Peptostreptococcus

From WikiSkripta
Peptostreptococcus
Peptostreptococcus
charakterictické řetízkování u kolonie Peptostreptococcus spp.
charakterictické řetízkování u kolonie Peptostreptococcus spp.
Morfologie Grampozitivní koky, nesporulující
Vztah ke kyslíku anaerobní
Výskyt fyziologická slizniční a kožní mikroflóra u člověka
Onemocnění polymikrobiální infekce - abscesy, peritonitida a jiné zánětlivé procesy zejména sliznic, infekce ran, riziko sepse
Diagnostika stěr (sliznice, rány), punktáty abscesů, amniová tekutina, hnis
Terapie chirurgické vyčištění ložiska primární infekce, antibiotika


Peptostreptococcus je rod G+ (Gramovo barvení) nesporulujících anaerobních koků. Vyskytují se jako fyziologická mikroflóra kůže, sliznic gastrointestinálního traktu, dutiny ústní a genitálu. Samostatně většinou onemocnění nezpůsobí, naopak typicky vyvolávají smíšenou polymikrobiální infekci endogenního původu s tvorbou abscesů, peritonitidou a infekcí ran. Pro rozvoj onemocnění je nutný snížený oxidoredukční potenciál tkáně hypoxií v důsledku poranění, poruchy cévního zásobení, nádoru a podobně.

Patogenita[edit | edit source]

Bakterie rodu Peptostreptococcus jsou v dutině ústní původci periodontitidy a peritonsiálních abscesů. Při aspiraci do dýchacích cest mohou vyvolat i sinusitidy, otitidy, pneumonie (až nekrotizující) a plicní abscesy. Dále způsobují porodní endometritidy a jiné zánětlivé procesy v malé pánve, často následovány bakteriémií a sepsí.

V kombinaci se Streptococcus pyogenes a Staphylococcus aureus (STAU) vyvolávají anaerobní streptokokovou myonekrózu klinicky podobnou klostridiové myonekróze, avšak s pomalejším průběhem. Svalová tkáň je edematózní s hnisavým zapáchajícím výpotkem a tvorbou plynů.

Největší patogenitu vykazují Peptostreptococcus magnus, Peptostreptococcus anaerobius a Peptostreptococcus asaccharolytius. Jsou to zároveň nejčastější zástupci tohoto rodu izolovaní z klinického materiálu.

Peptostreptococcus spp. jsou citlivá na antibiotika, nejvíce k penicilinovým a polypeptidovým ATB a cefoxitinu. Při výměru ATB je nutné zohlednit i další bakterie podílející se na infekci.

Diagnostika[edit | edit source]

Diagnostika je stanovena z amniové tekutiny, hnisu, punktátu abscesu a stěru (například z rány), kdy odběr biologického materiálu provádíme anaerobně. Kultivují se na půdách s nízkým redoxním potenciálem (VL-agar) v anaerobních podmínkách.


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie :  bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. ISBN 80-2380-297-6.
  • VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. ISBN 80-902896-6-5.