Listeria monocytogenes

From WikiSkripta

Listeria monocytogenes
Listeriaceae
Listeria
Listeria monocytogenes na krevním agaru
Listeria monocytogenes na krevním agaru
Morfologie grampozitivní tyčinky
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace krevní agar
Faktory virulence listerolysin O, sfingomyelináza C, lipáza, Ei faktor
Zdroj zvíře
Přenos alimentární cestou (kontaminace potravin), kontakt
Výskyt ubikvitérní
Inkubační doba 11 až 70 dní
Onemocnění listerióza, listeriová meningoencefalitida
Diagnostika kultivace
Terapie peniciliny, aminopenicilin, co-trimoxazol
MeSH ID D008089

Bakterie rodu Listeria jsou grampozitivní, aerobní nebo fakultativně anaerobní krátké tyčky, které jsou při teplotě do 25 °C pohyblivé (mají 1–4 bičíky).[1][2] Kultivace je nenáročná, kolonie rostou i v extrémních podmínkách (vyšší koncentrace NaCl, přítomnost žlučových solí). Díky tomu jsou schopné dlouho přežít i mimo hostitele.[2] Mezi patogenní druhy patří L. ivanovii, L. seeligeri a L. monocytogenes. Všechny tyto druhy produkují hemolyzin, jsou kataláza pozitivní. L. monocytogenes je původcem listeriózy.

Faktory patogenity[edit | edit source]

K faktorům patogenity patří MPA (monocytosis producing agent), který zvyšuje počet makrofágů, dále faktor Ei, který má pyrogenní efekt a spolupůsobí při patogenezi edému, listerolysin O, sfingomyelináza C a lipáza.[2]

Epidemiologie[edit | edit source]

Listerie jsou častým původcem infekcí stádových zvířat, u mnohých patří k fyziologické střevní flóře. Nacházejí se i volně v přírodě. Pro člověka je typická nákaza kontaminovanými potravinami. Mezi rizikové patří nepasterizované mléko, nedostatečně tepelně upravené maso a zrající sýry.[3]

Onemocnění[edit | edit source]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Listerióza.

Místem vstupu infekce jsou nejčastěji sliznice trávicího ústrojí, k nákaze může dojít i přes sliznice jiných ústrojí, u profesí, které jsou v kontaktu se zvířaty hrozí rovněž infikování poraněné kůže. L. monocytogenes je fakultativně intracelulární parazit, bakterie pronikají do endotelií tenkého střeva, M buněk Peyerských plátů a makrofágů, ve kterých se dále množí. Při včasném zásahu imunitního systému je místo infektu ohraničené, pokud dříve dojde k uvolnění bakterií z makrofágů, jedná se o generalizovanou infekci.

U subklinického onemocnění gravidních může dojít k přenosu infekce na plod, rozvíjí se pak generalizovaná vrozená listerióza. Imunosuprimovaní a pacienti s imunodeficitem jsou ohroženi aktivací endogenní infekce.[2]

Typické klinické projevy infekce zaznamenáváme při onemocnění gravidních, nebezpečné jsou generalizované infekce novorozenců. Ty se mohou projevit abortem, narozením mrtvého plodu, případně postnatální sepsí či meningitidou. Listerióza u dospělých je charakterizována jako febrilní gastroenteritida. Listeriová meningoencefalitida je subakutní onemocnění, ve skupině novorozenců a seniorů tato etiologie představuje až 20 % případů bakteriálního původu.[3]

Terapie[edit | edit source]

K léčbě listeriózy se používá penicilin, aminopenicilin, případně co-trimoxazol. Doporučenou prevencí je tepelné zpracování mléka a masných výrobků.[3]

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. ISBN 80-902896-6-5.
  2. a b c d BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. 1996. 
  3. a b c BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.