkou. Příznaky obvykle ustupují během jednoho až tří dnů, avšak vylučování salmonel ve stolici může pokračovat i několik týdnů. Některé sérotypy, jako jsou S. Choleraesuis, S. Dublin nebo S. Panama, mohou způsobit závažnější metastatické hnisavé infekce, které postihují kosti, mozkové obaly nebo klouby.

Ke kultivaci pro diagnostiku se odebírá vzorek stolice, případně podezřelá potravina. U metastatických forem onemocnění je nutné vyšetřit také krev, hnis nebo mozkomíšní mok. Léčba extraintestinálních forem vyžaduje stanovení citlivosti bakterií na antibiotika, zatímco při gastroenteritidě je důležité podávat antiseptika a zajistit dostatečnou hydrataci pacienta.

Odkazy

Související články

• Salmonelová enteritida
• Břišní tyfus
• Repetitorium mikrobiologie

Použitá literatura

• HORÁČEK, Jiří. Základy lékařské mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2000. sv. 1. ISBN 80-246-0006-4.

• BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.

• JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.